Soubory: Ochotnický kroužek / Hospodářsko-čtenářská beseda / Vojan, ochotnický spolek

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1898
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1950
Působení: 189x, 190x, 191x, 192x, 193x, 194x, 1950

1898 (patrně) byla z podnětu mládeže v Opočnici založena knihovna a ochotnický kroužek.
Mezi zakladateli byli např. medik Bohuslav Vrbenský a technik Otakar Jiránek.

1899 přišel učit do zdejší školy 21letý učitel Jaroslav Šťastný, který se stal nadšeným a obětavým vedoucím ochotníků. Jeho zásluhou se začalo hrát divadlo již na lepší úrovni.

1901 přišel další mladý učitel, Rudolf Mates, jehož vedení dle kroniky "přineslo mezi ochotníky kázeň" a také pozvedlo úroveň divadla.

Hrálo se v sále "U Jiránků", kde nebylo jeviště, ochotníci si jej museli půjčovat. Rudolf Mates se snažil získat prostředky na jeviště vlastní, proto uspořádali sbírku. Z vybraných peněz zakoupili plátno, na které učitel Mates, který byl výborný malíř, namaloval portály, kulisy a pozadí v několika variantách.

1905 založili Hospodářsko-čtenářskou besedu a dále hráli jako její ochotnický kroužek.
Prozatímním předsedou byl schválen řídící učitel František Šorm.
Odešel učitel Rudolf Mates, divadla se po něm ujal nový učitel Ladislav Stehlík. Ve vedení divadla se pak většinou střídali učitelé.

V době 1. svět. války se divadlo patrně odmlčelo, ale hned
1919 byly sehrány hry:
Svatopluk Čech: Lešetínský kovář, Jan Ladecký: Bez lásky, F. F. Šamberk: Havlíček Borovský, Jindřich Vilhelm: Bedrník, F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, Antonín Šíma: Vesnický mučedník.

1920 – J. K. Tyl: Krvavý soud (Kutnohorští havíři), Josef Štolba: Závěť, Josef Skružný: Hříšnice, od neuvedených autorů hry Nevěsta za československou korunu a Různé směry.
1921 – pouze repríza hry Různé směry,
1923 – F. X. Svoboda: Poslední muž.

1924 měla Beseda 67 členů.
Uvedené hry v tomto roce:
František Hlavatý: Bílá myška, Rudolf Robl: Pro peníze, Otokar Pospíšil: Na selském gruntě, Ferdinad Oliva: Láska divy tvoří a dvě hry od Hany Luttnové-Ptáčkové: Jinak rozum, jinak srdce a Květy v bouři.

Učitel Douša poznamenal do kroniky spolku:
"Každý by špatně chápal poslání divadla, kdyby se domníval, že slouží jen našemu povyražení. Naše doba národního probuzení viděla v divadle cosi hlubšího, byl to nástroj v rukou povolaných osob, které jím burcovaly národní uvědomění, učili jím historii našeho národa, ukazovaly jím, kterak člověk má žít, neb jak žít by neměl., kterak by se chyb ve svém životě uvaroval.
Zábavné večírky pak mají přinášet do našeho života jiskru čisté radosti, neboť ušlechtilá zábava povznáší naše nitro, dodává nám chuti k nové práci a naplňuje nás novou silou v zápase s všedním životem."

1925
Sedlák zlatoústý (autor?), Eliška Krásnohorská (nebo Vilma Warausová) podle Karolíny Světlé: Přišla k rozumu.
K 20. výročí založení Hospodářsko-čtenářské besedy byla sehrána v přírodě Jiráskova Vojnarka.

Významný podíl na ochotnické práci v poválečných letech měl učitel Kykal (režie: Vojnarka, Kutnohorští havíři a další).

