Soubory: Pěvecko-dramatický spolek Záboj

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1876
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1950
Působení: 187x, 188x, 189x, 190x, 193x, 194x, 195x

Založen 26. listopadu roku 1876, osmi mladými lidmi, pod názvem Čechoslovanský zábavní a vzdělávací spolek Záboj. Po založení v německém hostinci se spolek přestěhoval do hostince p. Holakovského, následně do místností p. Hubáčka. Nakonec se usídlili v místnostech p. A. Černého na 5. ulici. Při založení spolku byli Josef Caisl, Emil a Eduard Holakovští, Jan Kačer, František Kafka, Čeněk Kozák, Josef Novotný a František Winklárek (ten se stal také prvním předsedou). Spolek ze začátku nebyl mezi ostatní spolky přijat a byl i problém s činností v Národní budově. Zde spolek uvedl některá divadelní přestavení, konal zde přednášky a besedy. Od roku 1887 se orientuje na cvičení, ale to se ukázalo jako chybné rozhodnutí. Záhy se vrací k divadlu. Pořídil si malé jeviště, zřídil šatnu a založil malou knihovnu. Po dvou letech trvání spolku jsou zavedeny spolkové jednokroje. Kroj se stával z čamary ke kolenům, černých širokých spodků, černého plstěného klobouku s bílým řasnatým pérem, boky spjaty černým hlazeným pásem, opatřeným vpředu monogramem spolku. K tomu patřil také kord. Do spolku se následně začleňuje spolek Hvězda a spolek Čechie. Po sloučení má Záboj 80 členů. V roce 1878 se stává Záboj podporujícím spolkem a název se mění na Podpora. Roku 1879 dochází k odlivu členstva a zůstává pouze 16 členů. V roce 1880 se vrací Záboj do Národní budovy, kde skládá podíl 50 dolarů. V roce 1880 je předsedou František Roesler a režisér Josef Novotný. Výtěžky z představení byly věnovány české škole. Od této doby se profiluje jako zábavní a vzdělávací spolek. Dochází k velkému rozvoji členské základny, kde mezi nejaktivnější patřili E. Polák, K. Lukáš, F. Roesler, J. Jedlička, V. Šulhof, J. Vopelák, M. Ranc, K. Vanela, F. Wolf a další. Nedostatek žen byl řešen založením dámského sboru, který vznikl 13. ledna 1884. Mezi přední členky patřily A. Wesnerová, A. Chadimová, F. Dvořáčková, B. Kačerová, M. Jedličková, J. Winklárková, F. Novotná. Svá představení odehráli v německé místnosti Germania Assembli Roons a v Toorn Halle. Dochází ke konfliktu se spolkem Thália a učinkováním v Národní budově. 1884 spolek zakládá fond na podporu nuzných krajanů. Veškeré výtěžky z divadel plynuly do tohoto fondu. Spolek od roku 1884 vydává časopis Zábojan. Prvním redaktorem byl Emil Polák, po něm František Wolf a B. Tůma. V této době je spolek rozdělen na odbory: dramatický, podpůrný, vzdělávací a dámský. V roce 1884 byla uvedena čtyři představení a spolek zakládá dramatickou školu v místnosti p. Černého. Mimo představení pořádá jarmarky a akademie. Zahajovací, novoroční a poslední hry sezóny byly pořádány v Turn Halle a následně Lexinkon Opera Hause na 58. ulici a Central Opera House na 67. ulici. Tuto činnost podporuje dámský odbor. V této době jsou také jmenováni čestní členové, prvním byl pan Růžička a druhým Jaroslav Burian.
S rozvojem spolku dochází v roce 1886 ke sloučení se spolkem Strakonický dudák. Tím spolek získává hudební zázemí a 24 nových členů. Mezi nejaktivnější patřila Marie Vojtíšková. S rozvojem české komunity se spolek i jeho členové postupně stěhují z 5. ulice na 70. a následně na 76. ulici. Proto se i zkoušky stěhují na 73. ulice, do místnosti pana Kubeše. 6. října 1888 byl svěcen spolkový prapor, slavnost se konala v Beethoven Hall na 5. ulici. Definitivní odstěhování spolku proběhlo 1. února 1890, kdy se spolek nastěhoval do místnosti pana V. Hofmana na 71. ulici, kde si postavil malé jeviště, na kterém vystupoval až do roku 1896, kdy se nastěhoval do Národní budovy na 73. ulici. Matkou praporu byla předsedkyně sboru Děvín číslo XI., paní Anna Winklerová, kmotrami Františka Kosová, před-sedkyně Řádu táboritky, a paní Josefína Procházková, předsedkyně spolku Svatá Ludmila.
V této době (1889) mezi nejaktivnější členy patří J. Burian, E. Jetička, V. Fišer, J. Baborský, L. Kauders, J. Dvořák. Spolkový žurnál Zábojan hodnotí 25 let činnosti spolku. V textu je oceněn dlouholetý předseda František Němec a předsedkyně Anna Částková. Roku 1902 umírá poslední zakládající člen Martin Ranc.

