Osobnosti: JEŽÍŠEK, Jan, farář Slezsko - Dolní Domaslavice

Datum narození: 18.12.1844
Místo narození: Žermanice
Datum úmrtí: 21.9.1897

Jan Ježíšek

rodák žermanský, farář domaslavský, kněz, vlastenec a hospodářský pracovník slezský.

Vyrostl v legendární postavu těšínských dějin obrozenské doby. Svou přívětivostí, skromností a jiskrným pohledem uchvátil každého, kdo jednou s ním se setkal.
Byl znám na celém Těšínsku. Není farnosti na Těšínsku, kde by nebyl kázával, kde by nebyl naplnil srdce lidu vlasteneckými city.

Narodil se 18. prosince 1844 v Žermanicích, malé obci přifařené do Bruzovic. Pokřtěn na druhý den jménem Jan, dp. Jakubem Podivinským, kaplanem ve farním kostele sv. Stanislava v Bruzovicích. Otec jeho František byl v tu dobu fojtem obce Žermanice, vlastnil vedle menší selské usedlosti ještě mlýnek. Matka Mariana, dcera Matěje Klimše, domkáře v Horních Bludovicích.
Chodil do farní školy v Bruzovicích za učitele Ludvíka Švehelky. Gymnasium vystudoval v Těšíně pod vlastenecky založenými profesory.

25. července 1870 byl vysvěcen na kněze. Prvním jeho působištěm bylo Bílsko na Haličských hranicích, pak na krátkou dobu Frýdek, odkud odvolán za správce farnosti v Bruzovicích. Po obsazení této fary opět povolán do Frýdku r. 1870, jako administrátor poutního chrámu mariánského. V době jeho frýdeckého působení vyučoval jako katecheta na obecné škole.

Po smrti faráře Jana Gorila, rodem ze sousedního Těrlicka, nastolen za faráře v Domaslavicích slavnostně 6. února 1887 p. Jan Ježíšek. Farnost domaslavská byla velice důležitou pro českost Těšínska, neboť za ní hasly strážné ohně. Byla to velice rozlehlá farnost, k níž příslušely obce: Horní a Dolní Domaslavice, Horní a Dolní Tošanovice, Soběšovice, Dobratice. Před tím i Hnojník s Třanovicemi.
Na faře v Domaslavicích rozvinul plně svou národní práci v pravém slova smyslu kněze buditele na všech úsecích veřejného života. Působil v kostele duchovně, nábožensky, ve veřejnosti v obci a spolcích na hmotném povznesení celé farnosti, celého kraje, celého Těšínska.

Za jeho farářování byla domaslavská fara dostaveníčkem těšínských vlastenců. Tehdy do Domaslavic vedly cesty z Těšínska jako do Říma. Dobrá česká kniha šířila z domaslavské fary národní uvědomění, hospodářský pokrok a zemědělský rozvoj. Do své fary a farnosti zval umělce, zval zpěváky i divadelní ochotníky z okolí k uspořádání ochotnických představení, večírků, besed, sám na taková chodil do celého širého okolí. Takovými to ušlechtilými zábavami oživovalo i posilovalo se české sebevědomí, oživovaly zapomínané české písně, česko-slezské tance a zvyky.
21. září 1897 nečekaně byl skosen mrtvicí.