Databáze českého amatérského divadla
Soubory: Nové divadlo
Související Geografické celky
Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1945
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1951
Působení: 194x, 195x
Založení / první zpráva: 1945
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1951
Působení: 194x, 195x
Nové divadlo
V závěru roku 1945 se do Butovic vraceli i bývalí členové předválečného divadelního spolku Kollár. V krátkém čase soustředili zájemce o amatérské divadlo k obnovení jeho činnosti.
Na ustavující schůzi divadelních ochotníků byl zvolen jako předseda Rudolf Pospíšil, jednatelem Karel Gartus, pokladníkem Rudolf Navrátil, režisérem František Kos. Všichni byli zaměstnanci Vagonky.
Nový divadelní soubor byl ohlášen k registraci pod názvem Nové divadlo. První veřejné vystoupení členů se uskutečnilo 7. března 1946 při oslavě narozenin T. G. Masaryka.
Další hrou byla lidová zpěvohra od Karla Fořta Kráska ze Šumavy, údajně sehraná v říjnu 1946.
Podle dokladů ve Státním archivu v Novém Jičíně bylo však povolení k sehrání hry vydáno na den 16. dubna 1949 s podmínkou, že nebude osvobozena od dávky ze zábav, protože „hra nevyhovuje podmínkám státní osvětové péče a povoluje se jedině s dávkou ze zábavy“.
Není tedy jednoznačně zřejmé, zda se hra uskutečnila v roce 1946 bez povolení a v roce 1949 byla znovu nastudována nebo ve výpovědi respondentů šlo o záměnu dat, zvláště když není k dispozici další ověřený údaj.
Politické události v únoru 1948 oslabily zájem o ochotnické divadlo. Zkušený ochotník František Kos tomu ale dokázal čelit a na podzimní schůzi bývalých ochotníků a nových zájemců všechny přesvědčit. Na schůzi bylo dohodnuto pokračování činnosti Nového divadla. Novým předsedou a režisérem byl zvolen František Kos, který také naznačil výhledový program.
Na podzim roku 1948 byl novým předsedou souboru zvolen František Kos.
Po jeho odchodu do vyšší odborářské funkce byl na jaře 1951 zvolen nový předseda a režisér Hynek Růža.
Dokumentačně doložený repertoár souboru Nové divadlo:
1947 - 28. 10. - Alois Jirásek: Lucerna - pohádková hra, režie František Kos
1949 - 16. 4. - Karel Fořt: Kráska ze Šumavy - lidová zpěvohra, režie František Kos, klavír - Rud. Rozehnal, repríza: říjen 1949
1949 - 12. 5. - bratři Mrštíkové: Maryša - drama, režie František Kos, repríza: 15. 5. Butovice, 22. 5. Bartošovice.
1949 - říjen - Vladimír Neff: Soused - veselohra, režie František Kos. Ve hře vystupovali: Jaroslav Nývlt, Ladislav Jaglař, František Kos, Antonín Alčer, Jaroslav Tomanec a Radka Horáková. Hra se umístila na 3. místě v oblastní soutěži v Albrechtičkách.
1949 - 25. 12. - V. Štech: Třetí zvonění - veselohra, režie František Kos, repríza: 26. 12. Butovice
1950 - 29. 4. - František Šamberk: Palackého třída 27 - veselohra, režie František Kos
1950 - 28. 6. - Jaroslav Klíma: Na dosah ruky - drama, režie Josef Štěpán, repríza: 29. 6. Butovice
1950 - 15. 10. - L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek - komediální aktovka, v ZK Vagonka režie Jiří Kania, reprízy: 29. 10. Butovice, 3. 11. Studénka, 15. 11. Bítov
1950 - 12. 12. - Pavel Pavlík: Nikdy - drama, režie Hynek Růža, repríza: leden 1951 Butovice v ZK Vagonka, 17. 3. 1951 Bartošovice.
K této inscenaci se váže příhoda, která se stala při její repríze v roce 1951 v Bartošovicích. Hra z doby německé okupace obsahuje výstupy s dramatickými konflikty mezi německou policií a českými občany. Zřejmě velmi naturalistické pojetí těchto situací vyvolalo u diváků již během představení bouřlivé reakce. Po jeho ukončení se několik mužů snažilo násilím vniknout do zákulisí, aby si to vyřídili s představitelem důstojníka policie. Pořadatelům se sice podařilo rozvášněnou skupinu uklidnit, ale přesto bylo hercům doporučeno opustit hostinec zadním vchodem, aby nedošlo k fyzickému napadení.
(Do Bartošovic se totiž po ukončení války v roce 1945 přistěhovala ze Sovětského svazu řada rodin volyňských Čechů, kteří ještě nikdy nebyli v divadle a ve svých bývalých domovech za války prožívali podobné scény. Do předváděných situací se vžili tak, že předváděný děj se pro ně stal realitou, na kterou na základě svých bývalých prožitků pocítili potřebu reagovat – v daném případě likvidací nenáviděného důstojníka.)
Všechny inscenace byly uváděny v premiérách v Obecním hostinci (čp. 82) a v sále ZK Vagonka (čp. 333).