1882 V. J. Kafka: Švihák a dělník.1883 spolek se slučuje se spolkem Vlastimila.
1883 Sedlák milostpán.
1884 režisér Josef Jedlička.1
1884 Ernst Benjamin Salomo Raupach: Mlynář a jeho dítě.
1885 Eliška Pešková: Osudná píseň, Josef Kajetán Tyl: Kněz a voják aneb Bitva u kláštera skalického, Gustav von Moser: Slavnost založení, Theodor Hell: Galejní otroci, František Ferninand Šamberk: Divadelní vlak, aneb, Vzhůru do Prahy!, Adolph L ́Arronge: Doktor Kalous, Josef Mikuláš Boleslavský: Katovo poslední dílo, Dcera pana Zajíčka, Josef Kajetán Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, F. G. Tobolecký: Proklatec aneb Víra, Mosenthal, překlad Fastová: Debora.
1886 Haffner, upravil J. E. Kramuele: Muž národa, V. Lipovský: Dívka z Podskalí, Josef Kajetán Tyl: Muka chudé ženy, Josef Wanderer: Na dušičky, aneb, Zjevení u kapličky, Eliška Pešková: Farářova kuchařka, Moser: Doktor Tlučhuba aneb Všecko stůně, František Ladislav Menhard: Babinský, Barbora Ubriková, Josef Kajetán Tyl: Kněz a voják aneb Bitva u kláštera skalického, František Ferdinand Šamberk: Svatojánská pouť, Charlotte Birch-Pfeifferová: Růžena a Růženka, František Adolf Šubert: Drama čtyř chudých stěn.
1889 Dcery pana Fabrícia (představení bylo sehráno v Central Opera Hause), Eliška Pešková: Carův kurýr aneb Cesta do Sibiře, Josef Jiří Kolár: Debora, Adolphe d ́Ennery: Dva sirotci, Charlotte Birch-Pfeifferová: Zvoník u Matky boží, Alexandre Dumas: Hrabě Monte Christo, Therese Megerle: Strýček Tom, Matěj Anastasia Šimáček: Svět malých lidí, Jindřich Vilhelm: Mistr bedrník a jeho chasa.
1892 Ladislav Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic.
1894 Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, r. V. B. Tůma.
1896 František Ferdinand Šamberk: Josef Kajetán Tyl, uvedeno v Národní budově.
1898 Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, r. V. B. Tůma, Tutti frutti, aneb rouška tajemství, Mrštíkové: Maryša, Jan Baptist Kühln Chudá holka, Čest.
1899 Gerhard Hauptmann: Forman Henčl, Jan Baptist Kühln: U bílého koníčka.

1900 Jan Baptist Kühln: U bílého koníčka.
1901 Jan Ladecký: Dva světy, r. Jan Krobošt.
1902 Jan Krobošt: Osudná svatba, r. autor.
1903 Josef Kajetán Tyl: Paličova dcera, Magdaléna nové doby, Mrštíkové: Maryša, Unger, Šváb: Sedm havranů, František Ruth: Písmákova dcera, Václav Štech: Třetí zvonění, Otto Ernst Schmidt: Flaschmann vychovatelem, František Ferninand Šamberk: Josef Kajetán Tyl.
1906 režíruje R. Vácha, následně J. Vanura.
1907 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, se spolkem vystupuje Marie Zeiglerová, která přijela na umělecké turné z Čech. Se souborem také účinkuje R. Průšová.
1908 Friedrich Zell: Boccaccio, r. J. Krobošt.

