Osobnosti: NÁPRSTEK, Ferdinand, Praha

Datum narození: 24.5.1824
Místo narození: Praha
Datum úmrtí: 16.8.1887
Místo úmrtí: Praha

Ferdinand NÁPRSTEK
mecenáš, překladatel

Rodným jménem Ferdinand Fingerhut, od 1849 používal jako druhé, přijaté, křestní jméno Pravoslav. Syn Antonína a Anny Fingerhutových, majitelů vinopalny a pivovaru U Halánků, starší bratr Vojtěcha Náprstka. Místodržitelským dekretem mu byla
1880 povolena změna jména na Náprstek, což bývalo kdysi příjmení jeho děda. Absolvoval od 1835 pražskou stavovskou reálku a připravoval se na převzetí rodinného podniku na technice, poté 1845 praktikoval ve Vídni, 1846 v Mnichově a 1847 se učil vinopalnictví v Paříži u firmy bratří Marchandů. Ve sbírání zkušeností pokračoval pak cestami do Bruselu a Gdaňsku, odkud se v dubnu 1848 vrátil do Prahy.
1848 byl velitelem 17. setniny Svornosti (české Národní gardy) a čelným funkcionářem spolku Slovanská lípa. Jako takový se účastnil Slovanského sjezdu. To vše mělo potom za následek policejní dohled a řadu nepříjemností s policií v 50. letech. Po porážce revoluce a po rozpuštění Slovanské lípy pracoval od 1849 v prosperujícím podniku své již 1832 ovdovělé matky, 1856 mu matka na dva roky přenechala vedení podniku, ale 1858 se rozhodla si podnik ponechat a zakoupila mu Černý pivovar na dnešním Karlově náměstí. 1863 uzavřel N. sňatek s Marií Storchovou, který skončil 1867 defitivním rozchodem a 1868 rozvodem od stolu a lože. 1874 se N. rozhodl výnosný Černý pivovar prodat a nadále žil z výtěžku tohoto prodeje ve svém tamějším bytu, často cestoval, několikrát trvaleji pobýval v Paříži a věnoval se mecenášství.

Od mládí sledoval se zájmem pražský i venkovský vlastenecký ruch.
Od 1843 se s bratrem Vojtěchem zúčastňoval českých besed a českých ochotnických představení (např. jako Mladý baron ve hře J. Bayarda Nalezenec v překladu J. K. Tyla 1843 v Milíně a 1844 na Zbraslavi). Sledoval pilně pražské divadlo a brzy se přičiňoval i o osamostatnění jeho české složky. Po prvé se mu k tomu naskytla příležitost v září
1850, kdy spolupodepisoval výzvu Sboru pro zřízení českého Národního divadla k veřejným sbírkám. Od té doby nechyběl při žádném z dalších sem směřujících počinů. 1852 hrdě hlásil v dopise Boženě Němcové, že spolupodepisoval smlouvu o koupi pozemnku pro Národní divadlo, 1853 byl zvolen do výboru zmíněného Sboru.
1857 spolu s Maximiliánem Bergrem sepsal podání, které se u místodržitelství zasazovalo o rozmnožení českých divadelních večerů. Za požadavky zde obsažené se N. zasazoval i v letáku Für Freunde des Fortschrittes in der dramatischen Kunst!, vydaném vlastním nákladem. Podání však bylo zamítnuto a za rozšiřování letáku při představení frašky J. K. Tyla Nové amazonky aneb Ženy a muži v rozbroji dne 29. 6. 1857 v Aréně ve Pštrosce byl N. potrestán třemi dny vězení.
Ve Sboru pro zřízení českého Národního divadla pracoval aktivně i 1865.
1866 - od podzimu - byl kontrolorem výboru Družstva pro postavení Národního divadla, které od tehdy spravovalo Prozatímní divadlo.
1886 se chtěl stát i zakládajícím členem Divadelního Družstva Národního divadla, ale byl odmítnut. I nadále však zůstával Národnímu divadlu prospěšným při dramaturgických jednáních s cizinou, např. při jednáních s Verdim před pražskou premiérou Otella, uskutečněnou ovšem až 1888, již po jeho smrti.

Souběžně s touto organizační činností se N. s úspěchem pokoušel obohatit repertoár českého divadla, nejprve svými překlady her z francouzštiny (Joseph Bernard Rosier: Víra, naděje a láska, prem. Aréna ve Pštrosce 1850; Dumanoir - Adolphe Philippe d’Ennery: Král, hrabě a zpěvkyně, prem. StD 1852, též s názvem Don Cesar de Bazan, uvedla Tylova cest. společnost v červenci 1852 ve Vodňanech). Tyto překlady byly pak hojně reprízovány na profesionálních i ochotnických jevištích mimo Prahu.
N. zprostředkoval také jeden divadelní překlad Boženy Němcové (Gutzkow: Tartuffe, 1857, StD 13. 11. 1859 pod názvem Divadlo a svět aneb Pravzor Tartuffa). Texty francouzských her zásoboval také společnost Prokopovu. Přičinil se dále o české provedení Gluckových oper Orfeus a Evridika (PD 1854) a Armida (PD 1866), uveřejnil k premiéře Orfea článek a dal vlastním nákladem vytisknouti prolog F. J. Jeřábka.
1857 vypsal cenu za sepsání původního českého historického dramatu,
1859 další cenu, určenou historickému dramatu z dějin slovanských,
1861 další na původní jednoaktovou veselohru. Výši ceny se s úspěchem snažil zvednout také o příspěvky řady dalších bohatých pražských vlastenců. Tyto ceny získala např. dramata V. Hálek: Záviš z Falkenštejna (1860), E. Bozděch: Baron Goertz (1868), F. V. Jeřábek: Služebník svého pána (1870) nebo J. J. Kolár: Pražský žid (1871). Udílení cen obnovil 1880, poctěna byla hra F. V. Jeřábek: Syn člověka.