Dobrou inscenační úroveň prokazuje dochovaný dokumentační materiál podchycený v retrospektivní kronice z roku 1975.
Soubor Nové divadlo byl složen z bývalých aktivních ochotníků divadelního spolku Kollár i z nově získaných členů a ochotníků vystupujících v rámci souboru místní organizace Českého svazu mládeže. Vůdčí osobností Nového divadla byl dlouholetý divadelní ochotník, organizátor, herec, režisér a odborový funkcionář František Kos, pozdější předseda ZV ROH závodu Vagonka, a pak předseda okresní odborové rady v Bílovci. Neméně významnou úlohu v činnosti tohoto souboru sehrály dvě ženy:
-- dlouholetá zkušená aktivní herečka, později režisérka a pracovnice Závodního klubu Vagonky Marie Kosová a
-- herečka, inspicientka a nápověda Ludmila Kopečková-Belavá ("nejlepší nápověda v ochotnickém divadle jakou jsem poznal za celou dobu svého působení v amatérském divadle" /Macek/)
Tito tři obětaví divadelní ochotníci byli pilíři divadelního sdružení, které vytvořilo hereckou základnu pozdější divadelní amatérské činnosti v Butovicích. K nim lze připojit i pravidelnou činnost manželů Liškových, kteří byli kmenovými maskéry souboru.
Významným mezníkem v dějinách amatérského divadla ve Studénce a v kulturně společenském životě vůbec bylo v roce 1951 ustavení „Závodního klubu ROH Vagonka Studénka“. Uplatňováním zákonných nařízení uskutečňujících tzv. „Soběslavský plán“ musely všechny organizace a spolky působící v oblasti kultury mít svého „zřizovatele“. V místě se jimi staly Závodní klub Vagónky, místní JZD a Osvětové besedy v tehdejších samostatných obcích Studénka a Butovice.
1951- premiéra 24. listopadu - Miroslav Stehlík: Mordová rokle, drama, režie Jiří Hantek; nastudovali členové bývalého ND, hráli v Obecním hostinci pod hlavičkou zakládaného Závodního klubu ROH Vagonky, viz
V závěru roku 1945 se do Butovic vraceli i bývalí členové předválečného divadelního spolku Kollár. V krátkém čase soustředili zájemce o amatérské divadlo k obnovení jeho činnosti.
Na ustavující schůzi divadelních ochotníků byl zvolen jako předseda Rudolf Pospíšil, jednatelem Karel Gartus, pokladníkem Rudolf Navrátil, režisérem František Kos. Všichni byli zaměstnanci Vagonky.
Nový divadelní soubor byl ohlášen k registraci pod názvem Nové divadlo. První veřejné vystoupení členů se uskutečnilo 7. března 1946 při oslavě narozenin T. G. Masaryka.
Další hrou byla lidová zpěvohra od Karla Fořta Kráska ze Šumavy, údajně sehraná v říjnu 1946.
Podle dokladů ve Státním archivu v Novém Jičíně bylo však povolení k sehrání hry vydáno na den 16. dubna 1949 s podmínkou, že nebude osvobozena od dávky ze zábav, protože „hra nevyhovuje podmínkám státní osvětové péče a povoluje se jedině s dávkou ze zábavy“.
Není tedy jednoznačně zřejmé, zda se hra uskutečnila v roce 1946 bez povolení a v roce 1949 byla znovu nastudována nebo ve výpovědi respondentů šlo o záměnu dat, zvláště když není k dispozici další ověřený údaj.
Politické události v únoru 1948 oslabily zájem o ochotnické divadlo. Zkušený ochotník František Kos tomu ale dokázal čelit a na podzimní schůzi bývalých ochotníků a nových zájemců všechny přesvědčit. Na schůzi bylo dohodnuto pokračování činnosti Nového divadla. Novým předsedou a režisérem byl zvolen František Kos, který také naznačil výhledový program.
Na podzim roku 1948 byl novým předsedou souboru zvolen František Kos.
Po jeho odchodu do vyšší odborářské funkce byl na jaře 1951 zvolen nový předseda a režisér Hynek Růža.
Dokumentačně doložený repertoár souboru Nové divadlo:
1947 - 28. 10. - Alois Jirásek: Lucerna - pohádková hra, režie František Kos
1949 - 16. 4. - Karel Fořt: Kráska ze Šumavy - lidová zpěvohra, režie František Kos, klavír - Rud. Rozehnal, repríza: říjen 1949
1949 - 12. 5. - bratři Mrštíkové: Maryša - drama, režie František Kos, repríza: 15. 5. Butovice, 22. 5. Bartošovice.
1949 - říjen - Vladimír Neff: Soused - veselohra, režie František Kos. Ve hře vystupovali: Jaroslav Nývlt, Ladislav Jaglař, František Kos, Antonín Alčer, Jaroslav Tomanec a Radka Horáková. Hra se umístila na 3. místě v oblastní soutěži v Albrechtičkách.