1911 Alexandre Bisson: Pan ředitel, r. František Jahoda, hlavní ženská role zpívala E. Brožková a mužskou Josef Kraupner.
1913Otto Faster: Pražské švadlenky, Jan Baptist Kühnl: Chudá holka, Julius Zeyer: Radúz a Mahulena, František Sokol-Tůma: Pasekáři, Karel Fořt: Z českých mlýnů, Ladislav Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, František V. Jeřábek: Služebník svého pána, Karl Lindau: Noc v Praze (Bláznivá noc), Tutti frutti aneb Rouška tajemství, Jiří Mahen: Jánošík, Magdaléna nové doby, Georges Ohnes: Majitel hutí, Osudná svatba, František Adolf Šubert: Jan Výrava, Josef Kajetán Tyl: Jiříkovo vidění, Čest, Josef Jiří Kolár: Pražský žid.
1916 František Ferdinand Šamberk: Josef Kajetán Tyl.
1917 Erckmann Emile: Tvrdohlavci (Les Rantsau), Jan Baptist Kühnl: Svůdná dívka, Zamilovaná dívka, Karel Fořt: Z českých mlýnů, Luděk Archleb: Osudný manévr, Otto Faster: Veselé pradlenky, Curt Kraatz: Taktika lásky, Marie Louisa Kühnlová: Lešetínský kovář, Petr Max Malloch: Ta první láska, Božena Viková-Kunětická: Přítěž. 16. prosince sehráli spojení newyorští ochotníci hru Aloise Jiráska: Jan Žižka ve prospěch Válečného fondu.
1918 25.května se zástupci spolku účastnili uvítání a průvodu československých organizací na počest T. G. Masaryka.
1918 František Hlavatý: Tajemná matka, Antoni Mars: Pasť na muže, Malířova modelka, Franz von Schönthan: V pestrém kabátě (Milionová vdovička), v hlavních rolích E. Brožková, J. Jahodová, František Jahoda, František Hlavatý: Kouzlo červánků, r. V. Vaňura a F. Růžička, Abigail Horáková: Jarní vody, Petr Fingal: Šípy amorovy, Terezie Kepková-Novotná: Vykoupení, Bernrad Buchbiner: Muzikant a jeho žena, Karel Želenský: Teta z Ruska, Josef Štolba: Závěť, Josef Skružný: Románek na horách, František Sokol-Tůma: Pasekáři, Jevan Brandon Thomas: Charleyova teta.

1920 7.března dochází ke sloučení Dámského odboru Záboje a Záboje. Do spolku vstupuje 76 žen.
1921 předsedou A. Uher, režírují E. Brožková, Jan Krobošt, V. Vančura.
1921 František Hlavatý: Městská rada na námluvách, Tutti frutti, aneb, Rouška tajemství, Ferenc Herczeg: Promluvte s mama!, aneb, Ženy zvítězí i nad husary, Lev a myška, Ludvík Anzengruber: Sedlák křivopřísežník.
1922 režiséři F. Jahoda, J. Krobošt, M. Potůček.
1922 Henri Meilhac: Mamzelle Nitouche, s Pavlou Novákovou v hlavní roli, Síla lásky, Jaroslav Hilbert: Vina.
1923 předsedou František Dobrý, režisérem Antonín Uher.
1923 Jiří Balda: Tři hubičky v tunelu, Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, Bohumil Rezek: Svatba reservistova, Jaroslav Rudlofff: Na Kozlanském klepáči.
1924 Unger, Šváb: Sedm havranů, František Ruth: Písmákova dcera, Karel Fořt: Kráska ze Šumavy, Petr Max Malloch: Když vrány táhnou, Ladislav Stroupežnický: Na valdštejnské šachtě, r. V. Vaňura.
1926 oslava 50 let trvání spolku v Národní budově sehrán František Ferdinand Šamberk: Karel Havlíček Borovský. Pro jubilejní sezónu zvolen dramatický výbor za ředitelství Karla Jadrníčka a režiséra Františka Stanislava Šimka.Předsedou spolku je W. Martina. Při výročí spolku byli jmenováni čestní členové Eduard a Emil Holakovští.
1926 Karel Fořt: Kráska ze Šumavy, Adolf Bogner: Teta Mistra Štycha, aneb, Dolarové tetičky, Otto Faster: Pražské švadlenky, Hauptmann Gerhard: Domov, Paul Gavault: Slečna Josefinka, moje žínka, r. M. Potůček a V. Vančura, Ruda Mařík: Švejk má dvojčata.
1927 Karel Fořt: Falešní proroci, aneb, Následky prohibice, Terezie Kepková-Novotná: Dýchánek paní doktorové, Karel Fořt: Z českých mlýnů.
1928 André de Lorde: Náš pan farář, Richard Branald: Krajánek Holandr jde na vandr, Karel Fořt: Kouzlo mládí, Antonín Lokay: Kandidáti ženitby, aneb, Nevěsty od 500 do 50.000, /Jan Patrný: Muži nestárnou, Richard Branald: Tři dcerušky na vdávání.
1929 režie Emílie Potůčková.
1929 Pod vlajkou československou, Rudolf Mařík: Zasnoubení potmě, František Hlavatý: Tajemná matka, 13. března, bylo jednáno o spojení nejstarších dramatických spolků Hlahol a Dalibor a spolku Záboj. Na zakládací schůzi bylo dojednáno, aby se spolek jmenoval Hlahol – Záboj. Na následné schůzi 22. března bylo usneseno spojení souborů pouze na jeden rok a navíc pouze v oblasti dramatické činnosti. 10. dubna byl zaslán dopis spolku Hlahol, že spojení není vhodné a že bude lepší udržet si přátelství. Tím další práce ke sloučení byla přerušena.

