Databáze českého amatérského divadla
Soubory: Sdružení přátel dítek, LD
Související Geografické celky
Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1920
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1941
Působení: 192x, 193x, 194x
Založení / první zpráva: 1920
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1941
Působení: 192x, 193x, 194x
Od 1920(1921?) loutkové divadlo Sdružení přátel dítek.
Po 1. světové válce se Vojířovi vrátili do Říčan a začali opět hrát. Dětských návštěvníků přibývalo, rostla i práce kolem divadla, a proto se nabídli další milovníci loutek, rodiny Beckova a Škábova, že jim budou pomáhat.
Byt opět nestačil, a tak se hrálo i na radnici: znamenalo to však neustálé stěhování, což vedlo k tomu, že se začala hledat vhodná místnost pro divadlo. Náznak trvalého řešení přinesl rok 1921.
1921 se vytvořilo se Sdružení přátel dítek.
Mělo 13 zakládajících členů: manželé Vojířovi, Škábovi, Vinšovi, Tučkovi, Beckovi, paní Koželuhová, Stárková a učitel Emanuel Müller, který se stal předsedou.
Se zapůjčeným Vojířovým divadélkem začali hrát na stupínku v kreslírně školy na Masarykově náměstí. Na tak velkou místnost byly však loutky trochu malé (měřily 25 cm).
S pomocí přišel soudní rada Kolanda, který zapůjčil Sdružení své divadlo a loutky vysoké 35 cm. A na něm se hrálo s úspěchem u dětských diváků až do roku 1924, a to vždy v neděli odpoledne od října do března.
Za tuto dobu navštívilo 50 představení 5 638 dětí a 1 147 dospělých.
Stále však zůstával velký problém se stěhováním stolů z kreslírny, stavěním a rozebíráním divadélka a s přípravou představení.
Situace se změnila, když se pět členů sdružení složilo a za pět tisíc korun zakoupili v Praze velké divadlo, 35 loutek vysokých 65 a 70 cm, 25 hlaviček k výměně, 100 velkých dekorací, množství oblečení, rekvizit a dalších potřebných věcí.
Důležitou roli sehrála i škola. Povolila totiž použít tři metry ze 17metrové délky kreslírny pro postavení stálé scény. Za dřevěným portálem sedm metrů širokým a do výše stropu vzniklo 110 cm od podlahy jeviště hluboké 150 cm, ochoz pro vedení loutek, prostory pro jejich uskladnění, ale i kulis, rekvizit, knihovny atd.
Na malovaném portále učitel Václav Zdeněk zpodobnil Kašpárka a jeho interpreta Kristiána Vojíře. Stovky hodin odpracovali členové Sdružení na vybudování divadélka za vedení tesařského mistra Antonína Koreše.
1924 - 7. 12. - otevřela pohádka Kašpárek vždy vítězí novou scénu. Přítomno bylo 250 dětí a 73 dospělých.
"Elán a nadšení, se kterým členové Sdružení přistupovali k vytváření stálé scény, jim vydržel po celou dobu její existence. Práce to byla náročná po všech stránkách, včetně té organizátorské. Znamenalo to nejen hrát, ale i malovat a vyrábět scény, rekvizity, šít kostýmy, vyklízet kreslírnu. Z prken a židlí vytvářet sedadla, po představení vše uvést do původního stavu, včetně čistoty chodeb. Pro pohádku Šípková Růženka se např. muselo vyrobit 1 200 růží, na které se spotřebovalo 600 archů hedvábného papíru. Nebo tradiční mikulášská představení s nadílkou, kdy každé děcko kromě dárků od rodičů dostalo i velkého perníkového Mikuláše. V r. 1929 se konal v Praze ve dnech 18. až 20. května sjezd loutkářů, kterého se zúčastnilo osm členů SdruženÍ. Na fond pro loutkářskou výstavu věnovalo Sdružení výtěžek jednoho představení a kromě toho se na ní podílelo třemi scénami." (Šatoplet)
Do 1927 se uskutečnilo 132 představení, vlastní scéna. Hrála se mj. Vodníkova Hanička, představení se účastnila autorka hry L. Tesařová.
1921-1941 - po celou dobu existence se divadélko těšilo velkému zájmu dětí. V průměru jich přicházelo na představení 213 a dospělých 32. Průměrný příjem činil 265 korun, děti platily korunu, dospělí korunu padesát, vydání (světlo, plakáty) 66 korun.