1949 - 25. 12. - V. Štech: Třetí zvonění - veselohra, režie František Kos, repríza: 26. 12. Butovice
1950 - 29. 4. - František Šamberk: Palackého třída 27 - veselohra, režie František Kos
1950 - 28. 6. - Jaroslav Klíma: Na dosah ruky - drama, režie Josef Štěpán, repríza: 29. 6. Butovice
1950 - 15. 10. - L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek - komediální aktovka, v ZK Vagonka režie Jiří Kania, reprízy: 29. 10. Butovice, 3. 11. Studénka, 15. 11. Bítov
1950 - 12. 12. - Pavel Pavlík: Nikdy - drama, režie Hynek Růža, repríza: leden 1951 Butovice v ZK Vagonka, 17. 3. 1951 Bartošovice.
K této inscenaci se váže příhoda, která se stala při její repríze v roce 1951 v Bartošovicích. Hra z doby německé okupace obsahuje výstupy s dramatickými konflikty mezi německou policií a českými občany. Zřejmě velmi naturalistické pojetí těchto situací vyvolalo u diváků již během představení bouřlivé reakce. Po jeho ukončení se několik mužů snažilo násilím vniknout do zákulisí, aby si to vyřídili s představitelem důstojníka policie. Pořadatelům se sice podařilo rozvášněnou skupinu uklidnit, ale přesto bylo hercům doporučeno opustit hostinec zadním vchodem, aby nedošlo k fyzickému napadení.
(Do Bartošovic se totiž po ukončení války v roce 1945 přistěhovala ze Sovětského svazu řada rodin volyňských Čechů, kteří ještě nikdy nebyli v divadle a ve svých bývalých domovech za války prožívali podobné scény. Do předváděných situací se vžili tak, že předváděný děj se pro ně stal realitou, na kterou na základě svých bývalých prožitků pocítili potřebu reagovat – v daném případě likvidací nenáviděného důstojníka.)
Všechny inscenace byly uváděny v premiérách v Obecním hostinci (čp. 82) a v sále ZK Vagonka (čp. 333).
Dobrou inscenační úroveň prokazuje dochovaný dokumentační materiál podchycený v retrospektivní kronice z roku 1975.
Soubor Nové divadlo byl složen z bývalých aktivních ochotníků divadelního spolku Kollár i z nově získaných členů a ochotníků vystupujících v rámci souboru místní organizace Českého svazu mládeže. Vůdčí osobností Nového divadla byl dlouholetý divadelní ochotník, organizátor, herec, režisér a odborový funkcionář František Kos, pozdější předseda ZV ROH závodu Vagonka, a pak předseda okresní odborové rady v Bílovci. Neméně významnou úlohu v činnosti tohoto souboru sehrály dvě ženy:
-- dlouholetá zkušená aktivní herečka, později režisérka a pracovnice Závodního klubu Vagonky Marie Kosová a
-- herečka, inspicientka a nápověda Ludmila Kopečková-Belavá ("nejlepší nápověda v ochotnickém divadle jakou jsem poznal za celou dobu svého působení v amatérském divadle" /Macek/)
Tito tři obětaví divadelní ochotníci byli pilíři divadelního sdružení, které vytvořilo hereckou základnu pozdější divadelní amatérské činnosti v Butovicích. K nim lze připojit i pravidelnou činnost manželů Liškových, kteří byli kmenovými maskéry souboru.
Významným mezníkem v dějinách amatérského divadla ve Studénce a v kulturně společenském životě vůbec bylo v roce 1951 ustavení „Závodního klubu ROH Vagonka Studénka“. Uplatňováním zákonných nařízení uskutečňujících tzv. „Soběslavský plán“ musely všechny organizace a spolky působící v oblasti kultury mít svého „zřizovatele“. V místě se jimi staly Závodní klub Vagónky, místní JZD a Osvětové besedy v tehdejších samostatných obcích Studénka a Butovice.
1951- premiéra 24. listopadu - Miroslav Stehlík: Mordová rokle, drama, režie Jiří Hantek; nastudovali členové bývalého ND, hráli v Obecním hostinci pod hlavičkou zakládaného Závodního klubu ROH Vagonky, viz
Bibliografie:
MACEK, Stanislav: 120 let ochotnického divadla ve Studénce. Studénka, MěKS 2006, 63 s. Rkp. viz Místa/Studénka/Texty
MACEK, Stanislav: České ochotnické divadlo v Butovicích (2. část), Vlastivědný čas. Poodří 2011, č. 2 (zprostředkoval red. R. Jarošek).
MÍSTOPIS českého amatérského divadla, I. díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2001, s. 123.
MACEK, Stanislav: 120 let ochotnického divadla ve Studénce. Studénka, MěKS 2006, 63 s. Rkp. viz Místa/Studénka/Texty
MACEK, Stanislav: České ochotnické divadlo v Butovicích (2. část), Vlastivědný čas. Poodří 2011, č. 2 (zprostředkoval red. R. Jarošek).
MÍSTOPIS českého amatérského divadla, I. díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2001, s. 123.
Mapa působení souboru - Nové divadlo
Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná. Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
(c) NIPOS, Databáze českého amatérského divadla.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
