Soubory: Vojan / KrDo / Osvětová beseda

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1889
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 198x
Působení: 188x, 189x, 190x, 194x, 195x, 197x, 198x

1889 - první zmínka o divadelní činnosti v Klamoši. Učitelé Cabicar a Sazky ze sousedního Újezdu u Přelouče založili divadelní kroužek. Představení se konala vždy v Klamoši, Újezdě a ve Štítě (dnes část obce Klamoš.

1902 Začátky ochotnické divadelní činnosti v Klamoši jsou úzce spjaty s otevřením nové školy v roce 1902. Prvním řídícím učitelem na nové škole byl Karel Cvrček, který byl nejen vynikajícím pedagogem, ale byl to právě on, který se zasloužil o založení divadelního souboru a historické uvedení první divadelní hry na vlastní scéně v hostinci u Zimů, na provizorním jevišti postaveném na sudech.
1904 František Ferdinand Šamberk: Kulatý svět.
1908 bylo vybudováno jeviště nové, sice ještě rozkládací, ale technicky dokonalejší. Prvním místním režisérem byl Václav Zima, který nacvičil několik poměrně náročných inscenací (Alois a Vilém Mrštíkové: Maryša, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, F. F. Šamberk: K. H. Borovský, Rudolf Kneisel: Chudý písničkář).
1909 Rudolf Kneisel: Chudý písničkář, Rudolf Kneisel: Papageno v almaře, Ludvík Anzengruber: Sedlák křivopřísežník.
1910 Josef Štolba: Závěť.

1911 Karel Fořt: Z českých mlýnů, J. Šlechta: Na dušičky, aneb, Modlitba na hřbitově, Silvestrovský večírek - Hannequin, Duval: Ve vlastní pasti.
1913 František Adolf Šubert: Jan Výrava.

Po první světové válce to byli především učitelé, kteří se jako režiséři zasloužili o bohatou a úspěšnou činnost souboru. Byli to páni řídící učitelé Václav Plašil, Václav Vondruška a pan učitel Josef Kykal. V tomto období na škole také krátce působili Oldřich Lesk a Antonín Lauterbach, pozdější autoři několika divadelních her a velké osobnosti chlumeckého divadla. Dalšími významnými postavami v těchto létech byli místní ochotničtí nadšenci Václav Vlasák a František Všetečka.
Repertoár byl pestrý, uvedeny byly např. Polykarp Starý/Vilém Werner?: Magdalena; Adolf Bogner: Cikánčina pomsta; Adolf Bogner: Pytlák Martin; Libor Ozim: Kouzelný klíč; Karla Lužanská: Jindra; F. X. Svoboda: Směry života; aj.
1918 Abigail Horáková: Jarní vody.
1919 Josef Skružný: Románek na horách.

1927 bylo postaveno v hostinci u Chárů nové, stabilní, vyhovující jeviště, které místním ochotníkům sloužilo téměř dvacet let. V meziválečném období se u souboru vystřídala řada herců, režisérů, osvětlovačů, scénáristů… Mezi nejaktivnější patřili František Havlín, Josef Ryba, Václav Komárek, Jan Havlín. V tomto období byly na klamošské scéně uvedeny zajímavé hry, např.: Karolina Světlá: Kříž u potoka; Karel Fořt: Kráska ze Šumavy; Otto Faster: Pražské švadlenky; Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně; František Adolf Šubert: Žně; F. X. Svoboda: Poslední muž; Svatopluk Čech, Eduard Šimek: Lešetínský kovář; aj.

1940-1950 Válečné období paradoxně bylo pro klamošský divadelní soubor obdobím největšího rozmachu. Divadlo bylo jednou z mála povolených zájmových činností a klamošští ochotníci ji dokázali plně užít.

1941 se objevuje v Divadelní kronice souboru Vojan první zmínka o souboru Mládež národního souručenství, místní skupina Klamoš, v souvislosti s představením Na lavici obžalovaných. Podle obsazení a vyjmenované techniky se stále ale jedná o členy souboru Vojan. Dá se tedy předpokládat, že soubor Vojan v této válečné době pracoval především pod hlavičkou souboru Mládež národního souručenství (pozn.red. ng)

Velikým štěstím pro soubor bylo, že v roce 1940 se stal řídícím učitelem Ladislav Holický, velký divadelní nadšenec, vynikající režisér a organizátor, který svými netradičními metodami a moderními prvky posunul soubor na nejvyšší úroveň v okrese. Za šest let svého působení v Klamoši nacvičil neuvěřitelných 42 her!

