Osobnosti: VETTER, Karel, Praha, Gymnázium J. Nerudy, Hellichova ul.

Datum narození: 1886
Místo narození: Praha
Datum úmrtí: 21.12.1956
Místo úmrtí: Praha

Karel Vetter založil tradici amatérského divadla na Nerudově gymnáziu (později JSŠ, SVVŠ) v Praze- na Malé Straně.

Potomek staropražského rodu, mezi předky mj. rodina Bělských (Jan Bělský stavitel, Václav Bělský pražský purkmistr), Vetterovu babičku Luisu Bělskou i její děti portrétoval Josef Mánes.
Koncem 19. století se rodina úmrtím otce dostala do finančních problémů, a tak Vetterova starší sestra Hana Vetterová založila Francouzskou školku pro malé děti z lepších pražských kruhů. Učily se tam francouzštinu hrou (v memoárech Evy Vrchlické Cestou necestou snímek Evina prvního vystoupení, ona asi šestiletá jako Červená Karkulka, v křesle v masce vlka malý Karlíček Vetter, 90. léta 19. stol.)

Karel Vetter se tak naučil francouzštině, jíž se celý život věnoval, také překládal a přechodně se zabýval i redigováním knih (např. pro pražské nakladatelství Aloise Hynka řídil edici Dětská knihovna, kde vycházeli i tak nároční autoři jako Viktor Rydberg či Maurice Maeterlinck).
Učil francouzštinu a němčinu, mezi dvěma válkami převážně na pražských dívčích gymnáziích, kde režíroval i studentská představení. Mezi jeho žákyně údajně patřila Božena Půlpánová a Vlasta Fabianová, později na reálce v Holešovicích učil Jiřího Krejčíka, který se stal zřejmě jeho žákem nejvěrnějším. Vetter je také podepsán jako umělecký poradce na Krejčíkově režijním debutu, filmu Týden v tichém domě (a je pravděpodobné, že dokonalé vystižení staropražského milieu je jeho zásluhou).

Vetter byl už v penzi, když ho někdy v roce 1948 Ota Pokladník, ředitel Nerudova reálného gymnázia na Malé Straně, které se brzy nato změnilo v 1. jedenáctiletou střední školu v Hellichově ul., přizval k vedení školního dramatického kroužku.
Vetter ve spolupráci s profesorem deskriptivy a kreslení, akademickým malířem Jaroslavem Divíškem vybudoval postupně skutečné školní divadlo. Z odsvěcené školní kaple se stala aula s jevištěm, portálem a stísněným, leč kompletním osvětlovacím parkem, z přilehlé třídy šatna.
Díky tomu bylo možno zvládnout i technicky náročné tituly světového repertoáru.
Zahajovací inscenací byla
1949 Sofoklova Antigona, hraná ještě v pronajatém Mozarteu. Následovala např. Molièrova Škola manželů, Shakespearovo Jak se vám líbí, dvojice aktovek Klicperova Potopa světa a starofrancouzský Mistr Petr Pleticha, Molièrův Zdravý nemocný či Kleistův Rozbitý džbán, vše ve Vetterově režii.

Současně Vetter pěstoval i literární večery,
Jana Nerudy, Boženy Němcové, staročínské poezie (Jiráskův Hronov 1954), ruských klasiků atp.
Nejslavnějším se stal Večer J. A. Komenského na jaře 1956 s novodobou premiérou Komenského školní hry Diogenes kynik znovu naživu. Večer byl zařazen do programu mezinárodních oslav Komenského v rámci UNESCO.

Vetter založil na škole tradici recitačních soutěží o putovní pohár, které se každoročně účastnily desítky studentů, v porotě zasedali členové ND, Vrchlická, Půlpánová, Fabianová, ale také Kohout či Höger.

Vetterův přístup byl umělecký a pedagogický zároveň, pěstoval talenty, ale neodmítal nikoho. Každého, kdo měl zájem, využil tak, aby - byť netalentovaný - nevadil, a přitom se uplatnil. Veter přísně dbal na správnou výslovnost, na verš a metrum a především dokázal celkovou vlastní kultivovanost přenášet na své žáky.
K jeho nejznámějším odchovancům na "Hellichovce" patří režisér-dokumentarista Bohumil Sobotka, herci Milan Neděla a Jan Tříska.
K nejmladším, které v malostranském středoškolském souboru odchoval, patří též herec, publicista a historik Jaroslav Someš.
Po náhlé smrti prof. Vettra se vedoucím souboru stal profesor Ladislav Novotný.

Bibliografie:
SOMEŠ, Jaroslav: Heslo Karel Vetter, rkp. pro DČAD 2010.