Soubory: Sokol

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1918
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 194x
Působení: 191x, 192x, 194x

Po 1918 značná kulturní aktivita Sokola, v tom i ochotnické divadlo,
do 1932 pravidelná představení na jevišti místní Národní jednoty.
Mj.
1918 - Otto Faster: Pražské švadlenky, orchestr řídil naduč. Jeřábek, zpěvy nacvičil uč. J. Skopal.
1920 Al. Jirásek: Otec, Jiří Mahen: Mrtvé moře, Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška.
1922 členy ÚMDOČ DS Sokol a DS SK.

1940 - V. Stěžerský: Lucifer.

1947 nehrál, neměl jeviště.

Bibliografie:
MÍSTOPIS českého amatérského divadla, II. díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2002, s. 404.

Archivy:
Státní okresní archiv Vyškov se sídlem ve Slavkově:
SEZNAM jednot - divadelních odborů a jejich činnost v roce 1947. Rkp. (Patrně materiál sokolské župy.)

Poznámka:
ROUSÍNOV
Poměrně rozsáhlá byla rovněž kulturní činnost rousínovského Sokola. Do roku 1932 měl Sokol Rousínov
propůjčeno jeviště a kulisy od místní Národní jednoty a pravidelně pořádal ochotnická divadelní
představení. Například v březnu 1920 sehrál drama A. Jiráska Otec, 28. srpna 1920 Mahenovo Mrtvé
moře a o Vánocích téhož roku Kvapilovu pohádku Princezna Pampeliška.
Pasivita velké části členstva se projevila právě v souvislosti s výstavbou sokolovny s kinem na
místě bývalé obecní sladovny, kterou Sokol v roce 1927 za 150 000 Kč odkoupil a svépomoci
demoloval. Materiál získaný z bouračky byl z větší části využit ke stavbě sokolovny, jejíž výstavba
byla dokončena v roce 1931. Přestože výroční schůze 22. ledna 1928 odhlasovala pro každého člena
pracovní povinnost ve výši 100 hodin při stavebních pracích, konstatoval hospodář a stavební odbor
dne 22. ledna 1933, že tato brigáda z 90 % zklamala. Po finanční stránce přinesla výstavba
rousínovskému Sokolu velké zadlužení – více než půl miliónu Kč,


Kromě členských příspěvků měla Národní jednota také příjem z propůjčování svého jeviště, kulis a
dalšího divadelního zařízení rousínovskému Sokolu. Ten se zavázal sehrát jedno představení ročně
v jejich prospěch. Přesto i potom občas sehráli členové Národní jednoty vlastní divadlo. Hlavní
práci rousínovského odboru Národní jednoty zastával její výbor, v němž pracovali aktivisté hlavně
z řad místního učitelstva: například František Boček, Vítězslava Šoupalová a František Honek.
Prostředky Národní jednoty se výrazně zmenšily, když na konci roku 1932 Sokol Rousínov od pronájmu
jejího jeviště odstoupil.

Sokol i jiné organizace měly rovněž své divadelní odbory, takže obecenstvo mohlo několikrát ročně
zhlédnout i náročné divadelní hry.
4. ledna 1918 konal Sokol divadelní představení a v únoru přednášku profesora K.
Absolona. V dubnu 1918 souhlasila Občanská záložna s přesídlením Sokola do jejich prostorů a
propůjčila mu místnosti dřívějšího Českého čtenářského spolku ke schůzím a záloženský sál ke
cvičení.[9]
Záložnu s divadelním sálem


1942 byla v Rousínově ze stálých kulturních institucí v provozu kromě kina už jen obecní
knihovna a s velkými problémy pracující Místní osvětová komise. Téhož roku se pod hlavičkou místní
osvětové komise utvořil Spolek divadelních ochotníků Sušil. Jeho první divadelní hra byli Pasekáři
od Fr. Sokola – Tůmy.[149] Tento spolek byl činný ještě v roce 1944, kdy v červnu vzpomněl výročí
140. narozenin Františka Sušila. V roce 1943 nacházíme v Rousínově již jen tyto činné spolky: Sbor
dobrovolných hasičů, již uvedený Spolek divadelních ochotníků Sušil, nově utvořený Šachový kroužek,
Spolek chovatelů drobného zvířectva, Spolek zahrádkářů a Rybářský kroužek. Šlo vesměs o spolky
hospodářského nebo sportovního zaměření. Nejvýznamnější organizací byl Sbor dobrovolných hasičů,
který okupanti podřídili svým zájmům.[150]

Mapa působení souboru - Sokol

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.