Soubory: Sokolská scéna / Sokol

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1900
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1951
Působení: 190x, 191x, 192x, 193x, 194x, 195x

Koncem 19. a zač. 20 stol. ODi v řadě spolků, některé jako hlavní činnost, jiné jako doplněk.
Sokol zařadil ochotnickou činnost do odboru pořadatelského a ideovou náplň řídil vzdělavatelský sbor.
Počátkem 20. století většinu her režijně připravil odb. učitel Karel Raušal.
Po 1. světové válce po vzniku ODj Vrchlický přenechal divadelní činnost tomuto prvnímu výhradně ochotnickému spolku, kam většina ochotníků Sokola přešla.

1883 založen Sokol.

1924 Jirásek: Maryša.
1929 Manners: Peg mého srdce, Rajská: Děvče s ocelovými nervy, Rajská: Plukovník Švec, Veiller: Jest Mary Duganova vinna.

Až do 1930 pak hrál jen příležitostně.
1930 založen divadelní odbor Sokola, který divadelní činnost TJ obnovil. Prvním předsedou byla zkušená ochotnice Reisingerová, která většinu her režírovala.
1931 Santner: Jak Kašpárek se Šmidrou chytili čerta, Na Kašpárka nikdo nevyzraje, Jak Kašpárek se Šmidrou chytili vodníka, Maugham: Posvátný plamen, Hell: Dceruška, Zápolska: Morálka paní Dulské, předsedkyní spolku Míla Kosíková, režisérem Jan Charvát.
1934 po úmrtí Reisingerové se ujali vedení Kosíková, Mojmír Kubeš, Leoš Kusáček a režie Jan Charvát. Další obětaví ochotníci (vypomáhali i v jiných ochotnických spolcích a souborech) byli Brabenec, Máchal, Krška, Jičínský, Raušal, Urban, Koutková, Urbanová, Polanská aj.
1934 součástí Horáckého okrsku ÚMDOČ, Plumlovská: Zlatá husa, Hasse: vyšetřovací vazba, Sokolová: Pohádka o zlatém klíči a živé vodě, Przybiszevski: Pro štěstí, Stodola: Kariéra Jožky Fučíka, Hangham: Velká výhra, Vrchlický: V sudě Diogenově, Lark: Stydlivá, předsedkyně Míla Kosíková, režisér Jan Charvát.
1935 Langer: Obrácení Ferdyše Pištory, Plumlovská: Bílé růže, Čapkové: Ze života hmyzu, Anderson: Manželství na zkoušku, Kaufmann: Černá věž, Winsloe: Děvčata v uniformě, předseda Mojmír Kubeš, režisér Jan Charvát.
1937 Tetauer: Diagnosa, Molière: Amfitryon.
1938 Jirásek: Lucerna, Konrád: Kde se žebrá.
1939 Vrchlický: Noc na Karlštejně.

1930-1941 DO Sokola, připravil celkem 59 inscenací ve 124 představeních, po celou dobu režie Jan Charvát, člen vedení odboru, návrhářem scén a jejich zhotovitelem byl stavitel Kosík, skladatelem scénické hudby učitel Vaigner.

