Osobnosti: HRON, František Karel, malíř

Datum narození: 3.12.1874
Místo narození: Praha
Datum úmrtí: 31.3.1928
Místo úmrtí: Praha

autor opony pro Benecko

Hory Hronovi učarovaly. Celoročně trávil týdny na chalupě a využíval své znalosti Krkonoš k intenzivní práci. Nejoblíbenějším jeho motivem – který měl k dispozici takřka na zápraží – byl pohled z dolního Benecka na Kotel s údolím Jizerky. Bohužel, jen jistá část početné produkce byla dostatečně invenční.

F. K. Hron studoval nejprve na umprum v Praze, poté byl žákem Luďka Marolda a pobyl na mnichovské akademii. Věnoval se figurální malbě ve stylu tehdejšího akademismu a otevřel si portrétní ateliér. Zlom v jeho malířských zájmech nastal roku 1908, kdy si pořídil roubenou chalupu na dolním Benecku, bývalou školu, a obrátil se ke krajinářství. Prostředí Krkonoš dobře znal od dřívějška jako sportovec. Od sezony 1896–97 totiž lyžoval, a to vrcholově (v tom se podobal jinému výtvarníkovi té doby, Josefu Rösslerovi-Ořovskému, který si koupil na Benecku chalupu rok po Hronovi). Kromě sportu a malování se zapojil i do společenského života krkonošské české menšiny, a to takovou měrou, že jej Benečtí jmenovali roku 1913 čestným občanem obce. Přestože stále pracoval i v pražském ateliéru, postupně se zcela odpoutal od portrétů a začal se krajinami i živit. Příležitostně spojil všechny své zájmy v jeden, když maloval lyžaře na pozadí hor (viz např. KRKONOŠE 1/2004). Vypuknutí světové války znamenalo pro Hrona odjezd na frontu a těžké zranění. Od roku 1916 opět pobýval na Benecku.

Plodný autor se málokdy ponořil do poezie individuálního vidění, spíše zprostředkovával divákům tvář hor naturalistickým způsobem, nemaje potřebný odstup od tématu. Obrazy maloval v plenéru, často je dokončoval v ateliéru. Někdy si motiv vyfotografoval a pracoval pak doma podle snímku.

Typickým rysem maleb F. K. Hrona je používání jasných, nelomených barev. Používal téměř výhradně lokální barvu, výjimkou je např. vyjadřování různých odstínů sněhové pokrývky. Zeleň na jarních a letních obrazech je proto velmi sytá; vzdušná perspektiva nehraje takovou roli jako důraz na oddělení jednotlivých plánů, pro které Hron využíval stínů mraků, vrhaných na krajinu. Prostor potom neubíhá do dálky plynule, nýbrž spíše skokově, jako při řazení kulis. Přestože již ve dvacátých letech kritikové odhalili ve svých textech slabiny Hronových obrazů, byly tržně úspěšné. Což relativně platí i dnes, zvláště pro reprezentační práce.

Zájem F. K. Hrona o Krkonoše se po koupi chalupy obrátil ještě do další oblasti, sběratelství. V letech před 1. světovou válkou shromáždil rozsáhlou a zajímavou sbírku artefaktů od malovaného nábytku přes lidové podmalby na skle, nádobí, sklo, až po dobové řemeslnické nářadí či svítidla. Soubor, který zakoupilo v roce 1972 od malířova syna Krkonošské muzeum ve Vrchlabí, čítá na čtyři sta padesát položek.

Časopis Krkonoše - Jizerské hory, 2005 Květen, Malíři Krkonoš: František Karel Hron , Jiří Bašta (baš, jb)