Mezi návštěvnicky nejúspěšnější představení patřila hra Františka Čecha Svatý Mikuláš, kterou 5. 12. 1926 vidělo 327 dětí a 145 dospělých.
Divadlo mělo i svůj orchestr (jeho členy byli mladí chlapci a děvčata), který 9 let řídil Ladislav Tuček st., 2 roky učitel Zdeněk a 4 František Šťovíček.
Děti si oblíbily své loutky, zejména Kašpárka. kterého po Kristiánovi Vojířovi od r. 1926 mluvil Josef Stehlík, školník.
Každoročně od října do března loutkáři každý týden v pondělí hodnotili nedělní představení, vybírala se nová hra, ve čtvrtek se zkoušelo a v neděli odpoledne hrálo.
Za dobu asi 17 let (podle záznamů) odevzdalo Sdružení škole přes 20 000 Kč ve věcných darech, finanční příspěvky však směřovaly do Masarykovy ligy proti tuberkulose, přes chudinskou péči města, až třeba po různé spolky a organizace, jako např. Sportovní a studentský klub. Před zahájením každé sezóny pořádalo Sdružení pro své členy zájezdy do pražských loutkových divadel.
Činnost Sdružení přátel dítek byla úspěšná, záslužná, vysoce ceněná rodiči a zejména dětmi, ale i společenskými organizacemi a samotným městem.
Městské zastupitelstvo se např. usneslo zřídit za obnos 130000 Kč stálou scénu loutkového divadla na zahradě staré pošty, kde měla stát mateřská škola. Plán však nebyl realizován, neboť říčanští stavitelé prý nechtěli nebo nedokázali pochopit přání a potřeby loutkářů. (Tatáž situace se opakovala po r. 1945, kdy na místě vyhořelého kina se měla stavět budova divadla.)
1941 skončila první etapa loutkového divadla v Říčanech. Škola vypověděla divadlo z kreslírny, protože z ní potřebovala zřídit dvě třídy.
Sdružení přátel dítek se po dvaceti letech rozpadlo.
Po 1. světové válce se Vojířovi vrátili do Říčan a začali opět hrát. Dětských návštěvníků přibývalo, rostla i práce kolem divadla, a proto se nabídli další milovníci loutek, rodiny Beckova a Škábova, že jim budou pomáhat.
Byt opět nestačil, a tak se hrálo i na radnici: znamenalo to však neustálé stěhování, což vedlo k tomu, že se začala hledat vhodná místnost pro divadlo. Náznak trvalého řešení přinesl rok 1921.
1921 se vytvořilo se Sdružení přátel dítek.
Mělo 13 zakládajících členů: manželé Vojířovi, Škábovi, Vinšovi, Tučkovi, Beckovi, paní Koželuhová, Stárková a učitel Emanuel Müller, který se stal předsedou.
Se zapůjčeným Vojířovým divadélkem začali hrát na stupínku v kreslírně školy na Masarykově náměstí. Na tak velkou místnost byly však loutky trochu malé (měřily 25 cm).
S pomocí přišel soudní rada Kolanda, který zapůjčil Sdružení své divadlo a loutky vysoké 35 cm. A na něm se hrálo s úspěchem u dětských diváků až do roku 1924, a to vždy v neděli odpoledne od října do března.
Za tuto dobu navštívilo 50 představení 5 638 dětí a 1 147 dospělých.
Stále však zůstával velký problém se stěhováním stolů z kreslírny, stavěním a rozebíráním divadélka a s přípravou představení.
Situace se změnila, když se pět členů sdružení složilo a za pět tisíc korun zakoupili v Praze velké divadlo, 35 loutek vysokých 65 a 70 cm, 25 hlaviček k výměně, 100 velkých dekorací, množství oblečení, rekvizit a dalších potřebných věcí.
Důležitou roli sehrála i škola. Povolila totiž použít tři metry ze 17metrové délky kreslírny pro postavení stálé scény. Za dřevěným portálem sedm metrů širokým a do výše stropu vzniklo 110 cm od podlahy jeviště hluboké 150 cm, ochoz pro vedení loutek, prostory pro jejich uskladnění, ale i kulis, rekvizit, knihovny atd.
