Databáze českého amatérského divadla
Soubory: Mladá scéna
Související Geografické celky
Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1940
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1942
Působení: 194x
Založení / první zpráva: 1940
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1942
Působení: 194x
1940-1941 Mladá scéna
1940-1941 Mladá scéna vznikla z iniciativy Alfréda a Emila Radoků, kteří se po uzavření vysokých škol ukryli ve Valašském Meziříčí. Alfréd Radok se jako režisér ukrýval za pseudonymem Karel Kat.
Po jejich odchodu z města se vedení Mladé scény ujal Svatoslav Papež. Mladá scéna existovala krátce, důvody, proč se o ní rozepisovat, jsou dva: jejím zakladatelem byl později významný český režisér Alfréd Radok a byla předchůdkyní pozdějších divadel poezie.
Z recenze prvního představení Mladé scény v Pestrém týdnu dne 24. srpna 1940:
"…nejedná se o individuality, ale o kolektivní divadlo mladých divadelních nadšenců, kteří se nejdříve vzdělávali teoreticky (Mladá scéna má své pravidelné semináře pro všechny složky, které tvoří divadlo) a dokázali, že poctivá divadelní práce přinesla dobré ovoce… Praktickou divadelní činnost zahájila Mladá scéna 29. června 1940 „Mořem“ Jiřího Wolkera v provedené sborové recitace a „Králem Lávrou“ K. Havlíčka Borovského.
…Inscenace Krále Lávry byla překvapením i pro odborníky. Režisér zdůraznil každou myšlenku a každé slovo této satiry vtipným náznakem, použil všech jevištních možností, aby před divákem rozvinul pestrý kaleidoskop rychle se střídajících scén, tvořících silný a jednotný myšlenkový celek. Největšího úspěchu a skutečně živého divadla bylo dosaženo tím, že každý divák se stal vlastně hercem, proměnil se v část onoho hadrového davu, který se šibeničním humorem prožívá na svých bedrech vládu milostpána krále Lávry. Hlediště se stává jevištěm, v němž matka Kukulínova „se skrze zástup tlačí“ a dovolává se spravedlnosti pro svého nebohého syna. Stejně tak jest divák překvapen, když mu herec přímo do ucha šeptá nejnovější zprávy o králi, který má dlouhé oslí uši, a když nakonec celé hlediště provolává slávu králi Lávrovi, nebo když z žebříku nad hlavami obecenstva zazní jarmareční píseň „již posloužil králi, již ho vede kat, ukrutnou odměééénůů za tu službu brát“. Promítání diapositivů, proměna herců v živé rekvisity, ostré ohraničení scén světelnými kuželem, to vše nás přenáší do neexistujícího světa iluse, z níž si každý divák vytváří řadu vjemů, jež jsou i jemu vlastní, jako členu celistvého kulturního kolektivu. Hudba, sborová recitace, voice-band, tanec a herecká sóla tvoří celek, který se nedává strhnout pozlátkem modernosti, ale vytváří na podkladě tradice nové jevištní uspořádání dramatického projevu, jemuž jde především o myšlenkový podklad a o živé divadlo dneška."
1940 - 21.12. - Divá Bára, ale též Píseň o Viktorce, a taky Karla, tedy tři povídky nejvěhlasnější autorky české. Byly předvedeny na fiktivní generální zkoušce na jevišti Mladé scény v Dělnickém domě ve Valašském Meziříčí v režijním vybavení Karla Kata a za asistence Jindřicha Gratze.
Divadelní časopis „Program D 41“ zase citoval, co o své programové linii napsali členové divadla: "Vyrůstáme z tradice, ale nikdy se nebudeme vracet. I kdybychom stáli, šli bychom zpět.
