Osobnosti: TRNKA, Jiří, Praha, Netvořice, LD

Datum narození: 11.5.1943
Místo narození: Praha
Datum úmrtí: 24.7.2010
Místo úmrtí: Netvořice

Výtvarník, herec a režisér, zaměřující se převážně na loutky, krátce i vedoucí dětského loutkářského souboru, t.č. výtvarník na volné noze, živnostník, důchodce a organizátor místních akcí.

1949-1957 navštěvoval základní školu, nejprve v pražských Holešovicích a později v Perunově ulici na Vinohradech.
1957-1960 se vyučil instalatérem,
1960-1962 byl zaměstnancem Obvodního podniku bytového hospodářství v Praze 6,
1962-1964 základní vojenská služba,
1964-1969 pracoval jako údržbář a topič v Oděvní službě Praha.
1968 se oženil, jeho organizační talent sice, bohužel, v tomto případě selhal a svou ženu k zapojení se do divadelně výtvarného dění nepřesvědčil, zato přivedli na svět Jiřího, Magdu (nyní Pávovou) a Jana, kteří též prošli kroužky H. Budínské.
1969-1974 pracoval v Avicenu a coby jeho zaměstnanec se
1972 přestěhoval na Malostranské náměstí, z přiděleného sklepa (gotické přízemí) si udělal první atelier a začal dělat hračky a dekorační loutky pro vlastní děti. Ve spolupráci s dr. Bohuslavem Blažkem, prof. Vladimírem Leštinou a MUDr. Vladimírem Boreckým začal navrhovat a vyrábět rehabilitační herní pomůcky, didaktické hračky a diagnostické pomůcky a téhož roku získal návrhem variabilního nábytku pro MŠ třetí místo v soutěži Hledáme dokonalé projekty pořádané Mladým světem (Josef Velek).
Ve spolupráci s Ivou Hütnerovou též realizoval ceny pro filmový festival.
Z dekoračních loutek vznikly cykly Staré pověsti české, Řecké báje a pověsti, České opery, Strašidla a volné loutky.
1974 se stal zaměstnancem Pražských kanalizací a
ve spolupráci s prof. Jaroslavem Krejčím a arch. Markem Houskou realizoval interiéry restauraci a hotelů.
1975 po několika pokusech konečně přijat do registru fondu výtvarníků (sekce loutka - hračka), takže mohl konečně pracovat legálně přes komise fondu.
1976 pracoval v ČTK-PRESSFOTO jako skladník, ale na smlouvu o dílo zde realizoval scény pro plastické pohlednice (některé ve spolupráci s Radkem Pilařem).
Postavil první dětské hřiště v Praze Na Kampě pod Karlovým mostem.
1977 odešel na "volnou nohu" a už z ní nikdy neodešel.
1978 absolvoval stáž v léčebně Luže-Košumberk - spolupráce s nemocnicí v Motole. Vytvářel interiéry Kubánské restaurace v Ostravě, hřiště pro podnik Sady lesy zahradnictví (ve spolupráci Bohuslavem Blažkem, Jiřím Kašťákem, Kurtem Gebauerem a Jaroslavem Krejčím).
1988 otevřel první soukromý obchod s rehabilitačními a didaktickými pomůckami v Praze 1, Lodecké ulici.
1989 kooptován na ONV Praha 1, zvolen místostarostou (místopředsedou) pro kulturu, zdravotnictví a sociální služby; na konci roku 1990 na funkci místostarosty rezignoval.
1991-1992 jmenován ředitelem Kulturního domu Prahy 1, po zrušení OKD Praha 1 zůstal do konce volebního období zastupitelem a předsedou kulturní komise.
1992 externě přednášel na UPŠ Bratislava.
1991 získal živnostenský list na výrobu hřišť a hraček, a přestěhoval obchod do Ostrovní ulice v Praze 1.
1993-1995 učil výtvarnou výchovu na Gymnáziu v Pacově.
1995 přijat do Unie výtvarných umělců - sekce hračka.
1998 se přestěhoval do obce Netvořice, postavil zde ateliér a dílnu, ve spolupráci se svou novou ženou (svatba 2003) otevřel obchůdek s hračkami a dárečky, vetešnictví a soukromé muzejíčko smaltu; obchod v Ostrovní pro hamižnost majitelů nemovitosti zavřel.
2005 zřídil v Netvořicích na půdě nocležnu, v kůlně postavil Divadlo Kolna (přebudované 2010 na divadelní kavárnu) a koncem 2006 založil občanské sdružení Kolna, v jehož rámci pořádá různé dílny, výroční akce, Netvořické dvorky jako součást zdejší slavné pouti (viz Hrubínova Romance pro křídlovku) aj.