1926
Otokar Pospíšil: Za cizí hříchy, M. Loučenský: Potkalo ji štěstí, Josef Skružný: Ta naše Máňa.
Spolek měl 70 členů.

1927
Pavel Rudolf: Děti z hor, Karla Lužanská: Jindra (patrně Jindra, hraběnka Ostrovínová), A. F. Šubert: Probuzenci.

1929
Karel Balák(?): Hanička.

1930
Jan Klecanda: Páter Vojtěch.

1931
Hřešila jsem (autor?), Václav Buben: Pro rodné lány,
Hanuš Cimr: Chudý písničkář, rež. Jan Fiala, v sále hostince u Zemánků (nájemce u Jiránků). Hráli: Vojtěch Procházka, Marie Špálová, Jan Fiala, František Chrastný, František Mikšovský, Ladislav Král, Václav Mikšovský, Josef Novák, Božena Homolová, Růžena Vršovská, Jaroslav Mikšovský, Vojtěch Matějka, Josef Němeček, J. Kára.

1932
František Balej podle románu J. Š. Baara: Skřivánek. Hráli Vojtěch Procházka, Vojtěch Rohlíček, František Vlach, sl. M. Lauberová, sl. M. Špálová, Jan Fiala, Lad. Kukaň, Jos. Šiller, Oldřich Poláček, Fr. Chrastný, sl. M. Fialová, Fr. Mikšovský.

1933
Jiří Balda: Jeden si ji musí vzít, rež. Josef Novák. Hráli Ol. Poláček, M. Lauberová, E. Plachá, J. Fiala, A. Pokorný, V. Novák, Vl. Janoušek, F. Chrastný, J. Šiller, L. Kukaň, A. Krejčíková.
E. A. Longen: C.K. polní maršálek, rež. Vl. Kukaň, který si zahrál také hlavní roli.

1934
Jan Poláček: Trestanci na Špilberku.

1935 se patrně hrála hra Marie Příleské(?) Rozvod na zkoušku (podle zápisků učitelky Žákové, která ve hře hrála).
Zapsána také hra Srdéčko z lásky.

1936
Vilém Wener: Lidé na kře, rež. Jan Fiala;
František Cimler: Na lavici obžalovaných, rež. J. Fiala, hráli: Fr. Mikšovský, Božena Poláčková, Věra Mikšovská, Eva Kroutilová, Jaroslav Mikšovský.

1937 byl přestavěn hostinec a vybudováno stálé jeviště.
Sehrány hry Karla Piskoře Radostná událost a Česká chaloupka, obě v rež. Jana Fialy v sále u Müllerů. Hráli: Bohuslav Fiala, Ludmila Trčková, uč. Fr. Mikšovský, Marie Králová, Václav Chrastný, Josef Chalupníček, Jaroslav Mikšovský, František Rohlíček, František Bittman, A. Fialová, Josef Miler, Božena Poláčková, uč. Konečná, František Tichý.

1938
František Cimler podle Karolíny Světlé: Kříž u potoka, rež. Jan Fiala. Hráli: Ladislav Jambor, Anna Netíková, Božena Poláčková, Fr. Rohlíček, Jan Fiala, uč. Fr. Mikšovský, Miluše Bukačová, Josef Chalupníček, Jaroslav Vácha.
J. K. Tyl: Švanda dudák, rež. Vl. Kukaň, E. Raupach: Mlynář a jeho dítě.

1939
Božena Rajská-Smolíková: Zemský ráj to na pohled.

Kronikář Stanislav Andres zapsal:
"Bylo paradoxem, že během válečných let se vyvinula největší aktivita divadelních ochotníků, pokud se týče počtu, výpravou, ale i kvalitou divadelních představení. Lze to vysvětlit tím, že válečná nejistota a válečná hospodářská situace nutila každého, aby udržoval co nejtěsnější styky se zemědělstvím a s domovem..."

