Databáze českého amatérského divadla
Osobnosti: WALTER, Rudolf, herec, režisér, pedagog, Brno
Datum narození: 22.3.1894
Místo narození: Dačice
Datum úmrtí: 27.3.1966
Místo narození: Dačice
Datum úmrtí: 27.3.1966
Rudolf WALTER velmi často pracoval jako lektor kurzů pro ochotníky, spolupracoval též jako odborný poradce, režisér či hostující herec s jednotlivými soubory na Moravě.
---
Čelná osobnost brněnského uměleckého života první poloviny dvacátého století, mimořádně talentovaný, velice múzický všestranný umělec, herec a režisér, divadelní pedagog, který se podílel na průpravě řady budoucích vynikajících hereček a herců, zanícený divadelní organizátor, faktický tvůrce specifického žánru divadla jednoho herce.
Rudolf Walter se narodil 22. března 1894 v Dačicích ve smíšené česko- německé rodině. Jeho matka Olga Demartiniová byla operní zpěvačka. V Brně založila první českou soukromou hudební školu. Mladého Rudolfa velmi lákalo divadlo. Pilně ochotničil, u herce Jaroslava Puldy se učil základům hereckého řemesla. Po maturitě v roce 1912 se stal členem brněnského Národního divadla. Měl možnost studijně pobývat v Německu, kde se seznámil s tvorbou Maxe Reinhardta. Velký vliv na něj měla pohostinská vystoupení Eduarda Vojana v brněnském divadle. Záhy měl možnost projevit i svůj organizační talent, když jako nejmladší z herců se po vypuknutí války ujal souboru a svépomocnou akcí uchránili v Brně české divadlo.
V sezóně 1945/46 byl členem Sdružených divadelních společností východočeských měst se sídlem v Pardubicích. Zde zaujal řadou rolí, byl výtečným Franckem v Maryši bratří Mrštíků, ale především skvělým Janem Skalníkem v Šrámkově Létě.
Po roce se vrací do Brna. Hraje role nejrůznějšího typu a charakteru. Vedle komického titulního hrdiny v Moliérových Skapinových šibalstvích je to například lyrický Perdican v Mussetově hře Se srdcem divno hrát, v Kolárově Pražském židu hrál Jana Mydláře a vedle toho například studenta v Mahenově Uličce odvahy. Velké role zpíval v opeře. Za všechny jmenujme Vodníka v Dvořákově Rusalce a doktora Bartola v Rossiniho Lazebníku sevillském. Několikrát hostoval v pražském vinohradském divadle, kde dostal i nabídku na angažmá, v březnu 1919 vystoupil i v činohře Národního divadla v Praze v jedné z hlavních rolí tehdy populární komedie Rozkošná příhoda francouzských autorů Caillaverta, Flerse a Reye.
Rudolf Walter ale zůstává věrný Brnu. V roce 1918 poprvé režíruje. Jeho první režie byla inscenace hry pro mládež Vesnin hřích autorky Antonie Fischerové-Kučerové. Záhy inscenuje Shakespearův Večer tříkrálový a od té chvíle následují desítky nerůznějších inscenaci českého i světového, klasického i moderního repertoáru. V soupise jeho režií pochopitelně velké místo zaujímají inscenace dobově populárních, dnes vesměs zcela zapomenutých, především komediálních titulů. Režíruje i operu. Jeho inscenace Janáčkovy Její pastorkyně je úvodním představením českého Národního divadla v Brně na scéně Divadla Na hradbách, kterým divadlo zahajuje dne 23. srpna 1919 pravidelný provoz v této budově.
V roce 1921 uzavírá sňatek s dcerou Ladislava a Emy Pechových, Marií, sestrou Ladislava Peška. Rodí se jedna významná brněnská divadelní dynastie, která pokračuje v osobnosti jejich dcery Olgy a její rodiny.
