Soubory: Čsl. strana lidová (katolické ochotnické divadlo)

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1919
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1950

Místní organizace Československé strany lidové v Přibyslavi


K obnovení katolického ochotnického divadla došlo až po první světové válce.
1919 byla v Přibyslavi založena Místní organizace Československé strany lidové,
jejím sídlem Henzlův hostinec v Dobré.
1920 - 15. února - první premiérou Štolovský: Půjčil svou ženu. Pro velký úspěch reprízy i v Olešné a Vepřové.

Režie Vojtěch Kasal ve spolupráci s přibyslavským kaplanem P. Františkem Marešem. Herci - František a Božena Henzlovi z Dobré, Josef Stařík, Josef Novák, Josef Dvořák a jeho sestra Anna. Z Přibyslavi hráli Jan Fišar, Jan Pytlík, Karel Čáslavský, Václav Březina st., Jan Bláha, Albína a Aloisie Fraindlovy, Karla Fikarová, Marie Ondráčková, Miluše Zvolánková, Růžena Hausvaterová a další.
1920-1924 v Henzlově hostinci sehráno 14 premiér a 6 repríz.

1924 v Přibyslavi postaven Katolický dům – Orlovna. Kromě státního příspěvku 10 000 Kč a několika menších darů financován z půjčky od kampeličky v Olešné.
1924 - 28. září - slavnostní otevření domu.
1924 -19. října - v Orlovně první divadelní představení - Ferdinand Oliva: Proč bychom se netěšili.

1925 - 10. února - při Katolickém domě založen divadelní kroužek Československé strany lidové. Jeho cílem kromě dramatické činnosti bylo organizování přednášek, dětských besídek, tanečních zábav, silvestrovských a masopustních programů v Katolickém domě. Staral se také o
údržbu, úpravy a opravy domu samotného.

Při režii se v divadelním kroužku střídali kaplan František Mareš a Vojtěch Kasal. Při hašení jednoho z přibyslavských požárů se však Kasal nachladil. Dokázal ještě režírovat hru Václava Holáška: Cikánčin svatební závoj ve prospěch pohořelých 6. března 1926 však umřel na zápal plic.
Režiséry - místo Kasala Jan Fišar. Příležitostně režíroval i Jan Novotný a od 1930 Karel Němec.

1932 z Přibyslavi odešel P. František Mareš, zanedlouho se však v Přibyslavi objevil děkan ve výslužbě, pater Ferdinand Vlček. Spolu s novým kaplanem Aloisem Řezníčkem byli od podzimu 1932 zvoleni novými režiséři ochotnického divadla. Třetím režisérem nadále Karel Němec.

1934 v únoru režírovali Ferd. Vlček společně s Fr. Kunstem naposled.
Od podzimu 1934 režíroval František Kunst sám, poté ho nahradil Karel Němec.
Od podzimu 1935 do jara 1936 režírovala divadlo rodina Filipova.

1934-1935 na valných hromadách zvolen druhým režisérem Josef Dvořák,
Od listopadu 1936 působí také jako režisér Jan Kasal, syn zemřelého Vojtěcha Kasala,
od 1937 je doplnil Jan Pometlo.

V tomto ochotnickém spolku hráli jak členové Československé strany lidové, tak i členové Orla.
Od 1925 na divadelních prknech vystupovaly obě skupiny společně pod hlavičkou Sdružených katolických spolků. Do tohoto sdružení se zapojili i členové Sdružení katolické mládeže.

1924-1941 mezi nejvíce obsazované herce patřili Josef Dvořák z Dobré, František Kunst z Keřkova, Bohuslav Grič z Přibyslavi, Jan a František Pometlovi z Dvorku, František a Jiří Fikarovi z Přibyslavi, Jan Novotný, Stanislav Tondl, Josef Stařík st., Eduard a František Krátcí, Antonín Veselý, Josef Wasserbauer, Josef Novák st., Karel Čáslavský, Josef Louša, Stanislav Močuba, Eduard a Jan Fišarovi, Alois Prostřední, Karel Jakeš, Josef Doležal a Antonín Kubíček.

Nejobsazovanějšími herečkami byly Marie Ondráčková, Marie Gričová (provdaná Kasalová), Aloisie Fraindlová, Julie Březinová, Anna Pometlová, Františka Matějková, Marie Činčerová (provdaná Němcová), Kristýna Poulová (provdaná Štolfová), Františka Bártová (provdaná Kulhánková), Jarmila Stehová (provdaná Šrámková), Marie Tvrdá (provdaná Zychová), Růžena Vokrojová (provdaná Kasalová) a Ludmila Frühbauerová).

O maskování a líčení herců se v divadle zpravidla starali místní holiči Karel Čáslavský, Jan Matýsek a Bedřich Šembera. V nápovědní budce často usedali režiséři Vojtěch a Jan Kasalovi nebo Marie Niklfeldová a Anna Omesová. Scénu a rekvizity měli na starosti Karel Čáslavský, Josef Dvořák,
Jan Pometlo a Eduard Krátký. Dozor nad garderobou měli František Kunst, Josef Doležal, Stanislav Tondl, Jiří Fikar a Jan Pometlo.

1938 došlo k útlumu činnosti katolických ochotníků, katolický dům byl poskytnut čs. armádě a později pracovnímu útvaru.
1939 - po březnové okupaci katolický dům zabrán Wehrmachtem.
1940 - v dubnu - Richard Branald: Pepička z malé hospůdky.
1940 - v květnu - Jaroslav Průcha: Čarovný proutek, pohádková hra se zpěvy a tanci. Hráli v ní téměř výhradně žáci od 7 do 18 let.
1940 - 16. listopadu se hrálo poslední představení - R. Sardou: A odpusť nám naše viny.

1941 - 30. listopadu - Okresním úřadem v Novém Městě zakázána činnost Jednoty Československého Orla a 2. prosince byl úředně zapečetěn divadelní sál s jevištěm.

Divadelní život katolického spolku v Přibyslavi na několik dalších let utichl.
Na faře organizoval farář P. František Halík dětské besídky a loutkové hry, ministrantskému kroužku také promítal krátké filmy. Na tyto akce byli účastníci zváni ústní formou z kazatelny.

Na konci války,
1945 - 1. a 2. dubna - se na faře hrály dětské divadelní hry Krakonošův kouzelný proutek a Havel-Dřevíkovský: Čarovná skříňka, které režírovala Helena Háková.
1945 - 8. dubna - hrála starší mládež hru „Zámecké strašidlo“. Příležitostně hrály na přibyslavské faře také skupiny mladých katolíků ze Žižkova Pole, České Jablonné nebo Olešné.


1945 -26. prosince hrála, pod režijní taktovkou Jana Kasala, hra „Jesličky“.

Za dobu činnosti katoličtí ochotníci
1920-1924 sehráli 14 her v hostinci u Henzlů,
1924-1941 dalších 83 her se hrálo v Katolickém domě.
Na faře se koncem války hrály 3 hry.

Po válce
1945-1950 se v Katolickém domě odehrálo ještě 34 her.

Bibliografie:
MRKVIČKA, Petr: Spolky v Přibyslavi v letech 1850-1945. Magisterská diplomová práce. Brno, FF MU, Ústav pomocných věd historických a archivních, 1912. - http://is.muni.cz/th/179214/ff_m/Spolky_v_Pribyslavi_v_letech_1850-1945.txt - excerpce 15. 2. 2013

Mapa působení souboru - Čsl. strana lidová (katolické ochotnické divadlo)

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.