…nové vyjadřování a postihování skutečnosti vyžaduje nových vyjadřovacích prostředků nejen hereckých, nýbrž i scénicky výtvarných, které nás vedou k zjednodušení a myšlenkovému prohloubení. Chceme, aby naše scéna nebyla divákem chápána jako vnější pozlátko pro oči a dvouhodinovou zábavu, ale aby se stala vnitřním majetkem obecenstva. Syntetickou spoluprací všech složek, které tvoří moderní divadlo, docílíme toho, že význam slova, které uhnětl autor, dostane nejčistší a nejryzejší dramatický účin. Věříme, že najdeme své obecenstvo, tak jako jsme nalezli režiséra, herce a technické spolupracovníky. Jsme kolektivem „beze jmen, každý z nás má jen jeden cíl: stát se částí divadla - být divadlem.“"
A to vlastně divadlem poezie, o čemž svědčí text „Poezie na divadle“ z programu k představení Zpěvů staré Číny:
"Téměř sto let si poezie razila cestu ostatními uměními a vyhrazovala si v nich stále rozsáhlejší podíl, přetvořovala všechna umění, řídila jejich postup a obrážela v ruch svou tvář, až konečně je zrušila a nastoupila na jejich místo. Malířství, které přestalo napodobovat přírodu a jalo se čerpat své obrazy z imaginárních představ, bylo jedno z prvních umění, jež strhlo přehradu oddělující obraz od básně.
Mělo-li divadlo nastoupit také na tuto cestu, muselo se především, podobně jako malířství, zříci snahy zobrazovat a napodobovat skutečnost, muselo se tedy vymanit z realismu, a nad to se muselo osvobodit od všech dosavadních dramaturgických receptů. Bylo třeba vytvořit nové divadelní prostředí, nasycené skepsí, nedůvěrou, nechutí a nevolí k tomu druhu umění, jež bylo a je provozováno na kukátkových jevištích s alegoricky pomalovanými oponami a s natura1istickými kulisami před patricijským publikem. Bylo třeba popřít to konvenční divadlo a herectví, kterému akademická estetika přisoudila roli reprodukčního umění; vždyť přece reprodukční umění nemůže existovat, umění může být jen produktivní, jinak přestává být uměním.
Scénický poetismus má docela jinou funkci než zobrazovat život. Nechce, aby si diváci z inscenované básně odnášeli útěchu a rozřešení svých denních starostí či posilu pro své filosofické, náboženské nebo politické názory. Jeviště, má-li se stát ohniskem umění, nemůže přece být filozofickým agitátorem nebo poradnou pro volbu povolání či posléze biřmováním víry v ten či onen světový názor. Aby divadlo přestalo být takovým reprodukčním ústavem, kde herec, technikář, režisér, tanečník ilustrují věrně myšlenky zosnované dramatickým autorem; aby se dostalo básnické tvorbě skutečné inscenace, je nutno v prvé řadě nazírat ve vztahu k vnitřními světu. Jen z takového vnitřního podkladu lze uvádět na jeviště každou báseň, i takovou, která zdánlivě odporuje uznaným dramatickým formám, kterou odmítá oficiální dramatická kritika. Opovrhujeme dramaty se senzačními a aktuálními náměty, jež mohou zaručit úspěch u konvenčního publika. Chceme inscenovat dramata a básně nejlepších autorů se stejnou poctivostí jako dobrý básnický pokus neznámého autora ze Studentského časopisu. Má-li se tato divadelní tvorba dělat dobře, je naprosto nutno zpracovat a využít všech poznatků, které pro avantgardní divadlo vyplývají ze smělých objevů Tairovových a Mejercholdových, je nutno, aby poetická scéna byla zbavena všech estetických konvencí, tedy jak konvencí akademických divadel, tak i konvencí starých komedií.
A jen na takovém jevišti zdramatizovaná báseň, osvobozená od příkazu jednoty místa, času a děje, zbavená ostnatých drátů měšťácké morálky dá hercům a režisérovi nové tvůrčí možnosti - dokonalou volnost inscenace, jinými slovy možnost experimentu.
Shrňme tyto dějiny: Stát bez vlasti, průmysl a literatura bez umění, filozofie bez bádání, lidstvo bez lidí. Jak se máme potom divit, že svět trpí, že nemůže dýchat pod touto výměnou, a že našel způsob, jak se obejít bez toho, co jest jeho duší, jeho životem: myslím l á s k u."