Rudolf Walter je v té době doslova duší brněnské činohry. V polovině dvacátých let se snaží po Mahenově vzoru obnovit provoz komorních her, usiluje o vytvoření pobočné experimentální scény divadla. Jako herec se uplatňuje nadále v široké škále repertoáru. Z jeho významných postav ze dvacátých let jmenujme alespoň Shylocka v Shakespearově Kupci benátském, profesora Higginse v Shawově Pygmalionu, titulního hrdinu v Ibsenově Peer Gyntovi. V legendárním prvním uvedení hry bratří Čapků ze života hmyzu v roce 1922 hrál Parazita. I v této době zpívá v opeře a hlavně režíruje. V centru jeho pozorností stojí především klasika, díla Shakespearova, Moliérova, Calderónova či italských autorů Goldoniho a Gozziho, ale stejně tak dramatika konce devatenáctého století (Ibsen, Wedekind, Shaw, Hugo von Hoffmanstahl) a soudobá dramatika včetně díla Jiřího Mahena. V jeho hereckém projevu začíná převažovat péče o mluvené slova, ústící až do sklonu k deklamátorství. V letech 1925-29 zastává funkci šéfa činohry.
Se změnou poměrů, kterou přineslo pozemštění divadla v roce 1930, nástup mladé generace a s tím spjaté proměny hereckého stylu, se postupně Rudolf Walter poněkud stáhl do pozadí, což vyvrcholilo jeho přechodem do svazku opery v roce 1935. Zde vytváří řadu velmi zdařilých inscenací především českého repertoáru. Jeho doménou jsou tituly Smetanovy či Janáčkovy, česká tvorba klasická i soudobá. Jako první uvedl ve světové premiéře Hry o Marii Bohuslava Martinů. Velkou pozornost věnoval žánru melodramatu, jmenujme alespoň jeho průkopnickou inscenaci díla Josef Suka a Julia Zeyera Pod jabloní.
Významná byla jeho pedagogická činnost na Konzervatoři. Z více jak dvou stovek jeho úspěšných žáků jmenujme alespoň Zdenku Gräfovou, Karla Högera. Ladislava Peška či Bohumíra Šmerala. Jeho někdejší studenti se vesměs rovněž výrazně uplatnili jako výborní recitátoři a rozhlasoví herci.
Po uzavření českých divadel v roce 1941 zakládá Rudolf Walter v budově Nového domova na tehdejší Falkensteinerově ulici (dnes ulice Gorkého) soubor Komorní hry, který měl nesmírný význam pro udržení českého divadla v Brně v době okupace. Tento soubor se stal v roce 1945 základem dlouho očekávané druhé brněnské činoherní scény - Svobodného divadla (pozdější Divadlo bratří Mrštíků a nynější Městské divadlo Brno). Rudolf Walter stál v jeho čele od 1. září 1945 do 31. ledna 1948.
Jako ředitel Svobodného divadla režíroval řadu úspěšných inscenací (Plautův Lišák Pseudolus, Shakespearův Kupec benátský. Moliérův Zdravý nemocný, svou vlastní hru Pana Dačického trest a kšaft, Dykova Posla, Čapkovu Věc Makropulos, Ibsenovu Paní z námoří, Šrámkův Měsíc nad řekou, hru polského autora Jerzego Szaniawského Dvě divadla. Jeho poslední inscenací v tomto souboru byla Morálka paní Dulské Gabriely Zapolské. V řadě z nich ztvárnil také hlavní role, znovu si například zahrál Shylocka v Kupci benátském, výtečnou komediální roli vytvořil v Hynštově inscenaci Moliérova Žorže Dandina (Chudák manžel), kde hrál titulní roli.
Rudolf Walter poté režíroval v Loutkovém divadle Radost, působil také v tehdejším Divadle Julia Fučíka na Výstavišti, v roce 1954 si u příležitosti svých šedesátin zahrál v Mahenově činohře roli dědečka Dubského ve Stroupežnického Našich furiantech. V sezóně 1954-55 zastával funkci ředitele Beskydského divadla v Novém Jičíně.
V době ředitelování prof. Antonína Kurše v Divadle bratří Mrštíků si několikrát úspěšně zahostoval na této scéně, například v roli profesora v Karvašově Meteoru, Sangfaze ve hře německého autora Günthera Weisenborna Muž, který se směje či v postavě Gennara v italské komedii Neapol, město milionů Eduarda de Filippa. Ještě jednou si zahrál i Shylocka v Kupci benátském.
Soustavně se věnoval uměleckému přednesu a činnosti v rozhlasovém studiu. Výsledkem jeho soustavného zájmu o přednes bylo jeho Divadlo jednoho herce, v němž se poprvé představil v Šolochovově Osudu člověka. Vítaným pomocníkem mu byla v této aktivitě jeho fenomenální paměť. Na sklonku života vytvořil řadu programů, s nimiž rovněž úspěšně účinkoval i v pražské Viole. Posledním byla Holanova Terezka Planetová v roce 1965.
