Umělecká výchova, LD

1913-1953 Loutkové divadlo Umělecké výchovy.
Založeno při vinohradském spolku učitelů Umělecká výchova z podnětu malíře a sochaře Lad. Šalouna (1870-1946, autora pomníku J. Husa na Staroměstském nám.), hrálo s modelačně a proporčně realistickými loutkami sochaře H. Folkmana (první soubor vysoký 35 cm) a dekoracemi O. Bubeníčka. Programově směřovalo k modernímu divadlu, distancovalo se od tvorby lidových marionetářů.

1914 loutkové divadélko přeneseno do Národního domu na Vinohradech, postaveno na velké jeviště, první zkušební hrou Ašik-Kerib (Lermontov).
K otevření divadla Dráteník, impresionistická výprava Ota Bubeníček, nové Folkmanovy marinety vysoké 50 cm byly poprvé řízeny jen nitěmi, tedy bez tradičního drátu. Hudební příprava a režie R. Maturová (ND), společně s pěveckou školou M. Langové. Zde poprvé důsledné rozdělení hlasové a pohybové interpretace.
1914 B. Němcová, dramatizace M. Gebauerová: Jak Jaromil k štěstí přišel, režie K. Mašek (dramatik, autor loutkových her), secesní stylizace, kostýmy L. Šaloun. Od této hry až do konce 30. let věnoval LD kritickou pozornost Jindř. Vodák.
1915 2x opera Džamilé (Bizet),
1916 Rudolf: Krejčí a Kašpárek, Oldřich a Božena (při premiéře a dvou prvních reprízách provedlo Orchestální sdružení s dirigentem O. Ostrčilem Smetanovu Loutkovou předehru; hudební vložky O. Zich). Mluvené party např. J. Kronbauerová, O. Čermák, K. Želenský, B. Vrbský ad.
1916 činnost v důsledku války přerušena.

1921 LD Umělecké výchovy obnovilo činnost: Vrchlický, Kraus: Johanes doktor Faust - manifestace představ o přehodnocení odkazu lid. loutkářství, hráli v adaptované bývalé školní kapli Raisovy školy ve Slezské ulici. Loutkové divadko Umělecké výchovy bylo jednou z vedoucích scén s náročnou dramaturgií pro malé i velké, realistický ráz inscenací.
Po odchodu Šalouna vedoucím a režisérem dramatik, loutkoherec a výtvarník Vít Skála (1883-1967), spolu s O. Bubeníčkem. Režie též V. Sojka-Sokolov.
Např. 1922 Krasocitný Budulín, Kámen mudrců (K. Mašek), Muž a dvě oči (Driml). Dramaturg Václav Sojka (1905-1926, působil zde 1922-1926). Jeho prostřednictvím úroveň LD nepřímo ovlivnila Studentská scéna: V. Sojka 1924 přesvědčill několik kolegů z DS, mj. E. Kolára, M. Vášovou (1911-1984, od 1945 přední h. ND), Fr. Smažíka a J. Vernera (autor div. her), aby se také stali členy LD Umělecké výchovy jako mluviči - podle tehdejší terminologie recitátory.
Sojka narušil výlučnou orientaci na dětské publikum:
1922 Lucerna, Svatba při lucernách (Offenbach),
1924 Dvojčata (Plautus),
1926 Tvrdohlavá žena.
Ve vlastních hrách Pohádka o žábě s mikádem a MOM uplatnil Sojka parodické a satirické postupy k zatraktivnění dětských pořadů i pro dospělé.
1928 uveden Brokát, princ z pohádky, Sojkova veršovaná lyrická hra částečně inspirovaná Kvapilovou Princeznou Pampeliškou. Patří k nejvýznamnějším loutkovým hrám tohoto období.
1929 Kopenec: Revoluce na vsi, důsledně antropomorfní pojetí loutek (např. pravé vlasy). Většinou s původní hudbou Fr. Prochásky.
1925 vybudována kovová jevištní konstrukce se dvěma mosty pro vodiče a jevištním vozem.