1940 1. ledna - František Sokol Tůma: Pasekáři, r. V. Vondruška; koncem února - František Ferdinand Šamberk: Podskalák, r. V. Vondruška; 1. května - Dyna Hallová: Chlapík na vartě, r. Ladislav Holický.

Po tomto představení z popudu učitele a režiséra Ladislava Holického soubor přikročil k modernizaci jeviště. Provoz nově zřízeného jeviště soubor zahájil 5. listopadu - Alois Jirásek: Lucerna, r. Ladislav Holický.

1942 Ladislav Holický inicioval pořádání divadelního festivalu „Měsíc divadel“, na kterém vystupoval nejen místní soubor, ale také další nejlepší soubory z regionu.

1943 7. listopadu - Hanka Vaněčková: Talisman, r. Ladislav Holický

1944 Dalibor C. Faltis: Stanice Gordian, r. Ladislav Holický (uvedeno na 3. ročníku Měsíc divadel).

1944 květen - Josef Maria Frank: Džungle, r. Ladislav Holický.
Touto hrou byla ukončena jedna z největších a nejúspěšnějších etap ochotnického divadla v Klamoši. Po atentátu na Heydricha a vyhlášení stanného práva vznikla rok a půl dlouhá přestávka v činnosti.

1945 přijal soubor na návrh Ladislava Holického název „Vojan“. V tomto roce se však s Klamoší rozloučil, protože s nejlepšími úmysly odešel do Hrádku nad Nisou osídlovat pohraničí. To byla pro divadelní soubor těžko nahraditelná ztráta.

1946 v listopadu ničivý požár zcela zlikvidoval hostinec i jeviště. V této kritické situaci se však projevila úžasná solidárnost a opravdové sousedské přátelství k postižené rodině Chárových. Zásluhou empatických spoluobčanů se podařilo ve velmi krátké době vybudovat hostinec nový, prostornější a jeviště modernější, krásnější. Slavnostní otevření se konalo již v srpnu 1947.

1946 Vladimír Müller: Rybníkář Kuba, účast na 4. ročníku Měsíc divadel, Klamoš 1946

1947 Karel Rudolf Krpata: Hvězdy nad hradem účast, na 5. ročníku Měsíc divadel, Klamoš 1946.

Po Ladislavu Holickém převzal divadelní taktovku mladý, sedmadvacetiletý divadelní nadšenec, hostinský Václav Chára. Tento vynikající herec a organizátor dovedl kolem sebe soustředit dostatek schopných a obětavých spolupracovníků, a tak se poměrně v krátkém čase podařilo navázat na skvělou etapu divadelní činnosti spojenou se jménem Ladislava Holického. Václav Chára se velmi brzy vypracoval ve velmi úspěšného režiséra, který dokázal zvládnout i velmi náročné inscenace, jakými byly např. Fridrich Schiller: Úklady a láska, účast na X. Měsíci divadel, Klamoš 1954; Vladimír Dvořák: Sto dukátů za Juana, účast na XI. Měsíci divadel, Klamoš 1955; Alois Jirásek: Pan Johanes, účast na XII. Měsíci divadel, Klamoš 1956; Ivan Franko: Ukradené štěstí, účast na XIII. Měsíci divadel, Klamoš 1957; Dragutin Dobričanin: Společný byt, účast na XIV. Měsíci divadel, Klamoš 1958; Milan Jariš: Inteligenti, účast na XV. Měsíci divadel, Klamoš 1959.
Uvedeny byly i další hry: Karel Čapek: Bílá nemoc; Anton Semenovič Makarenko: Začínáme žít; Gabriela Preissová: Její pastorkyňa; J. K. Tyl: Paličova dcera; aj. Za nejúspěšnější představení však bylo vždy považováno uvedení hry Jaroslava Pokorného Křídový kruh. Na mimořádném úspěchu této hry se výrazně podíleli také místní kapelník a skladatel Jan Těšík a klamošští rodáci a velcí patrioti manželé Miroslav a Božena Daňkovi, kteří na nácvik dojížděli z domovského Liberce.
Ani na děti se nezapomínalo. V režii Jaroslava Sychry byly uvedeny pohádky: Joža Toucová: Slavný mistr Kopřiva; Frank Wenig: Stříbrná studánka; Jaroslav Kvapil: Pohádka o princezně Pampelišce aj.

