Osobnosti: MAŠÍNOVÁ, Leontina, autor LD

Datum narození: 16.3.1882
Místo narození: Plzeň
Datum úmrtí: 10.2.1975
Místo úmrtí: Lázně Bělehrad

Narodila se v rodině lékárníka, mládí prožila v Praze, v Zbraslavicích na Kutnohorsku a v Kutné Hoře, kde v roce 1897 ukončila školní docházku.
Od roku 1898 studovala v klášterním učitelském ústavu.
1902-1904 učila ve Velkém Jeseníku u Nymburka,
1904-1909 působila ve škole v Loučení, poté s krátkým přerušením v školním roce 1920/21, kdy učila v Liptovském Sv. Mikuláši, působila až do roku 1923 jako odborná učitelka v Pečkách u Kolína.
1923-1930 zakončila svou pedagogickou dráhu v Lázních Bělohrad.
Vedle pedagogické činnosti se věnovala kulturní a osvětové práci. Byla literárně činná, psala verše, povídky, pověsti pro mládež a historické romány z období reformace.

1909-1923 se za svého působení v Pečkách u Kolína věnovala školnímu loutkovému divadlu, pro které psala loutkové hry i proslovy k uváděným inscenacím.

1917 publikovala v Divadelní sbírce dětských a loutkových her svou první loutkovou hru Kašpárkova chalupa, určenou pro ochotnické loutkáře.

1918 zveřejnila v časopise Loutkář článek o výsledcích ankety o vlivu loutkového divadla, pořádané mezi žákyněmi měšťanské školy, byla to u nás první anketa tohoto druhu.

1920-1933 publikovala v edici Knihovna českých loutkových her pět loutkových her, které byly psany pro nenáročné inscenování na malých rodinných a školních divadlech. Zařadila se jimi do početné skupiny českých učitelů z prvních desetiletí 20. století, kteří považovali loutkové divadlo za velmi důležitou součást mimoškolního působení na mravní a estetickou výchovu dětí a svou aktivní činností v ochotnických, školních a spolkových divadlech podpořili rozvoj českého ochotnického loutkářského hnutí. Ve svých hrách se na rozdíl od svých předchůdkyň B. Studničkové a L.Tesařové, jež se orientovaly zejména na nejmladší dětské publikum, zaměřila na starší děti. Tematicky vycházela z pohádkových motivů, které zasazovala do vesnického prostředí. Hlavními hrdiny jejích her byli většinou Kašpárek a Honza. Zdůrazňovala v nich smysl pro spravedlnost a čestné jednání, v některých hrách projevovala silné sociální cítění.
I když se nevyhnula mravoučným tendencím, prokázala porozumění pro dětské vidění světa. Její nejúspěšnější hrou se stala veršovaná hra Kouzelná čapka.

Bibliografie:
Autorské práce:

MAŠÍNOVÁ, Leontina: Kašpárkova chalupa (loutk. hra, 1917)
MAŠÍNOVÁ, Leontina: Kouzelná čapka (loutk. hra, 1928)
MAŠÍNOVÁ, Leontina: Mlynářova Zuzka (lout. hra, 1922)
MAŠÍNOVÁ, Leontina: Prsten (loutk. hra, 1920)
MAŠÍNOVÁ, Leontina: Stříbrné kuličky (loutk. hra, 1933)
MAŠÍNOVÁ, Leontina: Velešovský poklad (loutk. hra, 1920
MAŠÍNOVÁ, Leontina: Žěbřík vandruje (loutk. hra, bd.)

MAŠÍNOVÁ, Leontina: Za oponou paměti, Hradec Králové,1982
MAŠÍNOVÁ, Leontina: Úsudek dětí o loutkovém divadle, Loutkář 2, 1917/18, s. 94-95
MAŠÍNOVÁ, Leontina: Kašpárek se vrací ze spolků (proslov k inscenaci), Loutkář 10, 1923/24, s. 22-23

Životopisné:
BEZDĚK, Z.deněk: Dějiny české loutkové hry do roku 1945, Praha 1983, s. 66

BÍLEK, K.: Leontina Mašínová.Literární pozůstalost, Praha 1984

HLOUŠEK, Jaroslav: Leontina Mašínová: Velešovský poklad, Loutkář 5, 1920/21, s. 110

PROCHÁZKA, M.: Leontina Mašínová, učitelka a spisovatelka, Komenský 1994/95, s. 80

sm.: Leontina Mašínová, Lexikon české literatury 3/1. Praha 2000, s. 152-154

V.: Leontina Mašínová, Loutkář 18, 1931/32, s. 193

Archivy:
Literární pozůstalost v Literárním archivu Památníku národního písemnictví