1940 Šamberk: Jedenácté přikázání, Scheinpflugová: Hra na schovávanou, Člověk nemá jen sebe, Štěpánek: Kamaráde, kde jsi?.
1941 Čekanky.
Po 1945 obnovena Sokolská scéna, působila jako samostatný spolek, nanovo pod vedením a za režie J. Charváta.
Charvát sám vybíral herce a zainteresoval 50-70 dětí do pohádek.
První inscenací po osvobození hra bratří Čapků Ze života hmyzu,
následovala veselohra Fr. Langera Velbloud uchem jehly a dramatizace Karafiátových Broučků.
1946 skupina mladých, vedle Charváta režie Jos. Gerža, učitel na tehdejší Masarykově škole.
Zahájil pohádkou Marie Holkové Popelka, režie J. Gerža, výprava Luboš Vidlák, scénická hudba V. Caha, Walter: Pana Dačického trest a kšaft, Karafiát, Kolář: Broučci, Langer: Velblod uchem jehly, Čech: Ve stínu lípy, Averčenko: Aktovky.
1946 připravil 7 premiér s 21 reprízami.
1947 Andersen, Mellanová: Sněhová královna, V. Váňátko: Jak květinky přezimovaly, obě inscenace režie J. Gerža, výprava Luboš Vidlák, scénická hudba V. Caha. Tance nacvičovala L. Novotná, hudbu řídil dlouholetý dirigent sokolské hudby Maštera
Základní soubor, Skoch: Penelopa vyšívala, Řezáč, Stuchlý: Zelená knížka.
1947 9 premiér s 23 představeními. Kromě již zmíněných to byly hry: Sv. Čech: Ve stínu lípy, R. Walter: Pana Dačického trest a kšaft, Calderón: Dáma a skřítek, Vaňátko: Jak květinky přezimovaly, Covard: Duchové na zemi, Novotný: Zajíčkovo trápení, Pleva: Budulínek.
V těchto letech také s přibývajícím věkem mladých členů a odchodem některých členů ze základního souboru došlo ke splynutí obou skupin a k příklonu k celovečerním hrám pro dospělé.
1948 ještě Hrubín: Sněhurka a sedm mužíčků, autorská kolektivní hra Modrý Mauritius a pro dospělé Steinbeck: Měsíc zapadá - celkem 6 premiér s 26 reprízami, Kožík: Meluzína, Urban: Příhody crvčka Janka, Steinbeck: Měsíc zapadá, Vidlák, Sedláček: Modrý Mauritius, Kadlec: Žena nejsou housle.
1949 jen hry pro dospělé - Klíma: Ohnivá hranice, dramatizace A. Christie: Bylo jich deset, Jiráskova Lucerna, de Vega Vzbouření na vsi, celkem 7 premiér a 18 vystoupení, v nichž hráli mladí - budoucí profesionálové L. Vidlák, L. Franc, K. Nováček, D. Pušová, Z. Braunsläger , J. Zvěřina, Helena Kružíková, Míla Myslíková, M. Riehs, K. Pospíšil a V. Caha (z rodinných důvodů po 2 letech zanechal studia herctví a vrátil se do Třebíče a do souboru.
Vedoucím omlazeného souboru Josef Gerža.
Od 1945 do svého zániku inscenovala Sokolská scéna 27 her v 64 představeních.

1951 ukončila činnost Sokolská scéna (po reorganizaci spolkové činnosti) a členové přešli do DS ZK ROH Ingstav jako Dramatické studio INZAV.

Bibliografie:
CAHA, Vítek: Divadlo posvěcené nadšením. Třebíč ve služnách Thálie 1945-1965. Třebíč 2003, s. 8-25.

CHARVÁT, Jan - KOUKALOVÁ, Pavla: Počátky divadla na Třebíčsku. In: Šlépěje kultury západní Moravy č. 4. Uspořádali St. Štěpánková a R. Zejda. Třebíč, MěKS 1993, s. 11-19.

MÍSTOPIS českého amatérského divadla, II. díl. Praha, IPOS ARTAMA 2002, s.561-564.

KOUKALOVÁ, Pavla : Sokolská scéna v Třebíči do r. 1951. Naším krajem 1991, č. 4, s. 43-44.

SKÁLA, Antonín - dle pamětí K. Raušala: Příspěvek k dějinám ochotnického divadla v Třebíči a okolí, s. 4.

ZPRÁVA o činnosti ÚMDOČ, 1934, s. 44.

Archivy:
Státní okresní archiv Třebíč:
Horácký okrsek, různé 1934-1940
Okresní národní výbor, povolování představení, Ka 118-123

Mapa působení souboru - Sokolská scéna / Sokol

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.