Osobnosti: HÁJEK, Vladimír, Ing. arch., Smiřice

Datum narození: 5.3.1927
Místo narození: Smiřice
Datum úmrtí: 17.7.2000
Místo úmrtí: Žamberk

Ing. arch. Vladimír HÁJEK

Mimo vysokoškolská studia prožil vpodstatě celý život ve Smiřicích, kde získal základní vzdělání na obecné a měšťanské škole.
1946 maturoval na vyšší průmyslové škole stavební v Hradci Králové,
poté vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze (absolvoval v r. 1951).
Následně byl na této škole necelé dva roky zaměstnán jako odborný asistent.
Od roku 1952 byl krátce zaměstnán ve Stavoprojektu v Hradci Králové,
následovala základní vojenská služba a opět zaměstnání v Hradci Králové – nejdříve v Agroprojektu a později – po různých změnách – v Útvaru hlavního architekta v Hradci Králové.
Celou dobu bydlel ve Smiřicích, kde se stačil oženit a vychovat dceru a syna.

Od středoškolského věku se věnoval své největší zálibě – amatérskému divadlu.

Už za okupace v souboru Mladá scéna ve Smiřicích, kde se svými vrstevníky připravil řadu recitačních pásem (pod titulem Jde vlna za vlnou to bylo v r. 1944 např. pásmo z veršů K. J. Erbena, V. Dyka, J. Nerudy, J. Vrchlického a dalších),
1943 jako režisér Mladé scény (viz) nastudoval s jejími členy Kvapilovu Pohádku o princezně Pampelišce (premiéra 12.12.).
a nakonec zde ještě hrál v Drdově hře Jakož i my odpouštíme.

Velkou část svého volného času věnoval divadlu i v Praze v době svých vysokoškolských studií.
Především to byla činnost v souboru Občanské besedy v Břevnově, kde si zahrál několik pěkných rolí –
1947 hrál Kupce v Komedii o Františce, též o Honzíčkovi,
1948 Mnicha Paola v Kožíkově hře Blázny živí bůh, Chudého krále v Kvapilově Pohádce o princezně Pampelišce, Cizího posla v dramatizaci Jiráskova textu Staroměstský orloj,
1949 Claudea Valléea v Rollandově Hře o lásce a smrti, Hrůzu Lelka v Jiráskově Panu Johanesovi,
1950 Podkolesina v Gogolově Ženitbě.

V Praze se později zapojil i do Vysokoškolského souboru Praha, kde účinkoval v několika literárních pásmech (např. Hrubín: Jobova noc, Humoresky Jaroslava Haška aj.), zahrál si tu i Buruna ve Stehlíkově dramatizaci Makarenkova textu Začínáme žít.

V rodných Smiřicích v té době stihnul ještě spolupracovat s divadelním ochotnickým souborem Jirásek –
1947 tu hrál Kočkareva v Gogolově Ženitbě (zatímco později v Praze hrál Podkolesina), a
1950 Jagmina ve hře Odvety polského autora Leona Kruczkowskeho.
Po návratu ze studií v Praze se už mohl plně věnovat práci v tomto souboru. O šířce jeho hereckých možností svědčí mimo jiné, že hrál
1956 na jedné straně výborně komediální roli Srpoše v Klicperově Hadriánovi z Římsů a vedle toho
1957 např. charakterově zcela odlišného Karla Grandeta z dramatizace Balzacova románu Evženie Grandetová. Vedle rolí ve Stroupežnického Zvíkovském raráškovi a Paní mincmistrové či v Karvašově Meteoru (1959) se stal pro soubor významným i svými režiemi
1956 hry Jana Emy Řezáčové,
1957 báchorky Marie Kubátové Jak přišla basa do nebe či
1963 Fialova a Vaňousova Kabaretu o myšilidech.

Své architektonické vzdělání a jisté výtvarné cítění uplatnil i v řadě scénografických řešení.
Aktivně pracoval i ve výboru ZK Družba, jehož byl soubor Jirásek součastí.

Činnost Vl. Hájka v Loutkové scéně Družba:

Asi od r. 1953 hrál v LS v různých hrách jako mluvič.
1955 - premiéra 10.4. - nastudoval loutkovou úpravu Jiráskovy Lucerny, hráno pro dospělé 10 x. S touto inscenací absolvoval dvouletý režijní kurz pořádaný Domem LT (lektorem byl ing.Frant. Tvrdek).
1958 - 23. 2. premiéra - jím režírované pohádky Zd. Skořepy Čertův mlýn
1959 - 29. 11. premiéra – Zd. Skořepa: Popelka, režie Vl. Hájek,
1960 - 7. 2. - totéž Marková: Ďáblův most.

Od začátku 60. let, kdy přestal ochotnický soubor z objektivních příčin pracovat, se zcela zapojil do činnosti jeho loutkářského souboru –
1961 jako režisér zde mimo jiné nastudoval Bezděkovu a Rödlovu Generálskou operku (úspěšně 2x uvedena a oceněna na Loutkářské Chrudimi 1961 a v lednu hrána 19x na zájezdě do Itálie).
Další režie:
1967 - 22. 4. premiéra - dle J. Wericha: Královna Koloběžka, 1. cena na kraj.přehlídce ve Svitavách, poté 5. 7. hrána 2 x na XVI. LCH.
1973 - 4. 11. premiéra - Zd. Skořepa: Tři zlaté vlasy Děda Vševěda,
1979 - 8. 4. - M. Pavlík: Šibal Zavřiočko, hráno na přehlídkách v Libčanech a v Chocni,
1981 - 22. 11. - V. Provazníková: Dlouhý, Široký a Bystrozraký,
1998 - 1. 2. - J. Žáček: Kašpárek v pekle.

Z hereckých kreací:
1964 - 7. 7. - představitel hlavní role (Sklář Ondra-živý herec) v české premiéře hry J.a H. Lamkových Křížem krážem na XIII.LCH (oceněna hlavní cenou a poté i ministerstvem kultury jako inscenace roku). Režíroval Jan Suchánek
1968 - 6. 7. - představitel jedné z hlavních rolí v pohádce Jar.City Jak pomohlo kotě Papírové Lhotě, též na XVII. LCH - režie Jiří Zahálka.
1976 - 28. 11. - živá dvojrole v pohádce O. Syrovátky Zatoulané písmenko na loutkářské přehlídce v Libčanech. Úprava a režie Jiří Zahálka.
Loutkařině se věnoval až do konce svého života.

Za svoji ochotnickou divadelní i loutkářskou činnost získal několik cenných uznání.

Bibliografie:
DVOŘÁK, Miloš: Heslo Vladimír Hájek pro Databázi ČAD. Rkp. říjen 2008.

ZAHÁLKA, Jiří: Doplnění údajů o činnosti Vl. Hájka na loutkové scéně. Leden 2010.