Soubory: Spolek divadelních ochotníků

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1919
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1943
Působení: 191x, 192x, 193x, 194x

1919 – 9. března založen Spolek divadelních ochotníků v Záhoří. Jeho prvním předsedou byl zvolen Jan Holšán st. Režisér byl volen pro každé představení zvlášť, buď se sám někdo přihlásil s hrou, kterou by chtěl sehrát, nebo byl někdo navržen.

Záhořský spolek měl už od svého zřízení vlastní jeviště, malovanou oponu a kulisu lesa, kterou namaloval akademický malíř Molík. Zatímco opony nebo kulisy si spolky jednotlivých obcí podle potřeb půjčovaly (za zapůjčení lesa si například záhořští účtovali 20 Kč, za oponu 40 Kč), půjčování jeviště bylo stanovami přísně zakázáno. Dřevěná konstrukce (asi 4 x 4 m) na dřevěných kozách zhruba půl metru vysokých se stavěla pro každé představení zvlášť v místním hostinci a její uskladnění činilo ochotníkům nemalé problémy. Hostinci se platil nájem za spotřebované světlo a teplo (pohyboval se většinou kolem 80 Kč, za války pak snadno přesáhl i stovku), a když chtěli ochotníci moc šetřit, po představení v hostinci sami vytřeli. Samozřejmostí bylo před představením nanosit dostatečné množství židlí, vypůjčených z jednotlivých stavení.
V Záhoří se nehrálo pouze v hostinci, oblíbené byly také hry v přírodě. Záhořští měli dvě možnosti, kde inscenovat venkovní představení. Pokud potřebovali kulisu domů, využili prostranství mezi čp. 9 a 8. Vrata jednoho statku pak sloužila jako přirozený vchod na scénu. Nevýhoda byla pouze jedna: v zatáčce nebyl dostatečně velký prostor pro publikum. Tuto nepraktičnost vyřešily další inscenace u Hamrů v sadě, tj. na velkém prostranství krytém stromy u čp. 2. Tam se inscenovalo dětské představení Ječmínkovo tajemství nebo Hadrián z Římsů. Diváci seděli na lavicích z trámů a na jeviště klidně mohl přijet i kůň.(Zdroj: Petra Richterová – viz Bibliografie)

Počátkem 20. let dekorace pro nové jeviště v obci maloval písecký malíř K. Veselý.

1919 – J. Kühnl: Tvrdohlavci; P. M. Maloch: Černé oči.
1920 – A. Jirásek: Vojnarka; J, Mervart: Na statku a v chaloupce.
1921 – F. Oliva: Z manželského ráje; F. J. Karas: Kostnické plameny.
1922 – M. Loučenský: Vesnická královna Helenka z Pazderny; Fr. Židlický: Pýcha předchází pád.
1923 – A. Lokay: Kandidáti ženitby.
1924 – J. Balda: Nevěsta legionářova.
1925 – F. Ballek-Brodský: Tajemství myslivny; J. Balda: Divoká Mařka.
1926 – F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský.
1927 – nezjištěný autor: Poklad.
1928 – K. Piskoř: Česká chaloupka.
1929 – V. Franěk: Láska není žádný obchod.

1930 – R. Pohorská: Vdavky Nanynky Kulichovy.
1931 – A. Veselý-Rožďálovský: Otčím.
1932 – F. Oliva: Osudem zrazení; M. Vrána-Trocnovský: Ferda detektivem.
1933 – V. Franěk: Na Benešově gruntě.
1934 – J. E. Šlechta: Hospodář a výměnkář.
1935 – R. Mařík: Čtveráctví krajánka Švejka; J. Balda: Hrůzostrašná silvestrovská noc; J. Balda: Počkám až na Nový rok; T. Labuťa: Klouzačka plešatec; K. Balák: Pan Fogltanc vypráví o Praze.
1936 – M. Rollerová (?): Chléb náš vezdejší; F. Wenig: Ječmínkovo tajemství; Fr. Cimler: Rozmysli si Mařenko.
1937 – A. Bogner_Ahasver: Černé jezero.
1938 – E. Malcová: Vlčí máky; V. Bárta: Neříkej hochu, že máš mne rád; P. Brázda, J. Frey: Slib z fronty.
1939 – J. Kubík: Mlýn na samotě; B. Rajská-Smolíková: Zemský ráj to na pohled.

1940 – B. Rajská-Smolíková: Veličenstvo láska; A. Jirásek: Vojnarka.
1941 – J. J. Kalivoda: Jakubův dvůr.
1942 – J. K. Tyl: Paličova dcera; L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic; F. F. Šamberk: Palackého třída 27.
1943 – M. Halbe: Proud; J. Grmela: Dědictví; A. a V. Mrštíkové: Maryša; V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů.

1927 – Bylo uvažováno o vstupu do Ústřední matice divadelního ochotnictva československého (ÚMDOČ). Ještě 17. ledna byl spolek většinově pro, ale na schůzi 8. února, kdy bylo na programu i čtení tiskopisů Ústřední maticí zaslaných, bylo členství jednohlasně zamítnuto a spolek se rozhodl fungovat zcela samostatně. To vydrželo jen do roku 1939, kdy byl spolek jako takový zrušen a přešel pod Kulturní odbor Mládeže Národního souručenství (MNS). Spolek divadelních ochotníků však neoficiálně působil dál, nejméně do roku 1943. (Zdroj: Petra Richterová – viz Bibliografie)

Několik aktivních členů pak působilo spolu s režisérem Josefem Mixou (později členem ND v Praze) a zástupci talentované mládeže okolních obcí v Divadelním studiu mladých v Kardašově Řečici.

Bibliografie:
RICHTEROVÁ, Petra: Venkovské ochotnické divadlo v okolí Kardašovy Řečice a jeho místo v tradiční lidové kultuře. Národní ústav lidové kultury Strážnice, Národopisná revue 1/2007, ročník XVII., str. 16–25.

ZPRÁVY ochotnické (dle Píseckých listů). Jeviště 1921, č. 4, s. 63.

Mapa působení souboru - Spolek divadelních ochotníků

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.