Ve 30. letech určovali profil Umělecké výchovy režisér E. Kolár a výtvarník B. Buděšínský,
1934-1937 také J. Malík.

1930 - 29.10 - Voljev: Zlatá vajíčka, a Průcha: Kašpárek ministrem, písničky Machoň.
1930 Offenbach: Píseň Fortuniova, r. V. Skála, na stylizované, oproštěné náznakové scéně arch. B. Buděšínského, nastudováno v hudební škole B. Rosenkranzové sl. Erazimovou, V. Sojka: Brokát, hra ze soutěže MLÚ, K. Driml: Šuki a Muki, hra ze soutěže MLÚ, Ch. Habebergerová: Vašíkovo rozhodnutí, hra ze soutěže MLÚ, Dr. Vopršal: Učeň černokněžníkův, hra ze soutěže MLÚ.
1931 30. 9. Pocci: Slepé štěstí aneb Zadlužený Kašpárek, výprava O. Bubeníček - V. Skála.
1932 Pohádkový zákon, režie E. Kolár. Inscenace prolomily používání konstantní sady loutek pro všechny hry.
1936 světová premiéra hry Míček Flíček (J. Malík), též režie a výprava, použit běžící pás, zde 54 repríz.
1932 M. Skálová-Kučerová: Zlatá skříňka, r. a výprava V. Skála, scénická hudba Fr. Procháska. Premiéra 24.11.1932.
1936 Cínový vojáček, režie E. Kolár, využití metaforické básnivosti scény.
Soustruhované loutky v Dračí princezně (Habesbergerová), výprava Fr. Vojáček (umřel 1942 v koncentračním táboře Mathausen).
1938 po ostoupivším předsedovi Otovi Bubeníčkovi do čela spolku nastupuje malíř Vít Skála.
Za okupace hráli na technicky nejmoderněji vybavené české loutkové scéně (kruhový horizont, pojízdné stoly, pohyblivý zadní prospekt, tři lávky) skoro 2 desítky zdařilých insc. her psaných pro tuto scénu, převážně určených dětem, režie Jiří Tittelbach, K. Baroch, Z. J. Vyskočil, Fr. Vojáček, arch. Ant. Fric, hudeb. skladatelé O. Rödl a V. Prokop-Mlejnek. Výrazní loutkoherci O. Baudiš, Ant. Hisch a L. Tittelbachová (1908-1988, též autorka).
1939 Vejce mezi černochy (Tittelbachová), geometricky stylizované loutky Fr. Vojáčka,
Některé z her protifašistická orientace, např.
1939 - E. Skálová: O zlém sněhuláku Sněhuráku,

1940 - Ant. Hirsch: Krysař, umělecky nejkvalitnější, Zámečník: Kohout,
1941 Jak hloupý Honza vyzrál na princeznu, Jírovec: Oční lékař, navázaly na tradici uvádění domácích i cizích zpěvoher (Bizet, Humperdinck, Offenbach, Škroup, Blodek), Josef Kopenec: O nespokojeném kohoutkovi, výprava Jiřina Šípková-Novotná.
1942 - Ant. Hirsch: Děd Všechnosněd,
1944 Faust (přepis Vrchlického a Krause), režie a stylizované loutky Zd. J. Vyskočil.
Významným experimentem i uvedení starých českých klasicistních oper
V únoru 1945 LD vybombardováno, fundus zničen, v původním rozsahu se ho nikdy nepodařilo obnovit.
1946 zahájili na zrenovované scéně, R. Kučera: Zlatá rybka, režie E. Kolár, výprava Vl. Leština.

