Soubory: České ochotnické divadlo - Divadelní kroužek

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1907
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1941
Působení: 190x, 191x, 192x, 193x, 194x

Sobotka: "...Celkový život našich krajanů vůbec není možno si představiti bez ochotnickcých představení. Ta se stala součástí našeho života natolik, že o Češích v Jugoslavii bylo možno si říci "Co Čech, to divadelní ochotník" daleko spíše, než obvyklé rčení " Co Čech, to muzikant". Neboť jestliže v každé osadě jsme měli ochotnický kroužek, nelze říci, že by všude byl kroužek hudební. Takové ochotnické představení bylo prvním projevem češství v osadě. Obvykle už dávno předtím, než byl založen český spolek, hrála se tam divadla. Ba, byly osady, kde nikdy spolek založen nebyl, ale divadla se hrála."

Před 1. světovou válkou existovaly 2 české spolky, ale divadlo se hrálo v desítkách míst. Zisk šel na různé dobročinné účely.
Od 1900 se hrála ochotnická divadla. Tím většího rozvoje dosáhla v novém státě ve 20. a 30. letech.

1907 v Hercegovaci založen Ochotnický kroužek, v jeho čele stál krajan Baxa, hrálo se v hostinci U Nováků. V jeho rozlehlém sále se na jednoduchém jevišti hrálo ještě krátce po první svět. válce, kdy hostinec s cihelnou přešel do rukou nového majitele, ten však divadlu nepřál a Baxu propustil.

Prostor divadelníkům nabídl Václav Petr, majitel pily, v níž bylo vybudováno divadlo s velkým jevištěm i hledištěm, v němž byly kladeny základy pozdější vynikající činnosti hercegovackých ochotníků.
Repertorár mj.: Lad. Stroupežnický: Naši furianti, G. Preissová: Gazdina roba, Fr. Jenne: Dědkové, ... , režisér kroužku učitel Sýkora. S mnými hrami zajížděli hercegovští ochotníci i do okolí,
Návštěva byla veliká, i když v zimě se dvorana nedala dobře vytopit. Proto se ochotníci pustili do výstavby Národního domu.

1929 byl Národní dům na Silvestra otevřen prvním divadelním představením. Od té doby se hrávalo 4x-6x ročně, což byl na vesnici slušný výkon.
A ještě se průměrně 3x do roka hrála dětská představení, takže se tu některý rok hrálo až 10x ročně. V Národním domě měli ochotníci k dispozici jeviště velké 9 x 9 metrů, 9 m vysoké, s kulisami, které maloval malíř Trnka ze záhřebského národního divadla, a také bohatou divadelní šatnu.

Úroveň představení byla vysoká, dávaly se kvalitní hry - Pasekáří a Gorali od Fr. Sokola-Tůmy, Její pastorkyňa i Gazdina roba G. Preissové; Na úsvitě, Jenneho Dědkové, Třetí zvonění V. Štecha. Zásluhu na výběru her a jejich úrovni měl režisér spolku, učitel Sýkora.
Místní divadelníci se zapojili i do celomenšinové div. činnosti a ÚMDOČ.
Byl organizovány divadelní soutěže a kurzy.
Ochotníci z Hercegovace až do okupace 1941 pořádali i řadu divadelních zájezdů a společenských akcí.
1940 poslední dožínky byly vyloženě protinacistické.

Bibliografie:
SOBOTKA, Otto: Věrni v boji, věrni v práci. Listy z kroniky osady Hercegovac v Jugoslávii a ze života jugoslávských Čechů. Brno 1948, s. 64-71 - informace o ochotnických divadlech plus 3 snímky. (Informace Stanislav Krčmař.)