Osobnosti: KASAL, Arnošt (Arno), Mladá Boleslav, Karlovy Vary

Datum narození: 1914
Místo narození: Plzeň
Datum úmrtí: 1.3.1971
Místo úmrtí: Karlovy Vary

1936 po studiích a vojně odešel z rodné Plzně do filiálky Živnostenské banky v Mladé Boleslavi, kde začal působit v ochotnickém spolku Kolár.
1937 v Malé scéně sehrál v Čapkově Bílé nemoci dr. Galéna – s výraznými rysy vlídného porozumění pro lidské bolesti, ale také nesmlouvavé pevnosti přesvědčení. Téhož roku ztělesnil v Klicperově Divotvorném klobouku lakomce Koliáše.
V této době podpořil záměr ředitele spolku Kolár ing. V. Krause, aby došlo ke spojení Malé scény s Kolárem.
V Němečkově Mostu ztělesnil skladatele Tibelia, krátce nato ve slavné inscenaci Zmoudření dona Quijota, která měla úspěch na VIII. JH, Sancha Panzu – ne jako hrubozrnného přízemního živočicha – „v měkkých tónech ohebného hlasu a v jeho vláčných pohybech se odrazil jeho smysl pro stylové vyrovnání s výtvarnými odlehčenými prvky této inscenace.“ (Zima)
Koncem roku 1938 v Piskořově Svátku věřitelů osvědčil spolu s V. Glancem své komediální vlohy v dvojici hlavních postav hry.
Svůj sklon pro typické odlišení lidských postav si znovu ověřil v Hadriánovi z Římsů v postavě Soběbora, „kde jeho melodický hlas, citlivé vyvážení rytmu i tempa dialogu, přesné pohybové odstínění v intenci režijního pojetí vystihlo … netradiční a básnicky vyvážené pojetí Klicperovy veselohry.“ (Zima)
Pro soutěž ÚMDOČ nastudoval poprvé jako režisér Čapkovo RUR v jednotné scéně arch. J. Saala, účast na IX. JH. Na tomtéž ročníku vystoupil i v roli myslivce Valenty v celostátním představení M. D. Rettigové.
Po návratu z JH režie Tylova Chudého kejklíře, sehrál ještě Chlestakova v Gogolově Revizoru.

1940 s dalšími členy Malé scény pro základní názorové rozpory (levicové zaměření) opustili DS Kolár a vstoupili do Nového divadla. Zde režíroval Langrův Grandhotel Nevada.
V Zeyerově Staré historii sehrál Lionata, v jeho projevu přesvědčivě zazněla hudebnost a krása české mluvy, jak se o tom mohli přesvědčit diváci v Tylově Kutné Hoře i na IV. Klicperově Chlumci.
Jako režisér si vybral Valdštýna, který v interpretaci O. Pelanta nebyl v z rodu dravců.
Dále režijně připravil: Hausmannovu Lilofee, Zajíčkovu hru O malíři, který dělá zázraky, Šrámkův Stříbrný vítr.
1941 s fanatickým zájmem nastudoval titulní roli v Hilbertově Kolumbovi (režie V. Zima), aby v ní manifestoval své přesvědčení o síle tvůrčí odvahy. Jeho výkon ocenil v kritice Jan Kopecký: „… A. Kasal je skutečný tvůrce jevištní postavy: hoří svou divadelní myšlenkou tak, že z něho přímo vyzařuje nakažlivé fluidum opravdové básnické síly.“
1942 se na XII. JH představil v titulní roli Strakonického dudáka, předtím byl spolehlivou oporou řady představení Nového divadla – v Tetauerově hře Člověk nemá jen sebe (Klement Marvan), v Götzových Soupeřích (Emanuel Bozděch), ve Vtelenského Kateřině Dolanské (Mohelský).
Své tiché rozloučení s Hronovy uzavřel v roli krále Artuše z Vrchlického krále a ptáčníka, v níž svým citem pro hudebnost verše vedl ostatní herce opět k básnivému vyznění inscenace.
Před zákazem činnosti divadel koncem okupace sehrál obtížnou roli sochaře Rubeka v Ibsenově dramatu Když z mrtvých procitáme.
Aktivně se účastnil hereckých kurzů a seminářů a především diskusních večerů Nového divadla.

Po roce 1945 přesídlil do Karlových Varů.
Pracoval jako bankovní úředník.
Pomáhal souborům jako instruktor, působil v Okresním (spolu s manželi Honsovými), krajském i ústředním poradním sboru pro divadlo.
Občas si ještě zahrál s ochotníky ze Staré Role.
1961 společně s manželi Honsovými zakládal Divadelní soubor D3 ZK ROH Okresního osvětového domu v Karlových Varech, v němž působil až do své smrti.
Od roku 1969 poslanec ONV, od 1970 do své smrti 1. 3. 1971 tajemník MěstNV v Karlových Varech.

Bibliografie:
BČAD č. 403.

CESTY českého amatérského divadla. (Kap. B. Srby.) Praha, IPOS-ARTAMA 1998, s. 156-157.

DIVADELNÍ studio D3 Karlovy Vary 1961-1996: Autoři: Vlastimil Ondráček a Vladislav Jáchymovský. Karlovy Vary, Divadelní studio D3 1996, 40 s.

O jeho práci. Ve službách Thálie II, s. 83-84.

ZIMA, V.: Za Arnou Kasalem. AS 1971, č. 5, s. 17-18, 1 foto.