Trnkův divadelní život byl iniciován roku 1947, kdy jeho otec hrál loutkové divadlo v staroměstském Sokole Na Františku (dnešní klub ROXY) a tady si po představeních Ferdy mravence mohl Jiříček v zákulisí osahat a očichat divadlo z obou stran; pravděpodobně tady se nakazil divadelním virem.
Holešovice, kde začal se školní docházkou, byly tehdy bezmála vesnicí, stojící v místech nynější stanice metra, holešovického nádraží a panelárny; tady se spolužáky na odstaveném žebřiňáku a s výpravou z krepového papíru poprvé hrál divadlo: Červenou Karkulku.
1950-1952 hrával pro ostatní děti v okně chaty své babičky v Podhoří (součást Troje) s rodinným loutkovým divadlem, které dostal k vánocům; loutkové hry, případně doplňky do divadla loudil na babičce při čekání na tramvaj v ulici 28. října, kde byla loutkářská prodejna.
Po přechodu do základní školy na Vinohradech přesvědčil při přípravě třídní "besídky" r. 1955 spolužáky, k hraní loutkového divadla podle "sešítkové" hry, což mu v posudku vyneslo zmínku o "mimořádném organizačním talentu".
1956 havárie v cyklistickém kroužku Domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka v pražských Havlíčkových sadech nasměrovala jeho talent o několik pater výš, do kroužku loutkářského, který tu druhým rokem vedla mladičká Hana Budínská. Setkal se tu s Martinem Matějů, Jiřím Vyšohlídem, jeho sestrou Jitkou a několika dalšími; začínal s dvouručním maňáskem Martina v písni Uhynula na salaši slanina a hrál i ve starším Pejskovi a kočičce. Se soubory DPM JF (později ÚDPM JF, ÚDDM JF) pracoval až do 1968 a v spolupráci pokračoval i později:
1956-1957 Uhynula na salaši slanina – herec,
Medvídek a opička - herec
O pejskovi a kočičce - herec v inscenaci vzniklé o rok dříve.
1957 spoluzakládal 1. soubor.
1957-1958 Neználek muzikantem – herec,
Neználek malířem – herec,
Kůň a Tonda – herec,
Umělecké dílo? - scénograf, herec,
Stvoření světa - scénograf, herec.
V létě 1958 se poprvé uskutečnil letní tábor u Tachova, kde bylo hráno i proslulé Stvoření světa, autorské dílko trojice Martin Matějů, Jiří Vyšohlíd, Jiří Trnka; údajně zde pořád zlobil "prťavej kluk jménem Luděk Richter".
1958-59 Budulínek – herec,
Dva mrazíci - scénograf, herec; 1. festival pražských loutkářů,
1959 Kohout světapán - scénograf, herec; 1. festival pražských loutkářů,
1961 O lidech - režisér, scénograf, herec,
Kladyátor - režisér, scénograf, herec.
1965 inicioval založení Divadla v Nerudovce (Praha 1, Nerudova 23) ze stávajícího značně spustlého agitačního střediska, popuštěného jako klubovna tamním "mládežníkům". Na renovaci ze zdrojů "co dům dal", se podílel i kamarád Jiří Škabrada, a členové souboru, především kolega z učňovského střediska Karel Štípek. Činnost byla zahájena výstavou Po stopách, mapující dosavadní činnost loutkářských souborů ÚDPM JF; až z Malostranského náměstí k ní vedly velké bílé stopy, což se stalo předmětem vyšetřování SNB. Mládežníky se podařilo zapojit jen do zahajovacího Pimperlového muzikálu.
Trnka zde organizoval až do poloviny 70. let výstavy a Divadlo v Nerudovce přes deset let fungovalo jako scéna loutkářských souborů ÚDPM JF. Sám Trnka zde vytvořil inscenace:
1965 Pimperlový muzikál aneb Pan doktor Kos a králův nos - zvaný též Půl párku - režisér, scénograf, herec; jako soubor Ruka ÚDPM JF na 3. festivalu pražských loutkářů,
1966 Koncert pod mostem starýho Karlíka krále - úprava, režie, scénografie, herec,
1966-67 Já, Francois Villon - úprava, režie, scénograie, herec,
1968 Zkoušky Fučíkova odznaku - úprava, režie, scénografie, herec.
Jako dramaturg vlastních inscenací v 60. letech se vyznačoval citem pro živé, aktuální a angažované texty.

1975 inscenoval s dětským souborem v ÚDPM JF lidovou poezii pod titulem Říkadla (úprava a režie) a postoupil s ní na celostátní Kaplické divadelní léto.

