Soubory: Lidové divadlo

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1895
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1957
Působení: 189x, 190x, 191x, 192x, 193x, 194x, 195x

1895 zal. Karel Popilka Lidové divadlo, hrálo pravidelně každou neděli realistické hry převážně českých autorů, operety a hudební komedie.

SLUNEČKO, Petr: Od Dělnického domu ke Klicperovu divadlu. In: Kniha o Praze 8.:
„Svým způsobem dominantní postavení měl soubor, který působil v Dělnickém domě v Kobylisích a který si říkal Lidové divadlo. Jak praví skromné písemné záznamy, založil je úctyhodný kobyliský občan Karel Popilka se svou ženou Vlastou. Stalo se tak údajně v roce 1895. Karel Popilka byl vášnivý ochotník, který se zhlédl v hereckém projevu Vojanově a Želenského a oba tyto tragédy na jevišti Lidového divadla ve vlastním hereckém i režijním pojetí následoval. I svým zevnějškem se jim nemálo podobal. Vysoký, ostře řezaných rysů v obličeji, vznosných gest a sonorního hlasu. Divadlem se ostatně i živil. Vlastnil v Kobylisích, doslova několik kroků od milovaného divadla, půjčovnu kostýmů a masek, která kupodivu vydržela téměř až do dnešních časů…“.

František Černý: Šel zahradník do zahrady. Hradec Králové, Kruh 1971, s. 176.:
„V únoru 1919 uvedli v hostinci U Topolů Noc na Karlštejně, v níž jh. vystoupil Václav Rabský z Uranie. “Rabský hrál cyperského a jeruzalémského krále Petra dobře a místo kytky dostal na jeviště ohromný věnec cerbulátů. V době lístkového hospodářství to už něco znamenalo.”


Od 1928 h. v Lidovém domě, hrálo pravidelně každou neděli,
1930 členem SDDOČ, vzrostla úroveň dramaturgická i inscenační, průbojná scéna.
1938 Hugo Günter-Lounský: Viktorčino štěstí, r. Venda Prachař, autor j.h.., k oslavě 10leté ochotnické činnosti Ely Prachařové, dále Kdo jinému jámu kopá.
1939 v lednu opět přijato za člena ÚMDOČ.

Nejaktivnější v meziválečném období,
hrálo se i za 2. světové války.
1940, 1941 Příklady táhnou (Snížek), Palackého třída č. 27, Muzikantská Liduška ((Klatovská), Muži nestárnou (Nový), Mlsní kocouři.
Po 1948 působilo pod Vozovnou Kobylisy Dopravních podniků. Zakázána hra Zapadlí vlastenci (K. V. Rais).
1950 Naši furianti (Stroupežnický). "Kolektiv hřeší na svoji rutinu, neprosvěcuje svoji práci uměleckým zanícením..." (Zprávy ÚMDOČ)
Od pol. 50. let problémy, budova divadla zbourána, neměli kde hrát. Scházeli se v hospodách, též hráli v divadélku Jiskra.
1957 otevřeno Klicperovo (dříve Salesiánské) divadlo, které vzniklo adaptací z původní klášterní budovy, v níž sídlila vojenská posádka. Ředitelkou Em. Slunečková, vedoucí, režisérka a herečka Lidového divadla. Slavnostní otevření Veselohrou na mostě. Na krátkou dobu zde nalezl působiště soubor Lidového divadla. Repertoár především klasické hry, též opery a operety, o sobotách h. pohádky pro děti. Část DS pod ved. Em. Slunečkové též DP. Později se divadlo stalo spíše stagionou pro profes. soubory.


SOUPIS INSCENACÍ LIDOVÉHO DIVADLA Z LET 1933–1952 dohledaných v albech z pozůstalosti Karla Kesla:

1933 ‒ Alois Jirásek: Lucerna. Režie a scéna Karel Popilka, hudbu nastudoval a řídil J. Hartman. Premiéra 26. 11. 1933.

1935 ‒ Gabriela Preissová: Gazdina roba. Premiéra 1935.

1935 ‒ Ruda Nížkovský, Vlastislav Vipler, Jiří Balda: Na sv. kopečku.

1935 ‒ Laura Želenská-Třešňáková: Bílá jeptiška (Sestra Albína). Režie Vlasta Popilková.

1935 ‒ Jiří Balda, Jára Kohout, Jiří Slavík: Lojzička. Hudba Jarda Jankovec. Premiéra 13. 10. 1935.

1935 ‒ Silvestr 1935.