1930Čarodějka, Pan poslanec.
1931Karel Piskoř: Česká chaloupka, Bohumil Rezek: Svatba reservistova, Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, Richard Branald: Pepička z malé hospůdky.
1932Bohumil Nejedlý: Kde domov můj, Jiří Balda: Papínkova nová ženuška, Jiří Balda: S troškou do mlýna, František Lašek-Lukovič : Ta naše muzika – ta srdce proniká!.
1933František Lašek-Lukovič: Zasnoubení na paloučku, Josef Liška Doudlebský: Růže prérie, Jiří Balda: Hloupé děvče z naší vesnice.
1934Karel Fořt: Návrat českého legionáře, Ernst Marischka: Vlaštovští hnízdečko, Jeho návrat, Ruda Mařík: Manžel putička (Manželská zeď), Jiří Balda: České děvče - srdce zlaté („U zklamaného milence“).
1935Jiří Balda: Lojzička, Pavel Milota: Ponocný Šťoura - po lásce mžourá, Ferdinand Oliva: Když srdce promluví.
1936Linda Kučerová-Vojtěchovská: Za českou písní, Helena Švehlová: Vesnička pod Šumavou, František Lašek-Lukovič: Osiřelo dítě – (Osud sirotka), Románek ze mlýna.
1937 10.března byl Záboj pozván na přípravnou schůzi Ústředí Československých spolků ohledně světové výstavy, která bude zahájena v roce 1939 v New Yorku.
1937Václav Vrána: Se srdcem těžko hrát, Rudolf Kneisel: Chudý písničkář, Dyna Hallová: Písnička štěstí, Helena Švehlová: V údolí tom čarokrásném, Otto Faster: Pražské švadlenky.
1938František Lašek-Lukovič: Ta česká muzika - ta srdce proniká!, František Lašek-Lukovič: Naše věrné milování, Richard Branald: Krajánek Holandr jde na vandr, František Ruth: Písmákova dcera.
1939 J. Skála: Románek tulačky Evy, Václav Bárta: U nás na dědině (Kristýna z Formanky), Richard Branald: Krajánek Holandr jde na vandr, Helena Švehlová: Hoši od Šumavy, 8.1. Pražské švadlenky, Sokolovna, 5.3. Ta česká muzika--ta srdce proniká, (pro Spolek Lidumil), Narodní budova, 12.11. Naše věrné milování, Narodní budova.

1940 spolek se podílí na Bazaru československých spolků v USA, jehož výtěžek byl 22 484,62 dolarů. V průběhu 2. světové války nastoupilo několik členů vojenskou službu v armádě USA.
1940 14.1. Krajanek Holander jde na vandr, Sokolovna, 10.11. Hoši od Šumavy, Narodní budova.Karel Fořt: Z českých mlýnů, Jan Tureček Jizerský: Děvče z hor, Karel Fořt: Kouzlo mládí.
1941 František Lašek-Lukovič: Zasnoubení na paloučku, Miloš Šimáček: Hanko černá, buď mi věrná (Oči černé, oči věrné), Viera Dožilinská: Pod bičem Mnichova, Adolf Hoffmeister: Lidice.
1942 František Lašek-Lukovič: Zasnoubení na paloučku, Vojtěch Seibert–Lípa: Slečna Máří veze ženicha na trakaři.
1943 Jaroslav Rudlofff: Když si náš dědeček babičku bral, Karel Fořt: Kráska ze Šumavy, Richard Branald: Rézinka od pěchoty.
1944J osef Dubský: Viktorka, Richard Branald: Dnes už není tak – jak bývalo, Dcerušky tatíčka Berušky.
1945 J. F. Karas: Zelení hájové, Lízinka od Zpěváčků, Dcerušky tatíčka Berušky.
1946 Opt: Nám je hej (uvedeno v rámci oslav 70. výročí trvání spolku).
1947 Jiří Balda: Lojzička, Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, Tajemství růžového domečku.
1948 Tajemství růžového domečku, Otto Faster: Veselé pradlenky, Pavel Milota: Ponocný Šťoura - po lásce mžourá, r. Emílie Potůčková, Václav Bárta: Na potoce - za mlýnicí.
1949Jiří Balda: Česká srdéčka, Richard Branald: Pražáci na venkově, Mirko Vrána-Trocnovský: Křeček v pasti.

1950 předsedou B. Olt, spolek má 89 členů.
1950 Václav Bárta: Na potoce - za mlýnicí, U veselého kamzíka, Helena Švehlová: Hoši od Šumavy.

Bibliografie:
Divadelní listy 1900, č. 17, s. 377.

NĚMEC, Jiří: 150 let krajanského ochotnického divadla v USA 1868 - 2018