Osobnosti: VAŇKOVÁ, provdaná PAUKERTOVÁ, Ludmila

Datum narození: 9.5.1927
Místo narození: Praha

Ludmila Vaňková, provdaná (1955) Paukertová, manžel malíř.
1943-198x herečka, režisérka a autorka Jednoty divadelních ochotníků Řevnice a navazujících DS (naposledy MěKS).
---
Otec vrchním ředitelem Národní banky,
1942 zatčen a popraven gestapem.
Rodina se musela na příkaz gestapa vystěhovat z Prahy,
přestěhovala se do Řevnic.

L.V. studovala dívčí reálné gymnázium na Smíchově,
ze studia sociologie a psychologie na FF UK, kde od 1947 pracovala ve výboru studentského fakultního spolku ,
1948 z politických důvodů vyloučena. 1968-1971 dostudovala, 1991 PhDr.
Pracovala jako sekretářka v nakladatelstvích, v čas. Nový život a Divadlo;
1964-1972 propagační redaktorkou SNDK a Albatros.
1973-1977 výhybkářka v železniční stanici Karlštejn, od 1977 svobodné povolání - prozaička, autorka čtenářsky úspěšných historických románů většinou situovaných do středověkých Čech.
---
1943 jako šestnáctiletá začala hrát v JDO Řevnice pod režijním vedením Josefa Materny (1891-1960).
V Maternových inscenacích odehrála celkem 30 postav ze 76, které v souboru sehrála do jubilejního roku 1983, od hlavních postav po pouhé "štěky", jako v roce
1953 během roku hrála (cca jako v jiných letech) v 5 titulech - časně zjara v sokolovně-kině Janu v Třiceti stříbrných Howarda Fasta, potom v červnu na zahájení sezony v Lesním divadle hrála starou Peluňkovou v Jiráskově Otci (Materna režíroval a hrál titulní roli).
Začátkem července jako první ochotnický soubor inscenovali Vrchlického-Fibichův melodram Smrt Hippodamie, Vaňková v roli Hippodamie, šlo o dovršení trilogie, z níž první dvě části - Námluvy Pelopovy a Smír Tantalův - byly uvedeny v předchozích dvou letech. Ve všech 3 dílech hrála Hippodamii.
V srpnu byla Julií v Jedenáctém přikázání a Tončou v Posledním muži F. X. Svobody. Mezitím hrála Elvíru v Molièrově Tartuffovi v režii dr. Jana Herzla, jednoho ze svých nejčastějších partnerů na jevišti i režisérů, průkopníka nového typu repertoáru.
"Uvedl do Řevnic Molièra, Goldioniho a vlastně i Shakespeara, protože před ním se hrál jen Sen noci svatojánské, který patří k souhvězdí her stvořených pro lesní scénu spolu s Lucernou, Strakonickým dudákem, Radúzem a Mahulenou, abych jmenovala aspoň ty neslavnější. Ve všech jsem hrála. Mahulenu i Runu, jak šel čas, Rosavu i Zuliku, Haničku i kněžnu, Titanii a pak v "herrzlovských " Shakespearech Violu a Sebastiana ve Večeru tříkrálovém či Kateřibńu ve Zkrocení zlé ženy..."

Ludmila Vaňková hrála i po sňatku pod svým dívčím (a "spisovatelským") jménem,
jímž v domácím souboru "podepsala" i své pohádky -
1961 Honza a sedm princezen - ve vlastní režii
1964 Princezna a šašek - v režii Hostonského.

Pod své režie se podepisovala Paukertová:
1959 - K. Čapek: Loupežník
1961 - T. Dávidová: Dódy, Honza a sedm princezen
1962 Sen noci svatojánské, W. Ebert: Gangsteři z Valence
1963 - V. Vaňátko: Jak květinky přezimovaly, Kožík: Zelená princezna, Zeyer: Radúz a Mahulena
1964 - Vratislav Blažek: Příliš štědrý večer, Shakespeare: Večer tříkrálový, S. Maugham: Žena, kterou nedostaneš
1973 - k 50. výročí spolku Paul Vanderberghe: Hoši, dívky a psi
1983 - G. B. Shaw: Pygmalion

"Vzpomínám s láskou i na časy svízelné, kdy se nám divadlo rozpadalo, peněžitá podpora žádná, živořili jsme z hubených výtěžků představení a ještě přispívali na kdeco a jako osamělí mohykáni jsme hluboko do zimy budovali nové oplocení s Pepíkem Benešem a Mirkem Plachým a nevěděli jsme, vydrží-li zbytek do jara a budeme-li moci v zchátralém divadle ještě vůbec hrát. A taky na tátu Fryče a Jirku Dobrého, kteří odřeli to nejnevděčnější při výpravách, z nichž každá v našich podmínkách se vyrovnala budování menší středověké tvrze a ..."

Bibliografie:
SLOVNÍK českých spisovatelů od roku 1945, díl 2. M-Ž. Praha, nakl. Brána-Knižní klub 1998, s. 600-601.

VAŇKOVÁ, Lida: Chvála Lesního divadla. In: 60 let práce. Amatérské divadlo v Řevnicích 1923-1983. Řevnice, MěKS a OKS Praha-západ, 1983, nestr.