1936 ‒ Josef Kubík: Brandejští dragouni. Režie Václav Prachař. Premiéra 12. 4. 1936.

1936 ‒ Karel Kesl, J. Hartman, František Kesl: Srdíčka v tempu. Režie Karel Kesl, tance nastudovali sólisté Tylova divadla v Nuslích pánové Jindřich a Tichý. Premiéra 27. 9. 1936.

1936 ‒ František Adolf Šubert: Jan Výrava. Premiéra 1936.

1937 ‒ Karel Fořt, Josef Vašata: Tulácká krev. Premiéra 1937.

1937 – Julius Brammer: Taneček panny Márinky. Premiéra 9. 5. 1937.

1937 ‒ Slávka Grohmannová, Antonín Kincl: V tom našem kostelíčku. Režie Václav Prachař, tance nastudoval baletní mistr Bronislav Szyglarski, zpěvy Jiří Hartman. Premiéra 7. 11. 1937.

1938 ‒ Karel Balling: Hrom do tety (Zlatá teta Agáta). Hudební a zpěvní aranžmá Karel Kesl, tance nastudoval Sv. Štěpánek, sólový tanečník Velké operety Praha. Premiéra 27. 3. 1938.

1938 ‒ Karel Piskoř: Svátek věřitelů.

1938 ‒ Hugo Günther Lounský: Viktorčino štěstí. Režie Václav Prachař, hudba Cyril Novák. Premiéra 1938.

1938 ‒ Václav Biss (?): Kdo jinému jámu kopá.

1939 ‒ Jiří Verner: U pokladny stál. Režie Karel Kesl. Premiéra 1939.

1939 ‒ Slávka Grohmannová, Kvido Nossberger: V trojském zámečku. Režie Karel Kesl. Premiéra 30. 4. 1939.

1940 ‒ Vladimír Jirousek: U panského dvora. Premiéra 1. 3. 1940.

1940 ‒ Luděk Pacák: Česká beseda. Režie a scéna Karel Popilka, kostýmy Vlasta Popilková, zpěvy nastudoval Karel Kesl, tance J. Gavar, hudbu řídil J. Hartman. Premiéra 1940.

1940 ‒ Slávka Grohmannová: Hvězdy nad přívozem (Hospůdka u Markyty). Premiéra 1940.

1940 ‒ Karel Kesl podle filmu Walta Disneye: Sněhurka a 7 trapaslíků. Režie Karel Kesl, hudba Jiří Hartman, scéna Haas a Šturc. Premiéra 9. 6. 1940.

1940 ‒ František Hlavatý: Mlsní kocouři.

1941 ‒ Kamil Novák: Bejvávalo. Režie Bedřich Ondráček, zpěvy nastudoval kapelník Alfons Vak. Premiéra 19. 1. 1941.

1941 ‒ Emanuel Brožík, Jiří Balda, Rudolf Piskáček podle J. K. Tyla: Perle panny Serafinky. Režie a scéna Karel Popilka, dekorace Šturc a Sláva Haas, kostýmy Vlasta Popilková, tance Karel Kesl, orchestr řídil Alfons Vak. Premiéra 13. 4. 1941.

1941 ‒ Jindřich Svatopluk Lukas: Okolo rybníka. Premiéra 1941.

1941 ‒ Jindřich Svatopluk Lukas, M. Jaroš, Eduard Ingriš: Kuřátko (Nevěsta z venkova). Tance nastudoval baletní mistr L. Gavar, scéna Šturc-Kotalík, hudební nastudování Karel Kesl. Premiéra 1941.

1941 ‒ Jiří Balda, Jaroslav Jankovec, Karel Melíšek, Josef Chlumecký, V. Sýkora: Děvče z přístavu. Režie a pěvecké nastudování Karel Kesl, taneční spolupráce Wloďa Pirnikov, scéna Šturc-Kotalík-Ondráček, dekorace namaloval A. Jalovecký, hudbu Lidového divadla řídil Jiří Hartman. Premiéra 21. 9. 1941.

1942 ‒ Josef Stelibský, Jaroslav Mottl: Petříček a Pavlíček. Premiéra únor 1942.

1942 ‒ Marie Voříšková: Tonča komediantka. Premiéra 1942.

1942 ‒ Karel Rudolf Krpata: Mistr ostrého meče. Premiéra 1942.

1942 ‒ Jiří Verner: Souboj talárů. Premiéra 1942.

