Soubory: Ochotníci / Stálá ochotnická společnost a pěvecký spolek Prácheň

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1830
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 187x
Působení: 183x, 184x, 185x, 186x, 187x

1830 bylo místním ochotníkům povoleno uvést 12 českých her,
vždy jednou měsíčně.
Stalo se tak zásluhou Františka Pasera, který v květnu podal žádost, aby mohl hrát s ochotníky ve prospěch chudých. Magistrát žádost doporučil, ale krajský úřad v Písku si vyžádal seznam ochotníků a vyloučil z jejich řad písaře Jana Steinbacha jako úřední osobu, takže nesmí vystupovat na jevišti.

1845 vznikla Stálá ochotnická společnost.

Z repertoáru:
1845 – Antonín Wolf(?): Noční můra; Jan Nepomuk Štěpánek: Berounské koláče aneb Kéž bych se byl neoženil; Václav Kliment Klicpera: Divotvorný klobouk.
1846 – 5 představení (2x německy, 3x česky).
1847 – Jan Nepomuk Štěpánek: Posvícení v Kocourkově.

1851 zaznamenáno 12 ochotnických představení, poté útlum činnosti.

1861 notář JUDr. B. Adam vzkřísil horažďovické ochotnictvo k trvalému životu. (Jeviště 1921)

Z repertoáru:
1861 – Józef Korzeniowski: Obžínky; V. K.Klicpera: Každý něco pro vlast.

1862
– Moliére: Lakomec. O zdar představení se zasloužili B. Adam (c. k. notář), dr. Šimandl (c. k. aktuar soudní) a dr. Frencl. (Národní listy 11. 1. 1862);
– Josef Kajetán Tyl: Paličova dcera;
– Josef Kajetán Tyl: Vdovec;
– Jan Strakatý: Manžel bez ženy;
– Josef Kajetán Tyl: Bankrotář;
– Eliška Pešková: Husička z Podháje;
– V. Lefeuvre: Dvě postele v jednom pokoji.

Od 1863
– podle Augusta von Kotzebue do češtiny převedl Jan Nepomuk Štěpánek: Panošova šelmovství;
– Angeli, překlad J. N. Štěpánek: Ze sedmi ta nejškaredější;
– Friedrich Hopp: Doktora Fausta domácí čepička;
– Josef Kajetán Tyl: Láska v nárožním domě;
– Josef Procházka Devítský: Dva přátelé a jediný kabát;
– Roderich Benedix: Svéhlavost;
– Václav Matěj Kopecký: Oldřich a Božena (zpěvohra);
– Starý učitel (autor nezjištěn);
– Voják Francouz (autor nezjištěn);
– Friedrich Schiller: Loupežníci;
– Karl Töpfer: Dobrý tón;
– František Pravda: Štědrý den;
– Václav Kliment Klicpera: Divotvorný klobouk;
– Karl August Görner: Černý Petr (výtěžek pro pohořelé v Kašperských Horách);
– Ernst Benjamin S. Raupach: Mlynář a jeho dítě;
– Josef Kajetán Tyl: Sládkova dcera;
– August von Kotzebue: Jeden jako druhý (Pánové Zvukohorští aneb Jeden jako druhý);
– Josef Kajetán Tyl: Paní Marjánka, matka pluku.

1866
"V Horažďovicích maří se snahy ochotníků bezpříkladnou netečností obecenstva. Škoda těch, z největší části nových kulis, s nemalým nákladem pořízené garderoby. Hraje se dosti zřídka, vždy asi ve 4 nedělích. Ochotníci hrají celkem dobře, divadlo je vždy řádně vytopeno, sedadla pohodlná, ceny mírné. A přece jsou lavice prázdné a příjem nestačí pokrýt výlohy."
(Národní listy 1. 1. 1866)

1867
– Félix Pyat, přeložil Josef Kajetán Tyl: Muka chudé ženy (sociální melodrama);
– Charlotte Birch-Pfeiffer: Diblík;
– František V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění.

1868 se ochotníci spojili s pěveckým spolkem Prácheň, společně uvedli několik zpěvoher.
Hráli 6–8 her ročně.

1868
– Karl August Görner: Ženské slzy;
– Alexander Wilhelmi: Jeden z nás se musí oženit;
– Josef Mikuláš Boleslavský: Chudý písničkář.

1869
– Josef Mikuláš Boleslavský: Vrahové ve městě;
– Eugene Labiche: Tak se chytají vrány;
– Viktor Hugo, úprava Josef Stankovský: Bídníci. Uznání zasluhují: slečny A. Příchovská, K. Lucková, E. Příchovská, E. Janoušková, J. Šíblová a M. Hermanová, z pánů K. Novák;
– Josef Jan Melichar: Bezúmyslný lékař;
– Josef Kajetán Tyl: Řemeslnická merenda;
– komický výstup dle Louise Angelyho;
– Josef Kajetán Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera;
– Roderich Benedix v úpravě Josefa J. Stankovského: Tety klepny aneb Ženské příbuzenství.

1870
– František Josef Janke: Braniboři v Čechách (fraška o 1 jednání);
– Gustav Heinrich Gans zu Putlitz, překl. Gustav Miškovský: Damoklův meč;
– J. A. Š: On je nemocen (fraška o 1 jednání);
– Józef Korzeniowski: Dříve matka (veselohra v 1 jednání);
– Josef Kajetán Tyl: Dareba aneb Návrat vypovězence (fraška se zpěvy), hráli ochotníci se studujícími.

"Divadlo v Horažďovicích se hraje už od roku 1815, v krátkých nebo delších přestávkách. V prvních letech byla návštěva četná, nyní značně ochabla." (Šumavan 25. 6. 1870)

1872
– V první pol. roku spolek nehrál divadlo, uspořádali společný ples se Sokolem, výnos věnovali na stavbu Národního divadla v Praze a Žižkova pomníku v Táboře.
– Ludwig Anzengruber: Sedlák křivopřísežník. Hrálo se v aréně Na Chrástu.

---

1878 byla v Horažďovicích založena Tělocvično-hasičská jednota (viz), ochotníci začali hráli pod hlavičkou tohoto spolku.

Bibliografie:
nesign.. Repertorium ochot. divadel, Česká Thalia 1, 1867, s. 184.

VONDRÁČEK, Jan: Dějiny českého divadla 1824–1846. Praha, Orbis, s. 113.

Česká Thalie 1867, 1. roč., č. 15, s. 144; č. 17, s. 160.

Jeviště 1921.

Národní listy 1862, 11. 1., 23. 5.
Národní listy 1863, 15. 2.
Národní listy 1866, 1. 1.

Šumavan 1869, 4. 9., 2. 10., 23. 10., 20.11., 11. 12., 25. 12.
Šumavan roč. 3, 1870, 8. 1., č. 2, s. 4; 11. 6.; 25. 6.; 23. 7.; 20. 8.
Šumavan roč. 5, 1872, 24. 2., č. 8, s. 80; Šumavan roč. 5, 1872, 7. 9., č. 36, s. 350.

Mapa působení souboru - Ochotníci / Stálá ochotnická společnost a pěvecký spolek Prácheň

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.