"Hlavní zásluhu na vysoké úrovni ochotníků mělo to, že se sešla vynikající parta. Byli především učitelé místní rodáci, kteří se snažili učit doma v Opočnici, byli to: Fr. Mikšovský, Růžena Rohlíčková, Josef Kukaň, Marie Bittmanová, Jaroslav Pejznoch. Ale i další ochotníci V. Špála, Vl. Kukaň, Fr. Rohlíček, St. Andres, Fr. Bittman a řada dalších. Zcela mimořádnou postavou byl svérázný Jan Fiala, režisér většiny představení." (Otta Věříš)

1940
Pokračování hry Viléma Wernera Lidé na kře: Noví lidé. Režíroval Jan Fiala, hráli: uč. Mikšovský, uč. Pařízková, uč. Rohlíčková, St. Andres, Fr. Rohlíček, M. Bukačová, V. Jambor, Fr. Tichý, J. Houda, V. Špála, M. Petříčková, M. Vocásková, L. Bittmanová.
Uvedena též veselohra Šenkýřka u divoké krásy, rež. František Vlach, dále od J. K. Tyla Paličova dcera, rež. J. Fiala, hráno U Řepů.

1941
Vilém a Alois Mrštíkové: Maryša, rež. J. Fiala. Lízala hrál S. Andres, Maryšu uč. R. Rohlíčková, Vávru uč. Fr. Mikšovský, Francka Fr. Rohlíček, v dalších rolích M. Bukačová, M. Matoušková, V. Plachý, L. Chalupníčková, V. Špála a další.
Koncem roku ještě sehráli frašku Celá ves se směje.
Velký úspěch a pochvalu v tisku měla hra F. Sokola-Tůmy Pasekáři. Režíroval ji J. Fiala, účinkovalo 20 ochotníků.

1942 uvedli 6 premiér:
Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně, rež. Vl. Kukaň.
Ladislav Stroupežnický: Naši furianti. V okresní soutěži 2. místo.
V hlavních rolích vystoupili: sedlák Dubský – uč. Fr. Mikšovský, jeho žena – uč. M. Bittmanová, syn Václav – Fr. Rohlíček, výměnkář Dubský – uč. Pejznoch, sedlák a I. radní Bušek – J. Fiala, jeho žena – B. Kůřová, Verunka – M. Bukačová, vysloužilec Bláha – uč. J. Kukaň, švec Habršperk – Fr. Bittman, Kristýnu si zahrála uč. Rohličková a celá řada dalších, celkem 30 účinkujících.
Dále v tomto roce uvedli:
F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, rež. J. Fiala, L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, veselohra Boženy Rajské-Smolíkové Zlatý liják, opakována byla Vojnarka v režii J. Fialy, který si i sám zahrál Jana Vojnara a dále hráli R. Rohlíčková, Fr. Mikšovský, B. Kůřová, V. Špála, J. Nováková, J. Jiránek. V. Najbrt, J. Veselý, B. Nováková a M. Vlach.

1943
byl zemským úřadem povolen samostatný Ochotnický spolek Vojan při Hospodářsko čtenářské besedě v Opočnici.
Prvním předsedou se stal V. Jiránek. Režiséři: Jan Fiala, R. Rohlíčková, Fr. Mikšovský, V. Špála, St. Andres, J. Chalupníček.

V tomto roce 3x po sobě s velkým úspěchem sehráli Jiráskovu Lucernu v režii R. Rohlíčkové. V hlavních rolích: mlynář – Fr. Mikšovský, kněžna – R. Rohlíčková, dvořan – V. Špála, Klásek – Fr. Bittman, Klásková – M. Veselá-Špálová, Hanička – J. Nováková, vrchní – J. Chalupníček, učitelský mládenec – Fr. Rohlíček, sekerník Bláha – Fr. Vlach.
Uvedli také veselohru Antona Hamika: Prodaný dědeček, rež. V. Špála (hrál titulní roli.); Frank Tetauer: Zpovědník, rež. J. Fiala, v hl. roli Fr. Bittman.
Vyvrcholením divadelní práce opočnických ochotníků bylo 11. července 1943 představení hry Pasekáři od Františka Sokola-Tůmy, v režii Jana Fialy, hrané v rámci Šafránkovy soutěže polabského okrsku ÚMDOČ. Představení se konalo v přírodě – na dvoře u Václava Jiránka v čp. 55.
Do konce roku ještě sehráli:
Božena Rajská-Smolíková: Její Veličenstvo láska, rež. R. Rohlíčková; L. Stroupežnický: Na valdštejnské šachtě, rež. J. Fiala.

