Osobnosti: KOPECKÝ, Antonín, putující loutkář

Datum narození: 1.6.1856
Místo narození: Malé Záblatí
Datum úmrtí: 5.3.1919
Místo úmrtí: Vamberk

Antonín Kopecký, lidový loutkář (nar. 1. 6. 1856 Malé Záblatí, zemřel 5. 3. 1919 Vamberk). Byl pravnukem obrozeneckého loutkáře Matěje Kopeckého (1775-1847), jeho dědem byl loutkář Jan Kopecký (1804-1852), otcem byl loutkář Tomáš Kopecký (1825-1894), matka Josefa pocházela z rodiny jihočeských loutkářů Dubských. I rodina jeho manželky Julie Finkové se věnovala loutkovému divadlu. Měl šestnáct dětí, ale dospělosti se dožilo jenom pět. Po smrti svého bratra Jana Kopeckého se ujal osiřelého synovce Matěje Kopeckého (1893-1946), který se později oženil s jeho dcerou Zdeňkou. Jejich potomci, především Matěj Kopecký (1923-2001) člen východočeského divadla Drak, se významně podíleli na rozvoji českého loutkářství a věnuji se loutkovému divadlu dodnes. Původním regionem působení Antonína Kopeckého byly jižní Čechy, postupně přes Příbramsko se přesouval do středních Čech. Svými loutkovými představeními, v kterých pečlivě ctil tradici, si získal velkou popularitu publika. K jeho divákům patřil i malíř F. Ženíšek, který ho v roce 1892 portrétoval pro časopis Světozor a doporučil ho k vystoupení na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895 v Praze. Po velkém úspěchu těchto vystoupení působil do konce svých dní hlavně na Náchodsku, a ze svých loutkářských cest se vracel do svého domku v Horním Jelení. Loutkovému divadlu se věnovaly i jeho děti. Dcera Anna, provdaná Kiliánová jezdila s loutkovým divadlem po východních Čechách. Po její smrti v roce 1941 pokračovaly v provozování rodinné scény její děti (František, Matěj, Antonín, Anna a Zdenka) pod vedením nejstaršího bratra Františka Kiliána Kopeckého a pod názvem Loutkářská pětka ji provozovaly až do konce války. Do historie českého loutkářství se Antonín Kopecký zapsal svou snahou udržet čistotu tradičního interpretačního stylu českých loutkářů 19. století, byl však velmi inteligentní, sečtělý a tak si odpovědně uvědomoval nutnost rozvíjet svou hru v souladu s požadavky nové doby, především dodržováním správné češtiny a rozšiřováním repertoáru o nové tituly, hlavně z české historie.
(Doc. Alice Dubská, srpen 2016)

Bibliografie:
Nesign.: Portrét pana Antonína Kopeckého od F. Ženíška, Světozor 27, 1892/93, s. 276

Kuffner, Josef: Scéna za scénou, Praha 1900

Nesign .: Nad rakví Antonína Kopeckého, Loutkář 4, 1919/20, s. 70 n.

Toman, Jan: Matěj Kopecký a jeho rod, České Budějovice 1960, s. 191 n.

Dvořák, J. V.: Matěj, Máťa, Matýsek aneb šestá generace rodu Kopeckých, Hradec králové 2005, s. 13 an.

Sochorová, Ludmila: Výstava jako divadlo, divadlo na výstavě, in: Brouček, S., Pagáč, J., Sochorová. L.: Mýtus českého národa aneb Národopisná výstava českoslovanská 1895, Praha 1996, s. 145 n.

Archivy:
Muzeum a galarie Orlických hor, Rychnov nad Kněžnou, sbírka loutek