Soubory: Sokol, LD

Stav: aktivní
Založení / první zpráva: 1925
Působení: 192x, 193x, 194x ... 198x, 199x, 200x, 201x

Sokolské loutkové divadlo
od 1925 působilo v nově postavené sokolovně (1924).

První produkce byly provozovány s loutkami velkými 15-20 cm na malém Alšově loutkovém divadélku, zapůjčeném ze Sokolské župy olomoucké. Představení měla u publika úspěch, proto bylo rozhodnuto zřídit stálou loutkovou scénu s většími loutkami a byl ustaven loutkový odbor Sokola. Výtěžek z prvních 6 her se stal základem pro zbudování větší loutkové scény. Její zřízení stálo 1342 Kč, hlavičky loutek byly zakoupeny od firmy E. Králové z Prahy. Těla loutek zhotovili členové jednoty sami. Práci si rozdělili tak, že někdo vyřezával nožky, jiný ruce a těla z lipového dřeva.
Ženy loutky oblékaly. Bylo zhotoveno rozkládací jeviště, jež vždy postavili na jevišti velkém.

Od 27. prosince 1925 se hrálo každé nedělní odpoledne.
1926-1929 bylo sehráno více než šedesát loutkových her různých autorů, převážně s oblíbeným Kašpárkem, jehož živý zástupce o přestávkách s dětmi komunikoval, zadával jim různé soutěžní otázky, a ty za nejčastější správné odpovědi dostávaly malé brožované pohádky.

Spolek hrál většinou hry ze vzorových loutkářských knihovniček. Titulů, které členové spolku odehráli, se zachovalo v archivu pouze několik: Vladimír Havlík: Čert a Káča, Kašpárek, bludička a hastrman, Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Jindřich Hradecký: Kašpárek strašidlem, Král Dobroslav, Vojtěška Baldessari Plumlovská: Probuzení a Jaroslav Průcha: Čertův švagr.

1930 - přestávka v činnosti souboru byla způsobena přestavbou divadélka. Pro stálé loutkové divadlo byl upraven malý sál sokolovny.
"Po stavbě jeviště, které si až do současnosti udržuje ráz klasické kukátkové scény, musel soubor vymyslet, odkud budou herci pohybovat marionetami. Nakonec vodiči seděli nad jevištěm na dřevěném prkénku, připevněném téměř u stropu. (V dnešní době se tam dospělý člověk vejde stěží a je zapotřebí, aby loutky vodily děti). Mluviči měli pro větší zřetelnost k dispozici hlásné roury, umístěné po bocích jeviště. Při některých
představeních účinkovala žákovská hudba pod vedením J. Gregora." (Václavková - Chalupníková)

1931- listopadu - se loutkoherci Sokola ve Chválkovicíh zúčastnili soutěže Sokolské župy olomoucké o nejlepší loutkové představení. Sehráli
loutkovou adaptaci hry Švanda dudák, dosáhli 68,6 bodů z možných 80 a stali se vítězi.
---
Od listopadu roku 1989 do současnosti funguje loutkové divadlo pod vedením Jiřiny Žylové a Karla Svozila v malém sále sokolovny, hrají dvě představení ročně. Veškeré vybavení divadélka - loutky, jeviště, opona, „sedací prkénko pro vodiče,“ jsou originály z 20. let 20. století.

Bibliografie:
CHALUPNÍKOVÁ, Radka: Loutkové divadlo v Olomouci v letech 1918-1929. Magisterská diplomová práce. Olomouc, Univerzita Palackého, FF 2012, s. 61-62. Přílohy: Seznam loutkových divadel Olomouc-město, s. 105.

VÁCLAVKOVÁ, Zdenka (ed.): 100 let T. J. Sokol Olomouc–Chválkovice. Olomouc: Magistrát města Olomouce, 2007, 49 s.

VESELÝ, Jindřich. Loutkářství na Olomoucku (též Seznam souborů). Loutkář, měsíčník pro studium a povznesení loutkářství 14, 1927–1928, č. 14, s. 146.

SEZNAM LD Sokola, 1929–1930. Rkp. 9 s. Národní archiv: Sokol, ka 183. Kopie kART.

Archivy:
Archiv Loutkového divadla Sokol-Chválkovice.

Mapa působení souboru - Sokol, LD

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.