1950 142 představení.
1951 - L. Tittelbachová: Jak se uhlí pohněvalo, režie Jiří Tittelbach, scénografie Richard Lander. Jako Obvodní osvětová beseda Praha 12 - Umělecká výchova s touto pohádkou účast na 1. loutkářské Chrudimi.
Maňáskářská zájezdová skupina Kašpárek partyzánem, Gradov: Směšná práce. 1949 pro dospělé Fraška o kádi, účast na JH, pro děti Veselá medvíďata.
Po zásahu úřadů, které LD Umělecké výchovy 1951 vypověděly z Raisovy školy, hráli občas v Divadle Dětského domu.
1953 se snažil soubor pracovat v ZK Čs. spisovatel, MJF, Estráda s písničkami, ilustrovanými plošnými loutkami Vl. Leštiny. Účinkoval i v začínající televizi.
1953 Soubor navržen k výběru na Festival LUT v Praze.
Po 1953 soubor zcela zanikl, řada členů přešla do nově založeného Ústředního loutkového divadla - ÚLD.

1962 - Umělecká výchova ÚKDDS v okr. soutěži STM sehrála maňásky - hříčku K. Čapka v úpravě Kaliby - O pejskovi a kočičce, režie Emilie Skálová, vkusná Leštinova výprava - reminiscence Čapkových ilustrací.

CESTY českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Zprac. Jan Císař a kol. Praha, IPOS-ARTAMA 1998, s. 102, 139, 149, 224.

ČTVRT století Loutkového divadla Umělecké výchovy na Král. Vinohradech. L 1938/39, č. 6, s. 67.

DĚJINY českého divadla III. díl. Ved. red. František Černý. Praha, Academia 1977, s. 516-518.

HANKOVÁ, Božena: Nadšení - oddanost,. Z kroniky loutkového divadla Umělecká výchova na Král. Vinohradech, Loutkář 1923/24, s. 110

DR. JAN MALÍK - osobnost a tvůrce. Sbk, ed. N. Malíková. Praha, Sdružení pro vyd. čas. Loutkář 2004, s. 67.

DUBSKÁ, Alice: Loutkové divadlo Umělecké výchovy. Heslo in: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů. Též bibliografie. Praha, DÚ 2000, s. 251-253.

DUBSKÁ, Alice: Škroupův Dráteník na loutkové scéně a počátky českého moxderního loutkového divadla, sbr. Miscellanea theatralia. Adolku Scherlovi k osmdesátinám , Praha 205, s. 435-444

DUBSKÁ, Alice: Umělecká výchova ze zorného úhlu historie. ČsL 1975, č. 1, s. 7.

JUBILEUM loutkového divadla Umělecké výchovy. Zprávy Loutkářského soustředění 29. 2. 1944, s. 1.

KUČERA, Romuald - RÖDL, Ota: Historie Loutkového divadla Umělecké výchovy. Olomouc, Praha, festival ČO, SAL SČDO 2001. 48 s.

LOUTKOVÉ divadlo Umělecké výchovy na Král. Vinohradech. Red. Jindř. Veselý. Zvláštní otisk z X. ročníku Loutkáře, č. 8-9. Praha 1924. 36 s.

MALÍK, Jan: Běžící pás. Loutkář1936/37, s. 103-108.

MALÍK, Jan: Loutkové divadlo Umělecké výchovy.(K premiéře hry A. Hirsche Krysař.) Loutková scéna 1940/41, s. 55-56.

MALÍK, Jan (podepsáno DH): Pohádkový zákon. (Na paměť básníka K. Maška.) Národní listy 21. 10. 1932.

SRBA, Bořivoj: České loutkářství v tzv. Protektorátu Čechy a Morava 1939-1945. Též bibliografie. In: Otázky divadla a filmu. Brno, MU 1999, s. 103-151.

SUKOVÁ, Anna: Novu cestou československý loutkář 3, 1953, s. 90n
ZPRÁVY Z JINÝCH DIVADEL, Loutkář 1930, č. 3, s. 74.
ZPRÁVY Z JINÝCH DIVADEL, Loutkář 1930, č. 5, s. 125.
ZPRÁVY Z JINÝCH DIVADEL, Loutkář 1930, č. 8, s. 202.
Zprávy z jiných ČSL. divadel u nás i za hranicemi. Loutkář 1931, č. 2, s. 65.
Zprávy z jiných divadel. Loutkář (ročník XVIII.) 1932, č.7, s.155.