Osobnosti: VAVŘÍK-RÝZ, Jan

Datum narození: 19.5.1900
Místo narození: Šťáhlavy u Pzně
Datum úmrtí: 29.1.1970
Místo úmrtí: Praha

Herec, kabaretiér, loutkář, řezbář

Od mládí prokazoval herecké i výtvarné nadání. Ochotnicky vystupoval již jako sedmiletý kluk. Původně se učil modelářem-slévačem, ale jeho zájem o loutky a divadlo způsobily, že z učení odešel a příležitostně hrál v plzeňských ochotnických souborech.

1911 vystupoval v Městském divadle v Plzni se sboru v Dvořákově opeře Jakobín,
1915 poprvé vystupil v silvestrovském kabaretu,
1917 člen divadla Na Valech,
1919 si sestavil sólový repertoár a vystupoval v kabaretu Chat noir v lokále u Svobodů.

1921 spolupracoval s Loutkovým divadlem Feriálních osad v Plzni. Loutkové divadlo mu poskytlo nejvíce prostoru, aby zde uplatnil svou divadelní všestrannost. Pro soubor Feriálek vytvořil řadu loutek, např. dvě populární loutkové typy Emínka a Emilku.

Od 1923 působil jako herec v kabaretech a u různých venkovských divadelních společnostech, mj. u společnosti A. Vladyky.

1924 vystupoval příležitostně v Plzni jako kabaretiér.

1934/35 člen operetního souboru Městského divadla v Plzni,
1935/36 působil v divadle Akropolis na Žižkově a v pražské Uránii.

1936-1944 loutkoherec Plzeňského loutkového divadla J. Skupy. Zde nejen hrál, ale i vytvářel loutky s velkým citem pro jejich groteskní a parodické možnosti. K nejznámějším patřila např. Hmyzí kapela a také skupina Tamburášů, Balajkářů apod. S úspěchem vytvářel i různé trikové loutky.
1938 si pro své konferencování Západočeské výstavy v Plzni vymyslel groteskní postavu upovídané Paní Drbálkové,
1939 vytvořil Paní Drbálkovou jako loutku, kterou také sám hlasově interpretoval a zařadil ji do programu Skupova souboru.

1944 po zatčení J. Skupy a rozpuštění jeho divadla si sestavil malý maňáskarký soubor, s kterým hrál v okrajových částech Prahy

1945-1953 člen Divadla Spejbla a Hurvínka v Praze

1953 -54 umělecký vedoucí Krajského oblastního loutkového divadla na Kladně

Od svých divadelních začátků spolupracoval s desítkami amatérských souborů, kteřé hrály s jeho loutkami, např.:
1947 vytvořil pro amatérský loutkářský soubor JAWA loutky do hry V. Sojky Kašpárek a čarodejnice, kterou i sám režíroval.


"Jan Vavřík-Rýz,
řečený Vavr, byl rázovitá postava. Byl to spontánní talentovaný všeuměl, pohybující se na pomezí činoherní šmíry kočovných divadel, kabaretů, lidového i moderního loutkářství a primitivní výtvarné tvorby. Byl tvůrcem a šťavnatým interpretem loutkových postav, jako třeba paní Drbálková, i výrobcem a současně výtvarníkem velké řady varietních loutek (kupř. krotitelka prasete, dechovka, tamburaši, kocourkovští učitelé, kvartet z Rigoletta apod.), které tvořily důležitou část klasického pestrého programu Divadla S H. Ve svém dlouhém tmavém kabátě a černém širáku vypadal jako divadelní bard z hlubin 19. století.
Ačkoliv byl o osm let mladší než Skupa, působil tak sešle, že by si klidně mohl tykat s Matějem Kopeckým nebo chodit na pivo s J. K. Tylem. Když ukončil v r. 1953 angažmá v divadle S H, stal se na čas ředitelem divadla na Kladně a pak šel na volnou nohu. Často se zastavoval v dílně u Skupů na kus řeči. Chyběli mu kamarádi a mnohdy i pětka na pivo či na polívku. Hlavně ale postrádal publikum, kterému by mohl vyprávět své nepřeberné
historky. A tehdy mu dovolili, aby si tam v divadelní dílně vyrobil loutky pro své vystoupení v Alhambře. Dnes už nikdo neví, jak jeho vystoupení vypadalo. Jisté ale je, že se to vedení Alhambry nelíbilo a Vavříkovi nakonec angažmá nedali."
Hana Lamková: Na černé hodince. Loutkář 2008, č. 3

Bibliografie:
VAVŘÍK RÝZ, Jan: Jak jsem dělal pro Skupu grotesky, Československý loutkář 9, 1959, s. 86-87, 113-114
VAVŘÍK RÝZ, Jan: Řekneme, že bych, in Šedesát let národního umělce Josefa Skupy , Praha 1952, s.54



BLECHA, Jaroslav, JIRÁSEK, Pavel, JIRÁSEK Václav: Česká loutka, Praha 2008, s. 242

ČESAL, Miroslav: Byl..., Československý loutkář 20, 1970, s. 62

DUBSKÁ, Alice: Dvě století českého loutkářství, Praha 2004, s. 239-41, 245,

GRYM, Pavel: Klauni v dřevácích, Praha1988, s. 118-9

KNÍŽÁK, Milan: Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950, Praha 2005, s. 1050

MALÍK, Jan: Úsměvy dřevené Thálie, Praha 1965, s.134-38

MALÍK, Jan: Jan Vavřík Rýz, dědic komediálních tradic, Českolovenský loutkář 25, 1975, s. 11

Nesign.. Jubileum Jana Vavříka-Rýze, Československý loutkář 3, 1953, s. 57

Nesign.: Hovoříme s Janem Vavříkem Rýzem, Československý loutkář 10, 1960, s. 108

VAŠÍČEK, Pavel, MALÍKOVÁ, Nina: Plzeňské loutkářství, Plzeň 2000, s. 65, 68

Archivy:
Pardubice, Státní okresní archiv:
Holice, Hlahol, Kar. 2

Poznámka:
Hlasový projev J.Vavříka Rýze je zachycen na gram.desce Ultraphonu A-12591 a Supraphonu 78-21025

Foto Vavříkových loutek in VAŠÍČEK, Pavel, MALÍKOVÁ, Nina: Plzeňské loutkářství, Plzeň 2000, za stranou 84