Ke zkušeným ochotníkům přibývaly mladé tváře – M. Homola, Jarmila Nováková, Jar. Veselý, O. Věříš, Vl. Najbrt, Vl. Komárková, Ol. Fialová a další.
Opočnické ochotnické divadlo mívalo časté a často pochvalné hodnocení v okresních novinách.

1944
Podle Vítězslava Hálka (Jiří Balda?): Muzikantská Liduška, rež. V. Špála; Karel Zajíček: Divoké srdce, rež. J. Fiala; Oči pod závojem, rež. a hl. role R. Rohlíčková.
V tomto roce se už dále nehrálo, napětí a celková situace nevytvářely dobré podmínky, přicházeli uprchlíci ze Slezska, kteří se museli v obci ubytovat a muselo jím být poskytováno i stravování v hostincích, to znemožňovalo nazkoušet a hrát divadlo.

1945 Vojan nehrál, hrál soubor Svazu české mládeže (viz).

1946
Vojan obnovil činnost a pod vedením St. Andrese a O. Věříše uvedl 1. prosince v hostinci U Plačků frašku R. Nižňanského Pytel neštěstí aneb Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše.

1947
František Cimler: Bártova pomsta; Václav Bárta: Bouřliváci naší vesnice, obojí rež. St. Andres a Otta Věříš, hráli St. Andres, M. Herčíková, D. Váňová, J. Nováková, O. Rohlíček, O. Věříš, J. Patočka, Jar. Veselý, M. Vlach, Vl. Komárková, M. Homola, V. Jágrová, B. Adamcová, J. Jiránek.
Gabriela Preissová: Její pastorkyňa, rež. R. Rohlíčková.

1948
sehráli jen jedno představení: J. Kubík: Vypůjčená panimáma, veselohra, rež. St. Andres. Hráli: M. Homola, V. Jágrová, D. Váňová, V. Plachý, J. Krejčíková, O. Věříš.

Koncem 40. let byl spolek už málo aktivní.
1949 existoval, ale nenastudoval žádnou hru.

1950
Jaroslav Kvapil: Oblaka, rež. Otta Věříš, hráli v sále U Plačků; V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk, rež. St. Andres; po několika letech znovu V. a A. Mrštíkové: Maryša, rež. Jan Fiala, který také hrál Vávru, Maryšu hr. M. Beránková, Francka O. Věříš.
Maryša bylo poslední divadlo hrané Vojanem.

1951 byly zrušeny spolky.
-----------------------

Od 1952 začali ochotníci v Opočnici hrát jako divadelní soubor Osvětové besedy – viz.

Bibliografie:
VĚŘÍŠ, Otta: Ochotnické divadlo v Opočnici, 1. a 2. část, 2003. Webové stránky obce – O obci – Kultura – http://www.ouopocnice.cz/vismo/zobraz_dok.asp?id_org=11192&id_ktg=1021&p1=1280 – 26. 8. 2013.

WEBOVÉ stránky Opočnického divadélka – http://www.divadlo.opocnice.eu – 21. 8. 2013.

Archivy:
Národní archiv Praha:
Fond ZU spolky 1941-1947, i. č. 427/185/1944, SDO Vojan (něm. zápis).

Státní oblastní archiv Praha:
Informace ONV Poděbrady pro KNV v Praze 1949. Inventář KNV Praha, referát IV. 1949-1954. kART.

VALENTA, Jiří – JEDLIČKOVÁ, Juliana – ŽÁČKOVÁ, Eva: Soupis podání českých ochotnických divadelních spolků uložených ve Státním ústředním archivu v Praze 1856-1948. Bibliografická pomůcka pro Místopis českého amatérského divadla. Praha, IPOS-ARTAMA 2001-2002. Rkp. 223 s. kART, Praha, Národní archiv, DNM.

Mapa působení souboru - Ochotnický kroužek / Hospodářsko-čtenářská beseda / Vojan, ochotnický spolek

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.