Soubory: Klub S

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 196x
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 198x
Působení: 196x, 198x

1965 prakticky zanikl původní Vysokoškolský klub Pedagogického institutu (PI se postupně stěhoval do Ústí nad Labem), iniciativu převzali studenti Vysoké školy strojní a textilní (VŠST).
Klub-S, jak se zařízení v té době už jmenovalo, se přestěhoval na kolej VŠST, do velké místnosti se stolovým zařízením a barovým pultem, do většího prostoru s možností variabilní scény. Několik podomácku vyrobených reflektorů, magnetofon a téměř koncertní křídlo umožnily i inscenačně náročnější představení. („Od počátku Klub-S trochu připomínal Violu, leč na amatérské a spontánnější bázi. V té době také v Liberci začínalo Studio Y, věděli jsme o sobě, ale existovali jsme bez vzájemného ovlivnění, snad pro rozdíl mezi naším čirým amatérstvím a jistou uzavřeností do sebe a jejich profesionálními ambicemi. Publikum s tím nemělo problémy.“ R. Felzmann)
Působilo zde víc programových skupin, zpočátku např. samostatná skupina posledních posluchačů PI studenti gymnázia, mezi nimi Dáša Bláhová (později divadelní a filmová herečka, Divadlo na provázku Brno, poté emigrace v Austrálii), mj. Nevěsta (Hoffmeister). Výraznou skupinou divadlo poezie s činoherními prvky, vedené Rudolfem Felzmannem (též dramaturg a režisér), členy studenti VŠST a další mladí lidé.
V letech 1964-66 uvedli mj.: Mara (R. Jeffers), inscenace, která měla značný ohlas); Havran (a další básně o zmaru a marnosti, E. A. Poe); Srdce štít (J. Wolker, bez balad); Falešný autostop (M. Kundera); Po člověku smrt (J. Štroblová).
Na podzim 1967 se Klub S přestěhoval do jiné budovy VŠST v centru města, kde byl sálek, bar, skladiště i dvě klubovny. R. Felzmann opustil kantorské povolání a stal se tajemníkem klubu jako zaměstnanec VŠST. Programově se drželi zavedeného schématu, i když zde byl asi větší důraz (včetně reprízovosti) kladen na komorní představení divadla poezie až činoherního divadla, např. v letech 1967-69: Antigona (Sofokles); montáž Romeo a Julie (Shakespeare - Prokofjev); montáž citátů J. Vrchlického a S. Podlipské Oblačná láska (K. Bednář); Krásných paní milování (staročeská poezie s písničkami); Tři aktovky (H. Sachs); Peršané (Aischylos), účast na Wolkrově Prostějově; Deník padlé dívky (autentické záznamy slečny, jíž se oficiálně říkalo příživnice); Člověk mého věku (světoví a čeští básníci - premiéra 19. 11. 1969, což mnohé napovídá); Slavnosti a vraždy (J. Hanzlík, ze sbírky Potlesk pro Herodesa - premiéra 25. 3. 1970). Měsíc po premiéře Slavností a vražd Felzmann ukončil pracovní poměr s VŠST a odešel z Klubu-S. Klub pokračoval dál, ale spíše jako hudební kavárna. Časem se změnil v Experimentální studio, které patřilo městu Liberci.

1969 Aischylos: Peršané, účast na WP.

Vysokoškolský soubor VSŠT
1981 “S” z VŠST, Kovalčuk: Komedie o strašlivém mordu… aneb Ondráš, režie Jan Wagner a Věra Štelzigová.

Bibliografie:
FELZMANN, Rudolf: Podklad pro DBČAD. Rkp. 2 s. 2005. PC ART.
Archiv Rudolfa Felzmanna.

PÓDIA z krabičky. Nesoustavné nahlédnutí do historie malých neprofesionálních scén 60. let 20. století. Praha, NIPOS 2005.

ZÁVODSKÝ, Vít: Za rozvoj vysokoškolských divadel. AS 1981, č. 10, s. 16.

WOLKRŮV Prostějov 1969 - bulletin. Hl. red. Fr. Gajdušek, koncepce a grafická úraha Dušan Janoušek, fotografie (prostějovská domovní znamení) Jan Pospíšil. Kap. Několik slov o souborech.

Mapa působení souboru - Klub S

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.