Osobnosti: GERSTNER, Miloš, Vrchlabí, etnograf, spisovatel

Datum narození: 22.2.1915
Místo narození: Vrchlabí
Datum úmrtí: 30.6.2006

Jedna z nejvýznamnějších osobností regionálního vlastivědného bádání a práce v oblasti Krkonoš a Podkrkonoší, literát a pedagog, čestný občan města Vrchlabí Miloš Gerstner.

Vyrůstal u prarodičů na Benecku.
1934 maturita na učitelském ústavu v Hradci Králové,
Poté zařizoval českou menšinovou školu Matice školské v Brodě nad Tichou u Mariánských Lázní, kde působil 3 roky.
Za války učil v Bližkovicích u Znojma, odkud jej ke konci roku 1944 okupační správa „totálně nasadila“ na obnovu chemičky v Pardubicích.
1945 se vrátil do rodného Vrchlabí. Zde začala i jeho tvorba vlastivědná, národopisná, historická i literární a dramatická. Brzy se připojil k autorům obnoveného měsíčníku Horské prameny, 1947–1949 zde na pokračování publikoval beletristicky pojaté Obrázky z dějin Vrchlabí, v nichž vylíčil podrobně historii města do konce války třicetileté a počátku protireformace.

V padesátých letech ve Vrchlabí existovaly dva folklorní soubory, které vystupovaly se scénickými národopisnými pásmy. Soubor Krakonoš s velkým úspěchem uváděl pásmo Miloše Gerstnera Krkonošská veselice neboli v Křížlicích u muziky – volný sled scének, dialogů, krkonošských poudaček, písní a tanců. Tento „národopisný obrázek ze života krkonošského lidu“, v němž role horáků přijali členové ochotnické divadelní jednoty Šír, putoval od roku 1958 několik let po jevištích všech větších obcí královéhradeckého kraje i mimo něj a vrchlabští jej hráli i na strážnických národopisných slavnostech.
Miloš Gerstner od mládí obdivoval a miloval ochotnické divadlo. Zažil a později také vylíčil jeho rozkvět na skromných, často jen improvizovaných jevištích v českých vsích západních Krkonoš před 2. světovou válkou a sám také „na prkna, která znamenají svět“ několikrát vstoupil - poprvé již na vrchlabské české menšinové škole, kde účinkoval také jako schopný recitátor, vystupoval při oslavách narozenin prezidenta T. G. Masaryka roku 1928 ve hře Tajemný dub v jedné z hlavních rolí jako král skřítků.

1959 v únoru jeho dramatickou prvotinu - pohádku v krkonošském nářečí Ďábelské klíče uvedli v premiéře nejprve vrchlabští ochotníci, o rok později ji nastudovalo profesionální divadlo v Hradci Králové a uvedlo ji v mnoha reprízách. (Úspěch hry završily její překlady do němčiny pro ochotníky ve Smržovce a do lužické srbštiny pro divadlo v Budyšíně a 1997 i televizní inscenace).
Další hry následovaly: Druhé svatořečení svatého Aloise (Dilia 1968), opět pohádkový námět, hra Kdybych byl mladý.

Na sovětskou okupaci zaregoval v září roku 1968 básní Píseň o střele, která dvakrát zabila, otištěnou v trutnovské Krkonošské pravdě. Stala se hlavním argumentem pro Gerstnerovo vyloučení z KSČ, mohl sice nadále učit, ale pouze na škole při Domově se zvýšenou výchovnou péčí ve Vrchlabí. Na novém působišti poznával osudy chovanek „pasťáku“. Napsal o nich a pro ně divadelní hru Velký motiv, v níž uplatnil nejen literární, ale i pedagogický talent a zkušenosti.. Děvčata nacvičila s nadšením a s přispěním herců divadelní jednoty Šír představení a po premiéře na vrchlabské Střelnici v dubnu roku 1971 je předvedla divákům v Malých Svatoňovicích, Kostelci nad Orlicí a Horní Branné. Vystoupila s ní i na celostátní přehlídce Šrámkův Písek, kde získala – také– první cenu.
I do odborné části Milošova tvoření však vstoupila tzv. normalizace. Zatímco v první polovině 70. let zaplňovaly Milošovy články stránky KRKONOŠ s jistou pravidelností, zhruba od poloviny roku 1975 je zde nenacházíme. „Anonymním“ zásahem vyšší politické moci se stal na více než pět let autorem nežádoucím. Publikoval sice nadále např. v deníku Lidová demokracie, avšak pod pseudonymem M. Martin.
V 2. polovině 70. let někdejší právem vysoce oceňovaný učitel musel s dosažením důchodového věku ze školství odejít a přijal místo vrátného a hlídače.
Teprve 1980 mohl nastoupit v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí jako odborný pracovník. Začalo snad nejplodnější období jeho života. Pilně vyjížděl do „terénu“ za pamětníky a zaznamenával jejich osudy a vyprávění. Jeho terénní deník z let 1980–1984 obsahuje nepřeberné množství folklorních a etnografických informací. Napsal desítky studií s národopisnou, folklorní, jazykovědnou, historickou a literárně historickou tematikou.
Miloš Gerstner až do vysokého věku pokračoval i v tvorbě literární a literárně dramatické. Vztah k milované krajině svého dětství a mládí vyjádřil v Cestách po kousku nebe, jejíž podtitul zní Netradiční průvodce po Benecku s vyprávěním o lidech, místech zajímavostech a legendách v dědinách pod Žalým. V ní se odehrávají i příběhy Vánočního snění, knihy nádherných krkonošských pohádek (1999).
V posledních letech se znovu vrátil k divadelní tvorbě.
30. září roku 2002 mohl zhlédnout svou vesnickou frašku se zpěvy Chudák strýček Jáchym, kterou sehráli ponikelští ochotníci. Premiéry hry Lupenec, město zakleté, kterou nastudoval divadelní soubor Žalý z Benecka, ani jejího uvedení ve Vrchlabí (22. listopadu 2006) se Miloš Gerstner již nedočkal.

Bibliografie:
V. národní přehlídka sokolských ochotnických divadel Boskovice - Lázně Toušeň 2007. Programová brožura, s. 42-44.