1954 V obci byla založena Osvětová beseda, soubor nadále fungoval jako dramatický odbor Vojan Osvětové besedy. Bohatá a pravidelná činnost souboru Vojan se rozvíjela až do roku 1959, kdy na XV. ročníku Měsíce divadel místní ochotníci předvedli hru Milana Jireše Inteligenti. Po skončení tohoto divadelního festivalu však nastalo jedno ze stinných období souboru, stagnace, nezájem, přerušení činnosti souboru.

1964 došlo k oživení činnosti souboru, kdy na místní školu nastoupil Karel Přibyl, který měl k divadlu velice vřelý vztah a navíc byl výborný muzikant. Ihned po svém nástupu vytvořili s Václavem Chárou tandem, který brzy dovedl soubor Vojan zpět na nejvyšší příčky v okrese. Zásluhu na tom měli i manželé Dagmar a František Bahníkovi, členové hradeckého divadla, a metodik Okresního kulturního střediska v Hradci Králové Karel Křepelka.

1964-1972 byly aktivní dva soubory. Dospělých, který vedl Václav Chára, a mládežnický, který vedl Karel Přibyl. V souboru dospělých oba hráli ve všech inscenacích velké role, převážně hlavní, scénickou hudbu pro oba soubory obstarával Karel Přibyl. Na scénu byly uváděny další a další hry starších i novodobých autorů, např. Jiří Verner: Bohatý chudák; Miloslav Stehlík: Hej pane kapelníku, r. Václav Chára, účast na Měsíc divadel, Klamoš 1965; Robert Thomas: Osm žen, r. Božena Daňková j.h., účast na Měsíc divadel, Klamoš 1966; František Molík: O Měsíčníku, Slunečníku a Větrníku, účast na Měsíc divadel, Klamoš 1966.

Václav Chára a Karel Přibyl byli také hlavními iniciátory rozsáhlé přestavby jeviště, která probíhala v létech 1967–1971. Na přestavbě jeviště se podílela většina místních občanů, kteří odpracovali stovky brigádnických hodin zdarma (rekordmanem byl dlouholetý scénárista Jaroslav Chára alias Laureát), projekt rovněž zdarma zpracoval místní rodák Rudolf Zima, přestavbu finančně a materiálně podpořil MNV i ONV v Hradci Králové. Výsledek byl úžasný! Bylo vybudováno nové moderní jeviště, 10 m hluboké, 9 m vysoké se skvělým světelným vybavením, prostornými šatnami, orchestřištěm…
Daleko, široko není podobné.

1971 slavnostního otevření nové scény, jehož součástí bylo uvedení hry Jana Bora Zuzana Vojířová, r. Václav Chára, a to v rámci přehlídky XVIII. Měsíce divadel, která se v tomto roce stala přehlídkou okresní. Ještě v tomto roce pohádka František Hrubín: Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků, účast na Měsíc divadel, Klamoš 1971.

Činnost nebyla přerušena ani v době přestavby, soubory účinkovaly na jevišti v nedaleké Chýšti (Nicola Manzari: Naše drahé děti; Zdzisław Skowroński: Svátek pana ředitele). A i v této etapě byli Vojanovci v okresních soutěžích vždy úspěšní. Závěrečnou tečkou za tímto obdobím byla účast souboru Vojan na krajské přehlídce ve Světlé nad Sázavou v roce 1972, kde se soubor představil s hrou Františka Gotze Malostranská humoreska, účast na XIX. Měsíci divadel, Klamoš 1972.

1973 z Klamoše odešel Karel Přibyl a do ústraní se stáhl i Václav Chára. Soubor se však nerozpadl, pracoval dále pod vedením obětavého, pracovitého, ale méně zkušeného člena souboru Vratislava Cháry. Od roku 1973 do roku 1978 dokázal každoročně nacvičit jednu hru a soubor pod jeho vedením byl úspěšný i v okresních soutěžích.