Kromě práce v ÚDPM JF se projevil divadelně i jinde::
1960 pokus založit na učňovském středisku loutkářský soubor skončil u výroby paravanu…
1962-1964 během základní vojenské služby absolvoval kurz promítačů a jezdil s filmy po rotách. S V. Kašlíkem ml. tu vedl výtvarný kroužek, který se pozvolna přeměnil na loutkářský - Stvoření světa a Malíř a kůň, což díky vítězství v několika "soutěžích tvořivosti mládeže" přineslo pár "opušťáků"; výtvarný kroužek vedl celé dva roky.
1973 (?) spolupracoval s Divadlem Pod okapem a pantomimou Zdeny Kratochvílové Animuk (rekvizity, výprava).

Nejvíce ho na celý život divadelně poznamenala Hana Budínská, později i Jaroslav Krejčí a Leoš Hanzl; od Trnky se pak nakazila i jeho maminka, která až do konce života dělala ve Vinohradském divadle garderobiérku, pradlenu, uvaděčku a vrátnou. Formální vzdělání nahradil školami života: žák Hany Budínské, Jaroslava Krejčího, Bohuslava Blažka, Františka Vítka. Začátkem šedesátých let docházel na přednášky Erika Kolára o režii a po roce 1968 tajně i do školních dílen loutkářské katedry za Františkem Vítkem a občas se propašoval i na přednášku.
1976 absolvoval na Kaplickém divadelním létě seminář pro porotce.
Už od začátku práce v souboru H. Budínské tíhnul především k výtvarné a technologické práci, výrobě loutek, scény... (mj. navrhl a vyrobil model divadelní scény s posuvnou rampou pro různě velké členy kroužků a souborů; dodnes navrhuje a vyrábí didaktické hračky a dětská hřiště). Výtvarník insitní povahy, nadšený organizátor nejrůznějších akcí, jako je Hračkobraní v Kamenici nad Lipou, ale především různých akcí v Netvořicích.

Uskutečněné výstavy:
1965 Po stopách (o činnosti loutkářského souboru DPM JF) - Divadlo v Nerudovce, Praha
1967 Lepenice (Trnkovy koláže) - Divadlo v Nerudovce, Praha
Grafika - Dům pánů z Kunštátu, Brno
Grafika - společná výstava, Drážďany, NDR
1968 Aktkoláže - Divadlo v Nerudovce, Praha
1974 Panáci (loutky z válečků na nudle a vařeček) - Divadlo v Nerudovce, Praha
1975 Staré pověsti české (obrazy a válečky; spol. s Alenou Bartoňovou) - Divadlo v Nerudovce, Praha
Loutky - Kaplice
1977 Loutky - Divadlo v Nerudovce, Praha
Jiří Trnka, Iva Hütnerová - Klub svazu architektů, Praha
Ivan Mládek (kresby), Iva Hütnerová (obrazy), Jiří Trnka (rehabilitační pomůcky a loutky) - hala ÚVP Praha
1978 Hana Budínská (vystřihovánky, koláže), Jiří Trnka (loutky) - Okresní muzeum Chrudim
1981 Loutky - Galerie Hamer, Západní Berlín
1982 Loutky - společná Art-centrum Mnichov
1983 Hračky - Galerie Městského muzea Vodňany
1984 Hry-Hračky-Hračičky - Kolonáda v Mariánských Lázních

----
Související přehlídky
* Kaplice, Kaplické divadelní léto, NP
* Praha, Festival loutkářů, KP (kraj Praha)

Související ročníky přehlídek
* Kaplice, Kaplické divadelní léto - 1975, ročník 2
* Praha, Festival loutkářů, KP - 1959, ročník 1
* Praha, Festival loutkářů, KP - 1965, ročník 3

Bibliografie:
Autorské práce:
ČASOPISECKÉ:
* TRNKA, Jiří: Faustování trochu jinak. AS 2001/1, s. 12.

Životopisné
* MATĚJŮ, Martin: Oloupati jablíčko aneb Povídání o Jirkovi Trnkovi, Československý loutkář, 1977, č. 6, s. 144
* RICHTER, Luděk: Heslo pro Databázi ČAD. Rkp. květen 2010.
RICHTER, Luděk:Jiří Trnkaholečovicko-vinohradsko-netvořický (nekrolog), Loutkář60, 2010,s.147


Související texty
* Architektura, 1977, č. 2 (recenze výstavy)
* foto (s Martinem Matějů a loutkami z Neználka) na titulní straně časopisu Vedoucí pionýrů, 1958
* Vařečky kontra Jirásek (článek o výstavě), Práce, 10. 6. 1974
* Blažek, Bohuslav: Hračky pro dospělé, časopis Hračka, 1980
* Matějů, Martin: "Rady do kapsy" jak po jedenáct let hrát divadlo, Československý loutkář, 1965, č. 11, s. 249
* Velek, Josef: Hračky dětem všem, Květy, ?

Poznámka:
2020 - Podle informace, zaslané panem Ludˇkem Richterem (Jirka byl šikovný kluk, ale nikdy nebyl MgA, protože žádnou vysokou školu nestudoval) provedena oprava.