1940-1941 Mladá scéna vznikla z iniciativy Alfréda a Emila Radoků, kteří se po uzavření vysokých škol ukryli ve Valašském Meziříčí. Alfréd Radok se jako režisér ukrýval za pseudonymem Karel Kat.
Po jejich odchodu z města se vedení Mladé scény ujal Svatoslav Papež. Mladá scéna existovala krátce, důvody, proč se o ní rozepisovat, jsou dva: jejím zakladatelem byl později významný český režisér Alfréd Radok a byla předchůdkyní pozdějších divadel poezie.
Z recenze prvního představení Mladé scény v Pestrém týdnu dne 24. srpna 1940:
"…nejedná se o individuality, ale o kolektivní divadlo mladých divadelních nadšenců, kteří se nejdříve vzdělávali teoreticky (Mladá scéna má své pravidelné semináře pro všechny složky, které tvoří divadlo) a dokázali, že poctivá divadelní práce přinesla dobré ovoce… Praktickou divadelní činnost zahájila Mladá scéna 29. června 1940 „Mořem“ Jiřího Wolkera v provedené sborové recitace a „Králem Lávrou“ K. Havlíčka Borovského.
…Inscenace Krále Lávry byla překvapením i pro odborníky. Režisér zdůraznil každou myšlenku a každé slovo této satiry vtipným náznakem, použil všech jevištních možností, aby před divákem rozvinul pestrý kaleidoskop rychle se střídajících scén, tvořících silný a jednotný myšlenkový celek. Největšího úspěchu a skutečně živého divadla bylo dosaženo tím, že každý divák se stal vlastně hercem, proměnil se v část onoho hadrového davu, který se šibeničním humorem prožívá na svých bedrech vládu milostpána krále Lávry. Hlediště se stává jevištěm, v němž matka Kukulínova „se skrze zástup tlačí“ a dovolává se spravedlnosti pro svého nebohého syna. Stejně tak jest divák překvapen, když mu herec přímo do ucha šeptá nejnovější zprávy o králi, který má dlouhé oslí uši, a když nakonec celé hlediště provolává slávu králi Lávrovi, nebo když z žebříku nad hlavami obecenstva zazní jarmareční píseň „již posloužil králi, již ho vede kat, ukrutnou odměééénůů za tu službu brát“. Promítání diapositivů, proměna herců v živé rekvisity, ostré ohraničení scén světelnými kuželem, to vše nás přenáší do neexistujícího světa iluse, z níž si každý divák vytváří řadu vjemů, jež jsou i jemu vlastní, jako členu celistvého kulturního kolektivu. Hudba, sborová recitace, voice-band, tanec a herecká sóla tvoří celek, který se nedává strhnout pozlátkem modernosti, ale vytváří na podkladě tradice nové jevištní uspořádání dramatického projevu, jemuž jde především o myšlenkový podklad a o živé divadlo dneška."
1940 - 21.12. - Divá Bára, ale též Píseň o Viktorce, a taky Karla, tedy tři povídky nejvěhlasnější autorky české. Byly předvedeny na fiktivní generální zkoušce na jevišti Mladé scény v Dělnickém domě ve Valašském Meziříčí v režijním vybavení Karla Kata a za asistence Jindřicha Gratze.
Divadelní časopis „Program D 41“ zase citoval, co o své programové linii napsali členové divadla: "Vyrůstáme z tradice, ale nikdy se nebudeme vracet. I kdybychom stáli, šli bychom zpět.
…nové vyjadřování a postihování skutečnosti vyžaduje nových vyjadřovacích prostředků nejen hereckých, nýbrž i scénicky výtvarných, které nás vedou k zjednodušení a myšlenkovému prohloubení. Chceme, aby naše scéna nebyla divákem chápána jako vnější pozlátko pro oči a dvouhodinovou zábavu, ale aby se stala vnitřním majetkem obecenstva. Syntetickou spoluprací všech složek, které tvoří moderní divadlo, docílíme toho, že význam slova, které uhnětl autor, dostane nejčistší a nejryzejší dramatický účin. Věříme, že najdeme své obecenstvo, tak jako jsme nalezli režiséra, herce a technické spolupracovníky. Jsme kolektivem „beze jmen, každý z nás má jen jeden cíl: stát se částí divadla - být divadlem.“"
A to vlastně divadlem poezie, o čemž svědčí text „Poezie na divadle“ z programu k představení Zpěvů staré Číny:
"Téměř sto let si poezie razila cestu ostatními uměními a vyhrazovala si v nich stále rozsáhlejší podíl, přetvořovala všechna umění, řídila jejich postup a obrážela v ruch svou tvář, až konečně je zrušila a nastoupila na jejich místo. Malířství, které přestalo napodobovat přírodu a jalo se čerpat své obrazy z imaginárních představ, bylo jedno z prvních umění, jež strhlo přehradu oddělující obraz od básně.