1942 ‒ Josef Chlumecký, Eduard Ingriš: Melodie srdcí. Režie Karel Dočekal, dirigent Sláva Stalich, návrh scény Karel Kesl, kostýmy Vlasta Popilková, baletní spolupráce Wloďa Pirnikov. Premiéra 29. 11. 1942.

1942 – Josef Císler: Dřevorubci. Premiéra 1942.

1943 – Slávka Grohmannová: Vesničko má. Premiéra 1943.

1943 ‒ Nezjištěný autor: Talisman. Premiéra 1943.

1943 ‒ Jaroslav Beneš, Tobis (Rohan, Mírovský, Špilar): Na tý louce zelený. Režie Karel Kesl, dirigent Sláva Stalich, výprava Atelier Maren, balety nastudoval Wloďa Pirnikov. Premiéra 1943.

1943 ‒ Paul Schurek: Ulice zpívá. Premiéra 1943.

1943 ‒ Saša Razov, Josef Jaroslav Houštecký: Doktor Fiakr. Premiéra 26. 9. 1943.

1943 ‒ Jan Drda: Jakož i my odpouštíme. Premiéra 1943.

1943 ‒ Bohumír Polách: Vrah jsem já! Premiéra 1943.

1943 ‒ Josef Stelibský, Jaroslav Mottl, Karel Melíšek: Ostrov Milování. Režie Karel Kesl, dirigent Sláva Stalich, tance Ladislav Gavar, scéna V. Pešta, kostýmy Karel Popilka. Premiéra 25. 12. 1943.

1944 ‒ Fr. Linhart: Můj pan syn. Premiéra 1944.

1944 ‒ Karel Piskoř: Komedie plná otců. Premiéra 1944.

1944 ‒ Maxmilián Vitus (překlad J. B. Regis): Tři lední medvědi. Režie Jar. Smola, scéna Ondráček, Slunečko, Edr, Korecký, kostýmy a masky Karel Popilka. Premiéra 19. 3. 1944.

1944 ‒ Ruda Nížkovský: Falešný náhrdelník. Režie Marie Šírová. Premiéra 23. 4. 1944.

1944 ‒ František Gustav Vacek: Satan. Režie Alois Ženíšek, scéna Bedřich Ondráček. Premiéra 7. 5. 1944.

194x ‒ Nezjištěný autor a nezjištěná hra.

1945 ‒ Alois Jirásek: Lucerna. Režie Karel Kesl, scéna Bedřich Ondráček. Premiéra 16. 9. 1945.

1945 ‒ Josef Hais Týnecký: Ševci. Režie Karel Dočekal, scéna Bedřich Ondráček. Premiéra 11. 12. 1945.

1945 ‒ Pavel Lovrič: Žena, která se nezdá. Režie Jaroslav Smola, scéna Bedřich Ondráček, masky J. Greš. Premiéra 9. 12. 1945.

1945 ‒ Jiří Balda, Ruda Nížkovský, Jaroslav Jankovec: Věrni zůstaneme (Odtroubeno). Režie Václav Prachař a Karel Kesl, tance nastudoval baletní mistr Gavar, zpěvy nastudoval a orchestr řídil Jan Skalický. Premiéra 31. 12. 1945.

1946 – Jan Morávek: Srdce na zámek. Režie Karel Kesl, scéna František Štír a Bedřich Ondráček. Premiéra 15. 1. 1946.

1946 ‒ Josef Skružný: Koflíček Marie Terezie. Režie Václav Prachař, scéna Bedřich Ondráček. Premiéra 17. 3. 1946.

1946 ‒ Nezjištěný autor: Karneval. Premiéra 1946.

1946 ‒ Josef Kubík, Dyna Hallová, Emilian Starý: Podzimní píseň lásky. Režie sbor režisérů, zpěvy nastudoval a řídil Sláva Stalich. Premiéra 1946.

1946 ‒ František Gustav Vacek: Nečekaný host. Premiéra 1946.

1946 ‒ Bruno Corra, Giuseppe Achille, Oldřich Nový, Sláva Eman Nováček: Jedenáctý v řadě. Scéna Bedřich Ondráček a p Slunečko. Premiéra 1946.

1946 ‒ 4 doby českého kabaretu – Silvestr 1946. Režie Václav Prachař.

1947 ‒ Josef Hais Týnecký: Sestřičky u sv. Panny Kláry. Režie Karel Popilka. Premiéra 12. 1. 1947.

1947 ‒ Inka Lašková: Byli jsme a budem (Pravda vítězí). Premiéra 1947.

