Osobnosti: ŠVEC, Otakar, Plzeň, Vsetín

Datum narození: 25.3.1924
Místo narození: Plzeň

Otakar Švec vystudoval Vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou a Institut technologie stavby elektrických strojů.
Zaměstnání:
Po vojně nastoupil v oddělení výroby elektrických lokomotiv ve Škodovce.
Delimitací výroby pantografových jednotek do závodu MEZ Vsetín, přestěhoval se do Vsetína.
Až do důchodu působil v závodě MEZ ve funkci vedoucího projekce a konstrukce elektrické trakce.
Ředitelem závodu byl pověřen věnovat se sledování stavby budovy loutkové scény na Rybníkách a po dosažení důchodového věku i vedením nové loutkové scény, která měla několik placených zaměstnanců.

Loutkové divadlo:
Vyrůstal v Plzni poblíž Divadla feriálních osad,
v němž působil Josef Skupa,
a byl stálým návštěvníkem této loutkové scény.

PLzeň:
Když po vojně přišel do Škodovky,zapojil se do vznikajícího loutkářského souboru v Měšťanské besedě.
Po odchodu výtvarníka Josefa Vališe převzal vedení souboru, jemuž dal název Svět pohádek.
Přitáhl ke spolupráci mladé spolupracovníky ze závodu, s nimž vybudoval v suterénu budovy sál a jeviště loutkového divadla pro 100 osob.
Stal se předsedou městského poradního sboru pro loutky a z titulu této funkce pořádal školení a společenské akce pro plzeňské loutkáře a organizoval výměnná představení mezi soubory.

Vsetín:
Když v roce 1961 přešel do Vsetína,zapojil se i s manželkou do práce v souboru loutkové scény Divadla "Z".
Věnoval se především režii.
Po zrušení a zbourání divadla "Z",nechtěli loutkáři přejít do Lidového domu, kde jim Sdružený ZK nabízel náhradní prostory.
On s manželkou tedy založil vlastní
loutkářský kroužek při ZK MEZ Vsetín.

Možnosti SKP (v bývalém Lidovém domě) byly však pro další rozvoj příznivější, a tak když se uvolnil vhodný sálek, přešel se svými spolupracovníky tam.
Další motivací byla skutečnost, že se soubor rozrůstal:
1970 po rozpuštění Junáka, jehož byl činovníkem, děvčata z družiny Vlaštovek hledala možnost dál se společně scházet. Přihlásila se jako celek do souboru.
Jejich příklad přivedl do souboru i další dva dětské kolektivy.
Jejich vedoucí se brzo stáhli do ústraní, a tak bylo třeba celý soubor reorganizovat.
Od 1971 Otakar Švec vedoucím loutkového odboru SKP Kohútek.
Dětských kroužků se ujaly Libuše Švecová, Jiřina Kašparová a třetího Miluše Snížková.
Ostatní dospělí spolupracovníci zajišťovali technické a materiální zázemí.
Výbor Sdruženého klubu (byli v něm i zástupci města) sledoval rozvoj činnosti souboru, který si v místě i v okolních obcích získal dobré jméno, a rozhodl se vybudovat ve čtvrti Rybníky pro soubor SKP novou loutkovou scénu.
Zadáním požadavků na projektanta, kontrolou výstavby, pořízením vnitřního vybavení scény,zkušeben a dílny byl výborem pověřen Otakar Švec. Po dostavbě
1978 také převzal vedení divadélka, které mělo 4 zaměstnance a dalších 5 pracovníků zde působilo za odměnu.
V Kohútku pracovaly tři dětské kroužky,jeden mládežnický a jeden dospělých.
Když odešel O.Švec do důchodu (1986), převzala vedení loutkové scény Milena Matkovičová a po ní krátce Karel Matěj Šefrna.
V roce 1990 byla loutková scéna uzavřena.
Všechna dislokovaná kulturní zařízení se měla soustředit v novém Domě kultury, kde Kohútek dosud působí - od roku 1993 jako samostatné divadelní sdružení.

Otakar Švec vedl Kohútek od jeho založení v roce 1971 až do roku 2004, ale v souboru působí i nadále.
Léta vedl také kroužek mladých, kteří kombinovali činoherní divadlo pro děti a nové formy loutkového divadla.
Z Kohútku odešlo k divadlu několik jeho odchovanců, např. Irena Trpíková a Renata Víznerová.

Kromě principálských povinností se O. Švec věnoval hlavně režii a scénografii.
Absolvoval režiserské školení u pí Tittelbachové a dr.Kabzana. Byl absolventem tříleté scénografické školy SČDO v Praze, kterou vedli přední výtvarníci,jako byl Zdeněk Juřena, prof. R. Lander aj.
Uskutečnil tři veřejné výstavy svých loutek na Vsetíně a v Olomouci a některé jeho loutky putovaly do muzea loutek v Chrudimi.
Pro Kohútek napsal řadu her, které se stále hrají.
Dilia uveřejnila seznam her, které nabídl i jiným loutkářským kolektivům. Kromě her vypracoval také příručku pro začínající loutkáře.

Působil v městském a krajském poradním sboru pro loutkové divadlo, organizoval okresní přehlídky - některé se konaly přímo v budově divadélka ve Vsetíně Na Rybníkách.
Pomáhal při zakládání nových souborů.
Za svoji činnost byl mnohokrát vyhodnocen a odměněn vedením města a SČDO.
2007 Město Vsetín udělilo loutkářům Švecovým Cenu města Vsetína za rok 2006.

Soubory: LS ZK Škoda Plzeň - Svět pohádek, Divadlo "Z" Vsetín, LKr ZK MEZ Vsetín, Kohútek Vsetín

Bibliografie:
Loutkové hry:
1. Hádanky princezny Sasanky
2. Kašpárek dvorním pošťákem
3. Kašpárek a loupežník Krutíbrko
4. Perníková chaloupka
5. Kašpárek a babička Ježibabička
6. Jen štěkej,pejsku!
7. Myška a tužka
8. Čertův bratr
9. Jak Kašpárek s Honzou čertu zatopili.
10. Co upadlo nezvedat ! /žert/
11. Po dobrém to jde líp. 12. Hrášková princezna
13. Oslíčku, otřes se!
14. Jak zachránit Sluplfajfku.
15. Čaroděj Bonbon 16. Princezna Pápěrka.
17. Jak zvířátka odnaučila zajíčka lhát.
18. Strašák Fešák.
19. Jak se beránek Ducek odnaučil bát.
20. Jak Zuzanka potkávala zvířátka.

O jeho práci:
ŠVECOVÁ, Kateřina: Anabáze jednoho (loutkového) divadla (Loutkové divadlo Kohútek 1973-2000). FF UP Katedra teore a dějin dramatických umění. Rkp. 2003.

Archivy:
SA Otakara Švece.