Soubory: Loutkové divadlo AZKG Praha

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 195x
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1967
Působení: 196x

Loutkové divadlo AZKG Praga.
Soubor působil pod hlavičkou odborů Automobilových závodů Klementa Gottwalda a vedoucím byl Jiří Musil.
Na začátku Kateřinské ulice u náměstí I.P. Pavlova v Praze, směrem do vnitrobloku, kde dnes stojí hotely Ibis a Novotel bývalo letní sokolské cvičiště s malou přízemní budovou, ve které bylo hlediště s nakloněnou podlahou asi pro 60–80 diváků.
V zákulisí stála pevná marionetová konstrukce se zadní lávkou a nádherným horizontem, na kterém se díky sestavě žárovek dala měnit nálada scény.
Nad oponou byla přední lávka, na níž se hrálo vsedě na nízké lavičce, po ní se vodič posunoval podle pohybu loutky po scéně.
Loutkové divadlo AZKG bylo na svou dobu technicky velice dobře vybavené.
Před portálem divadélka byla prostorná předscéna s velkou hlavní oponou, kde zkoušeli a občas i vystupovali členové spolku KIM - klubu Kouzelníků Iluzionistů a Magiků Praga.
Loutková představení se hrála vždy v sobotu odpoledne v zimních měsících.
Zkoušky se konaly v úterý a ve čtvrtek večer.
V úterý se podle textu hry připravily loutky z fundusu, což byla práce dámské části souboru, a pánové mezitím vybírali z fundusu dekorací kulisy, které byly na palandách v zákulisí.
Velká sada nádherně řezbovaných loutek velikosti cca 50 cm byla vzorně uložena ve skříních v klubovně, kde byla i spousta šatiček na malých ramínkách. Vybrala se loutka, která dlouho nehrála, odepnuly se karabinky, loutka se převlékla a zase připnula zpět.
Všechny loutky byly perfektně navázané a k loutkám připnuté pomocí miniaturních hodinářských karabinek.

Pánové se zase radili, jakou dekoraci z velkého výběru použít, která dlouho nehrála.
Zvukař a osvětlovač v jedné osobě si v páskotéce našel nahrávku hry, která se hrála z magnetofonu Sonet a podle knížky připravil osvětlení scény.
Vše bylo připraveno na čtvrtek, kdy se soubor sešel a podle inspicientské knížky si připomněl vybrané představení.
Všichni znali celý repertoár, a tak se ani nemuselo moc zkoušet.
Představení sledoval inspicient s knížkou v ruce, který bambusovou hůlkou poklepal na ruku vodiče, aby naznačil směr pohybu loutky po scéně a při odchodu ze scény opět ukázal a řekl FUČ !

Na závěr představení bylo jako přídavek loutkové varieté, uváděné Kašpárkem, jenž si živě povídal s dětmi a představil např. opičku cvičící v kruhu, dupáka, kytaristu a jiné varietní loutky bravurně a s chutí vedené zkušenými vodiči.

Výtvarnice Jarka Šťavíková namalovala plakát zvoucí na představení, který se postavil na stojce na rohu náměstí I. P. Pavlova, často ho brzy přinesl pomocník policie, zvaný šedý mor, zpět s upozorněním, že příště už to bude s pokutou!
Po odchodu šedého moru se stojka vrátila nenápadně zpět na roh Pavláku.
Občas soubor vyjížděl i na zájezdy po Praze a okolí s maňáskovou scénou.
Divadlo zaniklo pravděpodobně kvůli stavbě pražského Metra.
Budova divadla se sálkem byla stržena a na celý prostor cvičiště byla vyvážena zemina z vrtaných tunelů. Později v zadní části cvičiště vznikl Centrální dispečink MHD.

Bibliografie:
Text René Hájek, člen souboru AZKG 1965-1967, pro DČAD září 2017.

Archivy:
Soukromý archiv René Hájek, člen pražských souborů AZKG, Fiškunábules a Kováček, pro DČAD září 2017.