1947 ‒ Slávka Grohmannová: Hvězdy nad přívozem (Hospůdka u Markyty). Premiéra 1947.

1947 ‒ Karel Poláček: Otec svého syna. Premiéra 1947.

1947 ‒ Hašlerův večer.

1947 ‒ Karneval 1947.

1948 ‒ Ruda Nížkovský: Pytel neštěstí. Režie Karel Kesl, Výprava Vlasta Popilková, dekorace Slunečko, Bedřich Ondráček a Edr, zpěvy nastudoval a řídil Sláva Stalich. Premiéra 18. 1. 1948.

1948 ‒ Marie Slavíková: Tajemství lesní samoty (Srnka fořta Souhrady). Premiéra 1948.

1948 ‒ Slávka Grohmannová: Valčík panny Apolenky. Premiéra 1948.

1948 ‒ Rudolf Piskáček, Evžen Novotný, Kalmán Mikszáth: Slovácká princezka. Premiéra 1948.

1948 ‒ László Bús-Fekete: Jean. Režie Ella Prachařová, scéna Bedřich Ondráček, Slunečko a Malý. Premiéra 25. 12. 1948.

1949 ‒ Alois Jirásek: Vojnarka.

1949 ‒ Konstantin Isajev, Alexandr Arkaďjevič Galič, Otto Haas, Marta Haasová: Volá vás Tajmyr! Premiéra 1949.

1949 ‒ Luděk Pacák: Poslední zvonění – Honba za sádlem. Premiéra 1949.

1949 ‒ Jan Říha: Polibek královský. Režie Emilie Slunečková, scéna Slunečko a Edr, masky E. Mann. Premiéra 1949.

1949 ‒ František Ferdinand Šamberk: Podskalák. Režie Karel Kesl, hudební aranžmá Vojtěch Studený, scéna Slunečko, Bedřich Ondráček a Edr. Premiéra 4. 12. 1949.

1950 ‒ Leonìd Aronovyč Juchvìd, Boris Aleksandrovič Aleksandrov: Svatba v Malinovce. Režie Emilie Slunečková, zpěvy nastudoval a hudbu řídil Antonín Beran. Premiéra 1950.

1950 ‒ Nezjištěná hra.

1950 ‒ Václav Jelínek: A kdo je víc? Režie Jaroslav Kříž, scéna Slunečko, Edr a Heřmánek, masky Kauperský. Premiéra 24. 9. 1950.

1951 ‒ Nezjištěná hra.

1952 ‒ Arnaud d´Usseau, James Gow, (překlad Jiří Taufer): Hluboké kořeny. Režie Emilie Slunečková, výprava Jaroslav Popilka, masky Greš. Premiéra 1952.

1952 ‒ Nezjištěná hra.

1952 ‒ Václav Ruml, Václav Poláček, Jan Pacl, Rudolf Kubín, Karel Melichar Skoumal: Děvčátko z kolonie. Režie Emilie Slunečková, výprava Jaroslav Popilka, zpěvy nastudoval a hudbu řídil Antonín Beran, masky Greš. Premiéra 6. 1. 1952.

1952 ‒ Carlo Goldoni (překlad Rudolf Souček): Komedie o vějíři. Režie Emilie Slunečková, úprava a texty písní J. Z. Novák, hudba E. Košťál, zpěvy nastudoval A. Beran, masky Greš. Premiéra 1952.

1952 ‒ Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák. Režie Bedřich Ondráček, hudba J. Balanda aj. Nesvatba, dirigent Jaroslav Fridrich. Premiéra 21. 9. 1952.

Bibliografie:
ČERNÝ, František, st.: Šel zahradník do zahrady. Hradec Králové, Kruh 1971, s. 176.

SLUNEČKO, Petr: Od Dělnického domu ke Klicperovu divadlu. In: Kniha o Praze 8. Ed. Dagmar Broncová. Praha, MILPO 1996, s. 78.

Valda (Valerie) Lustigová roz. Kleinová, amatérská herečka. Informace poskytla PhDr. Kateřina Obermajerová. (viz Texty)

Zprávy ÚMDOČ 1950, č. 5, s. 121, č. 6-7, s. 165.
České divadlo 1939, č. 1, s. 9.
České divadlo 1940, č. 4, s. 72, č. 10, s. 195.
České divadlo 1941, č. 1, s. 18, č. 4, s. 75.

Archivy:
kART: Pozůstalost Huga Güntera-Lounského: Pl Lidové divadlo v Kobylisích 1938.