Udržoval přátelské styky s mnoha osobnostmi českého divadelního života, s J. K. Tylem, jehož podnik s cestující společností J. Kullase podpořil 1851 částkou 100 zl., F. L. Riegrem, J. V. Fričem, se zpěvačkami Františkou (svou první láskou) a Terezou Stolzovými, později s Terezií Boschettiovou, s Antonínem Dvořákem, také však se skladatelem Luigim Riccim, s francouzským dramatikem Victorienem Sardouem a s pařížským barytonistou Jeanem Lasallem. V rámci aktivit Société française, kterou N. založil 1873, hrálo se v Černém pivovaře také ochotnické divadlo ve francouzštině.
Ve své závěti založil N. nadaci, jejímž cílem bylo odměňování nejlepšího dramatu z českých dějin (základ 2000 zl.), nejlepší veselohry „ušlechtilého směru“ (základ 2000 zl.) a nejlepšího obrazu z českého národního nebo společnského života (základ rovněž 2000 zl.). Správcem této nadace určil spolek Svatobor. N. cena byla udělována až do zrušení tradičních spolků 1950, ze známých her ji obdržely např. tituly: J. Zeyer: Neklan (1892), M. A. Šimáček: Jiný vzduch (1893), J. Kvapil: Princezna Pampeliška (1897), A. Jirásek: Jan Žižka (1903), J. Hilbert: Pěst (1904), A. Jirásek: Jan Hus (1911), F. Šrámek: Léto, K. Čapek: RUR (1922), V. Dyk: Zapomnětlivý (1932), F. Langer: Jízdní hlídka (1936), F. Götz: První rota (1939), J. Drda: Jakož i my odpouštíme (1941).

Bibliografie:
SCHERL, Adolf: Heslo pro Databázi českého amatérského divadla. Rkp. 2007.

Lumír 7, 1857, 1. pololetí, s. 524; 9, 1859, 2. pololetí, s. 738, 763; 10, 1960, 2. pololetí, s. 810.
Zprávy soudců o dramatech z dějin slovanských, Praha 1860.
Fingerhut, F.: Cena na sepsání původního historického dramatu z dějin slovanských, leták, Praha s. a. [1860], ex.: SÚA Praha, fond PP 1858-1862, sign. F 8/19 (karton 336)
Hlasy Slovákův, Praha 1861, s. 124-127.
Rosier, J. B.: Víra, naděje a láska, přel. F. Tatranský [= F. Náprstek], in: Divadelní ochotník III, sv. 4, Praha s. a.
Náprstek, F.: Gluckovy zpěvohry na českém jevišti, Hlas 3, 1864, s. 344 (16. 12.).
F. V. J. [= F. V. Jeřábek]: Proslov k uvedení Glukovy opery „Orpheus a Evridika“, Praha 1864 („Nákladem F. Náprstka“).
Květy 6, 1871, č. 9 (2. III.), s. 71.
Ferda Náprstek..., Národní listy 16. 7. 1878, s. 5.
Náprstkova cena, Divadelní listy 2, 1881, č. 13 /20. 1.), s. 33.
Dopis J. Durdíka F. Náprstkovi z 12. 4. 1886, soukr. archiv A. Scherla.
Archiv hl. m. Prahy, fond Okresní městský delegovaný soud civilní pro horní Nové Město a Vyšehrad, sign. IV 1966 / 1887, kart. č. 52.

Archivy:
Archiv hl. m. Prahy,
matrika narozených fary při kostele sv. Havla 1823-1826, sign. HV N 12, 24. 5. 1824.

soukr. archiv A. Scherla:
Dopis J. K. Tyla F. Náprstkovi ze 7.9.1850, ed. M. Otruba in: Tyl, J. K.: Spisy 16 (Paralipomena - Korespondence), Praha 1989, s. 357, 541.
Dopis N. Boženě Němcové do Ďarmot z 13. 9. 1852, in: Topičův sborník 2, 1914-15, s. 542.

Státní ústřední archiv Praha:
fond PP 1858-1862, sign. F 8/19, č. 1946 z 21. 7. 1857, čj. 471 z 22. 2. 1859, čj. 2245 z 22. 7. 1859 (karton 336); fond PPT 1790-1881, inv. č. 493 z 1860 (kart. 9, fol. 679 n.).
[Náprstek, F.:] Für Freunde des Fortschritts in der dramatischen Kunst, Prag s. a. [1857] (exemplář v SÚA Praha tamtéž).

Náprstkovo muzeum v Praze:
Katalog výstavy Vojta Náprstek - ke 120. výročí 1826-1846, Praha 1946, č.91. Přetisk cedule k představení J. Bayard, J.K.Tyl: Nalezenec. Zbraslav 30. 6. 1844. V jedné z rolí p. Náprstek (Ferdinand)