Mělo-li divadlo nastoupit také na tuto cestu, muselo se především, podobně jako malířství, zříci snahy zobrazovat a napodobovat skutečnost, muselo se tedy vymanit z realismu, a nad to se muselo osvobodit od všech dosavadních dramaturgických receptů. Bylo třeba vytvořit nové divadelní prostředí, nasycené skepsí, nedůvěrou, nechutí a nevolí k tomu druhu umění, jež bylo a je provozováno na kukátkových jevištích s alegoricky pomalovanými oponami a s natura1istickými kulisami před patricijským publikem. Bylo třeba popřít to konvenční divadlo a herectví, kterému akademická estetika přisoudila roli reprodukčního umění; vždyť přece reprodukční umění nemůže existovat, umění může být jen produktivní, jinak přestává být uměním.
Scénický poetismus má docela jinou funkci než zobrazovat život. Nechce, aby si diváci z inscenované básně odnášeli útěchu a rozřešení svých denních starostí či posilu pro své filosofické, náboženské nebo politické názory. Jeviště, má-li se stát ohniskem umění, nemůže přece být filozofickým agitátorem nebo poradnou pro volbu povolání či posléze biřmováním víry v ten či onen světový názor. Aby divadlo přestalo být takovým reprodukčním ústavem, kde herec, technikář, režisér, tanečník ilustrují věrně myšlenky zosnované dramatickým autorem; aby se dostalo básnické tvorbě skutečné inscenace, je nutno v prvé řadě nazírat ve vztahu k vnitřními světu. Jen z takového vnitřního podkladu lze uvádět na jeviště každou báseň, i takovou, která zdánlivě odporuje uznaným dramatickým formám, kterou odmítá oficiální dramatická kritika. Opovrhujeme dramaty se senzačními a aktuálními náměty, jež mohou zaručit úspěch u konvenčního publika. Chceme inscenovat dramata a básně nejlepších autorů se stejnou poctivostí jako dobrý básnický pokus neznámého autora ze Studentského časopisu. Má-li se tato divadelní tvorba dělat dobře, je naprosto nutno zpracovat a využít všech poznatků, které pro avantgardní divadlo vyplývají ze smělých objevů Tairovových a Mejercholdových, je nutno, aby poetická scéna byla zbavena všech estetických konvencí, tedy jak konvencí akademických divadel, tak i konvencí starých komedií.
A jen na takovém jevišti zdramatizovaná báseň, osvobozená od příkazu jednoty místa, času a děje, zbavená ostnatých drátů měšťácké morálky dá hercům a režisérovi nové tvůrčí možnosti - dokonalou volnost inscenace, jinými slovy možnost experimentu.
Shrňme tyto dějiny: Stát bez vlasti, průmysl a literatura bez umění, filozofie bez bádání, lidstvo bez lidí. Jak se máme potom divit, že svět trpí, že nemůže dýchat pod touto výměnou, a že našel způsob, jak se obejít bez toho, co jest jeho duší, jeho životem: myslím l á s k u."
Bibliografie:
CESTY českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Praha, IPOS-ARTAMA 1998, s.162, obr. s. 169: Karel Havlíček Borovský - Alfréd Radok: Král Lávra, Mladá scéna Valašské Meziříčí, r. Alfréd Radok, v. Emil Radok, hudba Emil Radok, 1940.
FABIÁN, Josef: Heslo pro Databázi ČAD. Rkp. 2005. kART.