1973 Otto Zelenka: Košilka, režie Václav Chára, účast v okresní přehlídce - 1. místo.

1974 Georges Feydeau: Dámský krejčí, r. Vratislav Chára, účast v okresní přehlídce Měsíc divadel, Klamoš 1974 - 2. místo; Václav Vaňátko: Jak květinky přezimovaly, účast v okresní přehlídce Měsíc divadel, Klamoš 1974

1975 Ivan Bukovčan: Hledání v oblacích, režie Vratislav Chára, účast v okresní přehlídce Měsíc divadel - 1. místo; pro děti Miloš Gerstner: Ďábelské klíče, režie Václav Chára.

1976 Antonín Pokorný: Archanděl zlodějů, režie Vratislav Chára, účast v okresní přehlídce Měsíc divadel, Klamoš 1976.

1978 A. N. Ostrovskij: Pozdní láska, účast na okresní přehlídce Měsíc divadel, Klamoš 1978. A to bylo poslední představení klamošského divadelního souboru Vojan, který dlouhodobě patřil k nejúspěšnějším souborům v regionu.

1983 k Roku českého divadla soubor obdržel čestné uznání Okresního kulturního střediska a Rady Okresního národního výboru a Krajského kulturního střediska a Rady Krajského národního výboru.

1988 divadelní soubor Osvětové besedy / Místního kulturního střediska v Klamoši, 32 členů, vedoucí Vratislav Chára / ing. Josef Kvasnička. Hrávalo se v hostinci U Chárů. Účast na okresní soutěži Hliněný rarášek.

Je určitě zajímavé, že klamošská škola a klamošské divadlo mají téměř totožnou historii. První školní i divadelní zvonění zazněla shodně v roce 1902 a ta posledně rovněž shodně v druhé polovině 70. let minulého století. Asi to není náhoda, spíše důkaz toho, že místní škola nejen vychovávala a vzdělávala své žáky, ale výrazně se také podílela na rozvoji kulturního a společenského života. Školu a divadlo v Klamoši dnes připomínají pouze dva památníky - školní budova, která své historické poslání již splnila, a krásné, moderní, plně funkční jeviště, které již přes čtyřicet let čeká na své další využití, pro které je obětaví občané obce před více než půlstoletím s nevídaným elánem a láskou vybudovali.

Bibliografie:
FALTEJSEK, Rudolf: Kapitoly z historie amatérského divadla v okrese Hradec Králové. DbČAD: Místa / Okresy / Hradec Králové / Texty - viz Texty.

PRŮŠA, Petr: Vozem HR 62 87 za východočeským ochotnickým divadlem. Amatérská scéna 1972, č. 5, s. 18-19.

Archivy:
Hradec Králové, Státní okresní archiv:
Nový Bydžov, Jirásek, Programy, pozvánky, nezpracováno
Nový Bydžov, Okresní úřad, povolování akcí, Ka 117, i. č. 723
Nový Bydžov, Okresní úřad, povolování akcí, Ka 484, i. č. 821
Nový Bydžov, Okresní úřad, povolování akcí, Ka 481, i. č. 821

Kolín, Státní okresní archiv:
Žiželice nad Cidlinou, Tyl, i.č. 28
Klamoš, VII. Měsíc divadel - plakát, 1949 - viz Obrázky.
Klamoš, IX. Měsíc divadel - plakát, 1951 - viz Obrázky.
Klamoš, IX. Měsíc divadel - program, 1951 - viz Obrázky.
Klamoš, X. Měsíc divadel - plakát, 1954 - viz Obrázky.
Klamoš, XIII. Měsíc divadel - plakát, 1957 - viz Obrázky.
Klamoš, XIV. Měsíc divadel - plakát, 1958 - viz Obrázky.
Klamoš, XV. Měsíc divadel - plakát, 1959 - viz Obrázky.

Praha, Národní archiv:
Fond ZU Spolky 1941-1947, i. č. 426/1038/1946, SDO Vojan.

kART:
2 evidenční karty ÚKVČ, 1988.

Mapa působení souboru - Vojan / KrDo / Osvětová beseda

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.