HABR, Vratislav, Hronov, Hradec Králové, Liberec

VRATISLAV HABR se narodil 23. 7. 1928 v Hronově.
Umřel v září 1991 v Liberci.

Byl synem Heřmana Habra, spolumajitele hotelu „Sokol“ na hronovském náměstí. Nemohl tedy ujít osudovému pohledu na právě dostavěné nové Jiráskovo divadlo. Hotel Sokol, v té době velmi oblíbený, navštěvovalo mnoho hostů nejen z řad hronovských občanů, ale i hodně „letních hostů“ z celé republiky, kteří zde trávili i s rodinami dovolenou a prázdniny. Tak se již od dětství setkával Vratislav Habr s mnoha lidmi a již tenkrát se vytvářel jeho vztah ke společnosti, který později dospěl k vřelému, přátelskému vnímání světa a lidí. Byl od mládí zavalitější postavy, což mu vyneslo přezdívku „Kulda“, která ho provázela celý život. Protože většina tehdejších hronovských ochotníků se scházela právě v hotelu Sokol, znal brzy on je a oni jeho. Od sedmi let byl členem skautského oddílu, což mělo vliv na jeho životní postoje po celý život. Jeho první scénický návrh byla dekorace na skautskou besídku.
Jeho sestra se vdala za Ing. arch. L. Mráze. Ten po příchodu do Hronova vstoupil do ochotnického spolku a začal pro soubor navrhovat hodnotné scénické návrhy. Mladý Vratislav mu koukal mu přes rameno a za čas zkusil navrhnout scénu sám. Vedlo se mu to, byl dobrým kreslířem. Za války se vyučil strojním zámečníkem u firmy Mach a Fišer. I v továrně si svou bodrostí a zručností získal mezi dělníky mnoho přátel. Ihned po válce byl přijat na grafickou školu v Praze. Po jejím absolvování se přihlásil do kursu na pedagogické fakultě, aby pak jako novopečený učitel nastoupil do západočeského pohraničí. Tam poznal svou budoucí ženu. V padesátých letech to zkusil v Klicperově divadle v Hradci Králové a byl přijat jako druhý výtvarník. Protože denně dojížděl z Hronova do Hradce Králové, zůstal v denním styku s hronovskými ochotníky a svými scénickými návrhy velice zvýšil úroveň jejich divadelních představení. Po sedmi letech působení v Klicperově divadle dostal nabídku angažmá ve Státním divadle F. X. Šaldy v Liberci. Několik let zde pracoval vedle šéfa výpravy Ing. arch. Procházky. Po jeho odchodu se stal šéfem výpravy sám. Oblíbil si práci pro operu, setkal se při ní s velikými operními skladateli Verdim, Čajkovským, Dvořákem a jinými. Vytvořil desítky scénických návrhů, pracoval na grafických úpravách divadelních publikací, byl zván ke spolupráci s jinými divadly v Čechách i v cizině. Vystavoval na pražském Bienale a spolupracoval s umělci takových jmen jako byli J. Zrzavý, J. Sládek a jiní. V plném rozmachu tvůrčích sil ho zastihla oční choroba a pomalu ztrácel zrak. Nesl tento těžký úděl statečně a bojoval s nepříznivým osudem až do konce. Zemřel v 63 letech, v září 1991 v Liberci. Je pohřben podle svého přání v Hronově.
Vratislav (Kulda) Habr byl originální osobnost, která na své současníky silně působila svým přirozeným vkusem a citem pro umění.
Prameny: Zpravodaj 73. JH č. 2 ze 2.8. 2003,
Ing. Miroslav Houštěk: Vratislav Habr, U NÁS č. 7/2008

Soupis dohledaných scénografií, které Vratislav Habr realizoval se souborem Mistra Aloise Jiráska v Hronově:
1948 - Anton Pavlovič Čechov: Strýček Váňa (společně s Vladimírem Mrázem)
1949 - Carlo Goldoni: Zvědavé ženy
1949 - Josef Kajetán Tyl: Tvrdohlavá žena
1951 - Stanislav Kratochvíl: Světlo do tmy (společně s Josefem Kopeckým)
1952 - V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů
1953 - Josef Kajetán Tyl: Tvrdohlavá žena
1955 - Alois Jirásek: Pan Johanes (společně s Josefem Lamkou)
1956 - Alois Jirásek: Emigrant
1956 - George Bernard Shaw: Pygmalion
1956 - William Shakespeare: Cokoli chcete aneb Večer tříkrálový
1957 - Miroslav Houštěk: Václav III.
1975 - Alois Jirásek: Skaláci
1979 - Alois Jirásek: Lucerna
1981 - Josef Vavřička: Večer z díla Aloise Jiráska
1983 - Alois Jirásek: Jan Roháč
1983 - Vladimír Čort: O líných strašidlech

Zpravodaj 73. JH č. 2 ze 2.8. 2003,
Ing. Miroslav Houštěk: Vratislav Habr, U NÁS č. 7/2008

Pod panem Habrem jsem pracoval 25 let v divadle F.X.Šaldy. Byl to mimořádný člověk a odborník. S jeho odchodem divadlo bohužel ztratilo velmi úspěšnou podobu. Čest jeho památce. Jaroslav Mikula
(Pro DČAD zasláno 20. 7. 2018.)