Na malovaném portále učitel Václav Zdeněk zpodobnil Kašpárka a jeho interpreta Kristiána Vojíře. Stovky hodin odpracovali členové Sdružení na vybudování divadélka za vedení tesařského mistra Antonína Koreše.
1924 - 7. 12. - otevřela pohádka Kašpárek vždy vítězí novou scénu. Přítomno bylo 250 dětí a 73 dospělých.
"Elán a nadšení, se kterým členové Sdružení přistupovali k vytváření stálé scény, jim vydržel po celou dobu její existence. Práce to byla náročná po všech stránkách, včetně té organizátorské. Znamenalo to nejen hrát, ale i malovat a vyrábět scény, rekvizity, šít kostýmy, vyklízet kreslírnu. Z prken a židlí vytvářet sedadla, po představení vše uvést do původního stavu, včetně čistoty chodeb. Pro pohádku Šípková Růženka se např. muselo vyrobit 1 200 růží, na které se spotřebovalo 600 archů hedvábného papíru. Nebo tradiční mikulášská představení s nadílkou, kdy každé děcko kromě dárků od rodičů dostalo i velkého perníkového Mikuláše. V r. 1929 se konal v Praze ve dnech 18. až 20. května sjezd loutkářů, kterého se zúčastnilo osm členů SdruženÍ. Na fond pro loutkářskou výstavu věnovalo Sdružení výtěžek jednoho představení a kromě toho se na ní podílelo třemi scénami." (Šatoplet)
Do 1927 se uskutečnilo 132 představení, vlastní scéna. Hrála se mj. Vodníkova Hanička, představení se účastnila autorka hry L. Tesařová.
1921-1941 - po celou dobu existence se divadélko těšilo velkému zájmu dětí. V průměru jich přicházelo na představení 213 a dospělých 32. Průměrný příjem činil 265 korun, děti platily korunu, dospělí korunu padesát, vydání (světlo, plakáty) 66 korun.
Mezi návštěvnicky nejúspěšnější představení patřila hra Františka Čecha Svatý Mikuláš, kterou 5. 12. 1926 vidělo 327 dětí a 145 dospělých.
Divadlo mělo i svůj orchestr (jeho členy byli mladí chlapci a děvčata), který 9 let řídil Ladislav Tuček st., 2 roky učitel Zdeněk a 4 František Šťovíček.
Děti si oblíbily své loutky, zejména Kašpárka. kterého po Kristiánovi Vojířovi od r. 1926 mluvil Josef Stehlík, školník.
Každoročně od října do března loutkáři každý týden v pondělí hodnotili nedělní představení, vybírala se nová hra, ve čtvrtek se zkoušelo a v neděli odpoledne hrálo.
Za dobu asi 17 let (podle záznamů) odevzdalo Sdružení škole přes 20 000 Kč ve věcných darech, finanční příspěvky však směřovaly do Masarykovy ligy proti tuberkulose, přes chudinskou péči města, až třeba po různé spolky a organizace, jako např. Sportovní a studentský klub. Před zahájením každé sezóny pořádalo Sdružení pro své členy zájezdy do pražských loutkových divadel.
Činnost Sdružení přátel dítek byla úspěšná, záslužná, vysoce ceněná rodiči a zejména dětmi, ale i společenskými organizacemi a samotným městem.
Městské zastupitelstvo se např. usneslo zřídit za obnos 130000 Kč stálou scénu loutkového divadla na zahradě staré pošty, kde měla stát mateřská škola. Plán však nebyl realizován, neboť říčanští stavitelé prý nechtěli nebo nedokázali pochopit přání a potřeby loutkářů. (Tatáž situace se opakovala po r. 1945, kdy na místě vyhořelého kina se měla stavět budova divadla.)
1941 skončila první etapa loutkového divadla v Říčanech. Škola vypověděla divadlo z kreslírny, protože z ní potřebovala zřídit dvě třídy.
Sdružení přátel dítek se po dvaceti letech rozpadlo.
Bibliografie:
KAPITOLY z dějin Říčan. Říčany, Městská rada 1997, s. 415.
MÍSTOPIS českého amatérského divadla, II.díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2002, s. 423.
KAPITOLY z dějin Říčan. Říčany, Městská rada 1997, s. 415.
MÍSTOPIS českého amatérského divadla, II.díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2002, s. 423.
Mapa působení souboru - Sdružení přátel dítek, LD
Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná. Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
(c) NIPOS, Databáze českého amatérského divadla.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