FABIÁN, Josef: Otevřená opona aneb Historie valašskomeziříčských divadel. Edice Krásno. Valašské Meziříčí, o. s. Valašské Ahény, 2007, s. 35-40.
HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Alfréd Radok, Zpráva o jednom osudu, Praha 1994.
PAPEŽ, Svatoslav : Vzpomínky na bratry Radoky. (Rukopis uložen v Muzeu ve Valašském Meziříčí).)
RADOK, Emil: Když vítr teče travou, Valašské Meziříčí 1993.
CESTY českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Praha, IPOS-ARTAMA 1998, s.162, obr. s. 169: Karel Havlíček Borovský - Alfréd Radok: Král Lávra, Mladá scéna Valašské Meziříčí, r. Alfréd Radok, v. Emil Radok, hudba Emil Radok, 1940.
FABIÁN, Josef: Heslo pro Databázi ČAD. Rkp. 2005. kART.
FABIÁN, Josef: Otevřená opona aneb Historie valašskomeziříčských divadel. Edice Krásno. Valašské Meziříčí, o. s. Valašské Ahény, 2007, s. 35-40.
HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Alfréd Radok, Zpráva o jednom osudu, Praha 1994.
PAPEŽ, Svatoslav : Vzpomínky na bratry Radoky. (Rukopis uložen v Muzeu ve Valašském Meziříčí).)
RADOK, Emil: Když vítr teče travou, Valašské Meziříčí 1993.
Archivy:
SA Mgr. Jiřího Demla, Valašské Meziříčí.
Div.odd. Národního muzea:
Král Lávra (Valašské Meziříčí, 1940) – materiály v pozůstalosti A. Radoka
# fotografie 19ks
# výstřižky
# program Mladé scény (brožurka)
# plakát inscenace
# dopis Zdeny Wolkerové [matky J. Wolkra], Prostějov 12. července 1940 [omlouvá se, že nemohla přijet na představení]
# dopis rukopisný, A4, 12,5 strany (3 dvojlisty jedna A5), oboustranný, Dobroslav Tesař (kult. Referent, Brno, t. č. Ve Valašském Meziříčí), [rozbor představení], nedatováno
# dopis rukopisný 2 listy A4, Mladé scéně!, Poličná 30. 2. 1940. Metod Rouhlik / ? Bouhlík ? /
# 7 dotazníků výplněných od diváků „Prosíme o kritiku“
# dopis A.Radokovi VM, 14. 11. 1040. Šaten, 3 A4 strojopis, jednostranný
[na jedné fotografii zezadu napsáno: „(Podle tvrzení p. Papeže Sv. a pí. Horníčkové se jedná o dramatizaci Písní kosmických J. Nerudy) Z. Hedbávný“]
SA Mgr. Jiřího Demla, Valašské Meziříčí.
Div.odd. Národního muzea:
Král Lávra (Valašské Meziříčí, 1940) – materiály v pozůstalosti A. Radoka
# fotografie 19ks
# výstřižky
# program Mladé scény (brožurka)
# plakát inscenace
# dopis Zdeny Wolkerové [matky J. Wolkra], Prostějov 12. července 1940 [omlouvá se, že nemohla přijet na představení]
# dopis rukopisný, A4, 12,5 strany (3 dvojlisty jedna A5), oboustranný, Dobroslav Tesař (kult. Referent, Brno, t. č. Ve Valašském Meziříčí), [rozbor představení], nedatováno
# dopis rukopisný 2 listy A4, Mladé scéně!, Poličná 30. 2. 1940. Metod Rouhlik / ? Bouhlík ? /
# 7 dotazníků výplněných od diváků „Prosíme o kritiku“
# dopis A.Radokovi VM, 14. 11. 1040. Šaten, 3 A4 strojopis, jednostranný
[na jedné fotografii zezadu napsáno: „(Podle tvrzení p. Papeže Sv. a pí. Horníčkové se jedná o dramatizaci Písní kosmických J. Nerudy) Z. Hedbávný“]
Mapa působení souboru - Mladá scéna
Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná. Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
(c) NIPOS, Databáze českého amatérského divadla.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
