Soubory: Dělnická těl. jednota, LD / Sokol, LD

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1943
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 195x
Působení: 194x,195x

1943 koncem dubna Dělnická tělovýchovná jednota (DTJ) zakoupila vše, co zbylo z bývalého divadla, a přes léto postavila scénu v místnosti střelnice u rybníka pod školou.
Vznikl Loutkový odbor DTJ.

Další generaci loutkářů založili: Sláva Shiller, Jan Hazafy a jeho synové Karel a Ludva, Jaroslav Maštálka ml., Josef Soukup, Jan Reiser, Karel Eliáš, Josef Valíšek, Jaroslava Škvorová, Květa Synková, Oldřich Pohůnek, Jaroslav Jůza, Lůďa a Zdeněk Brunclík, Josef Lisý.
Měli 45 loutek 75 cm vysokých.
Scéna však neměla dlouhého trvání. Sehrálo se jen 14 představení do konce roku s návštěvností 1 278 děti a 97 dospělých a
1944 16 představení při návštěvnosti 1 396 dětí a 267 dospělých.
Již 1. května 1944 zabrali budovu němečtí okupanti k vojenských účelům. Divadélko se znovu stěhovalo na půdy, do stodoly a zrušeného krámu, celkem na deset míst.

Soubor se však nerozpadl. Vypůjčil si rodinné divadélko od Karla Venkovského, postavil je v železničním vagóně na hřišti DTJ a
od 2. 12. 1945 se opět hrálo odpoledne každou neděli v zimních měsících. Prostor byl sice mnohem menší, ale děti měly opět své divadlo. Funkce principála se ujal Oldřich Pohůnek.

1946 bylo nutno vyklidit místnosti, kde bylo uskladněno velké divadlo. Sháněly se nové prostory pro vybudování stálé loutkové scény. Teprve
1947 dalo město k dispozici budovu pod školou, kde sídlila učňovská škola.
V květnu 1947 soubor začal budovu adaptaovat, přistavěl jeviště v rozměrech 4.50 x 6 m. Členové odpracovali na tři tisíce brigádnických
hodin. Protože bývalé divadlo patřící sdružení bylo stálým nešetrným stěhováním téměř celé zničeno (a i rozkradeno), bylo nutno zakoupit nové loutky, zařídit a vybavit scénu.
29. února 1948 se začalo na nově vybudované stálé scéně loutkového divadla pravidelně hrát . Výtěžek ze dvou zahajovacích představení hry Bohumila Schweingstilla Konec světa mistra Dratvičky byl věnován školám, 850 korun obecné a 890 mateřské.
Před zahájením nové sezóny, jako konečně každým rokem, se divadélko opět vylepšovalo. Zřídily se nové přední a zadní světelné rampy, opravena byla světelná instalace, vybudovalo se propadlo přes celé jeviště.

1949 byl podle nařízení o vytváření sjednocené tělovýchovy byl začleněn loutkový odbor DTJ do Sokola, předsedou byl zvolen Oldřich Pohůnek.
Takovýto zásah do kulturní činnosti se později ukázal jako čin přinášející pomalý zánik scény, kterému přes všechno úsilí nedokázali loutkáři zabránit.

1950 se loutkářům podařilo získat říčanského divadelního nestora Václava Figara, který režíroval, maloval kulisy, psal a upravoval hry. Současně s ním nebo i později přišli pomoci další členové Tyla. Hry měly dobrou úroveň.
17. a 18. 3. 1951 Zd. Schmoranz: Začarovaný les - na představení uvedené při okresní přehlídce zněla z úst krajského loutkářského referenta K. Vlachého, ale i celé poroty, jen slova chvály.

Bibliografie:
MÍSTOPIS českého amatérského divadla, II. díl. Praha, IPOS ARTAMA 2002, s. 423-424.

Archivy:
Městské muzeum Říčany:
Kronika loutkového divadla DTJ.

Mapa působení souboru - Dělnická těl. jednota, LD / Sokol, LD

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.