Osobnosti: BONHARD, Martin, Nové divadlo Toronto

MARTIN BONHARD
si poprvé zahrál v souboru Nového divadla v roce 1984.
Hned po příjezdu do Toronta se náhodou seznámil s členem divadla Ivanem Rázlem. Byl jeho prvním zaměstnavatelem, a protože měl ve svém podniku kopírku, rozmnožovaly se u něho noty pro zpěváky pro právě připravovanou operetu Netopýr. V ní také dostal svou první roli (nemluvící a nezpívající číšník).
Pak se až do roku 1995 plně věnoval především své profesi. Tehdy bylo nutné zaplnit jeviště mnoha lidmi (tedy pekelníky) ve hře Hrátky s čertem. A jak sám s humorem říká: "Někdo na mě našel kontakt, a já jsem se kupodivu na dav kvalifikoval! Líbila se mi divadelní společnost, a už se mě nezbavila."
Dnes patří k nejoblíbenějším a nejobsazovanějším členům divadla. Spoluhráči oceňují jeho bezkonfliktní povahu a vstřícnost, ženy jeho gantlemanství, režiséři flexibilitu, odpovědnost, spolehlivost a schopnost řešit i stresové situace s humorem. Patří k několika málo hercům, kteří nejenže umějí velice brzy text vlastní, ale i svých spoluhráčů. A ještě k tomu tančí i zpívá! Má za sebou přes 30 rolí.

Jaké byly?
"Jako soubor se snažíme uvádět hlavně veselé kousky, aby se lidi zasmáli. Toho vážného je okolo spousta. Spíše jsem obsazován do rolí Mirka Dušína – že prý by mi zlouna nikdo nevěřil. Takže jsem se na jevišti asi 7x šťastně ženil a jednou dokonce vdával (v Cimrmanově Švestce). K negativní postavě jsem přičichl jen jednou (žebral jsem o to, takže prý „za zásluhy”) ve hře Tondy Procházky Ve státním zájmu. Jako start do světa padouchů se mi to líbilo. Teď na jaře se shodou okolností vracíme k pohádce Hrátky s čertem, kde postava „Otce Školastyka“ je při zamyšlení též záporná (aspoň si to namlouvám), takže jsem spokojený."

Bibliografie:
Zpracováno dle textu Věry Kohoutové.