Ve filmu se Rudolf Walter mihnul pouze v drobnějších úkolech ve snímcích Václava Kršky Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr, Z mého života a několika dalších.
Pregnantní charakteristiku složité osobnosti Rudolfa Waltra podal Zdeněk Srna ve své vynikající studii Půlstoletí Městského divadla v Brně. … Tento mimořádně pracovitý s všestranně talentovaný umělec se nesporně zasloužil o vzrůstající podíl divadla na kulturním životě Brna stejně jako přispěl ke zřízení a existenci druhé zdejší činoherní scény,, ale jeho složitá povaha jako by mu nedovolovala setrvávat déle na některém ze svých významných postů a dokončit to, co kde započal. Jeho častokrát přerušovaná umělecké dráha nepostrádá tragických rysů.
Rudolf Walter zemřel 27. února 1966 v Brně.
Mojmír Weimann
---
Čelná osobnost brněnského uměleckého života první poloviny dvacátého století, mimořádně talentovaný, velice múzický všestranný umělec, herec a režisér, divadelní pedagog, který se podílel na průpravě řady budoucích vynikajících hereček a herců, zanícený divadelní organizátor, faktický tvůrce specifického žánru divadla jednoho herce.
Rudolf Walter se narodil 22. března 1894 v Dačicích ve smíšené česko- německé rodině. Jeho matka Olga Demartiniová byla operní zpěvačka. V Brně založila první českou soukromou hudební školu. Mladého Rudolfa velmi lákalo divadlo. Pilně ochotničil, u herce Jaroslava Puldy se učil základům hereckého řemesla. Po maturitě v roce 1912 se stal členem brněnského Národního divadla. Měl možnost studijně pobývat v Německu, kde se seznámil s tvorbou Maxe Reinhardta. Velký vliv na něj měla pohostinská vystoupení Eduarda Vojana v brněnském divadle. Záhy měl možnost projevit i svůj organizační talent, když jako nejmladší z herců se po vypuknutí války ujal souboru a svépomocnou akcí uchránili v Brně české divadlo.
V sezóně 1945/46 byl členem Sdružených divadelních společností východočeských měst se sídlem v Pardubicích. Zde zaujal řadou rolí, byl výtečným Franckem v Maryši bratří Mrštíků, ale především skvělým Janem Skalníkem v Šrámkově Létě.
Po roce se vrací do Brna. Hraje role nejrůznějšího typu a charakteru. Vedle komického titulního hrdiny v Moliérových Skapinových šibalstvích je to například lyrický Perdican v Mussetově hře Se srdcem divno hrát, v Kolárově Pražském židu hrál Jana Mydláře a vedle toho například studenta v Mahenově Uličce odvahy. Velké role zpíval v opeře. Za všechny jmenujme Vodníka v Dvořákově Rusalce a doktora Bartola v Rossiniho Lazebníku sevillském. Několikrát hostoval v pražském vinohradském divadle, kde dostal i nabídku na angažmá, v březnu 1919 vystoupil i v činohře Národního divadla v Praze v jedné z hlavních rolí tehdy populární komedie Rozkošná příhoda francouzských autorů Caillaverta, Flerse a Reye.
Rudolf Walter ale zůstává věrný Brnu. V roce 1918 poprvé režíruje. Jeho první režie byla inscenace hry pro mládež Vesnin hřích autorky Antonie Fischerové-Kučerové. Záhy inscenuje Shakespearův Večer tříkrálový a od té chvíle následují desítky nerůznějších inscenaci českého i světového, klasického i moderního repertoáru. V soupise jeho režií pochopitelně velké místo zaujímají inscenace dobově populárních, dnes vesměs zcela zapomenutých, především komediálních titulů. Režíruje i operu. Jeho inscenace Janáčkovy Její pastorkyně je úvodním představením českého Národního divadla v Brně na scéně Divadla Na hradbách, kterým divadlo zahajuje dne 23. srpna 1919 pravidelný provoz v této budově.
V roce 1921 uzavírá sňatek s dcerou Ladislava a Emy Pechových, Marií, sestrou Ladislava Peška. Rodí se jedna významná brněnská divadelní dynastie, která pokračuje v osobnosti jejich dcery Olgy a její rodiny.
Rudolf Walter je v té době doslova duší brněnské činohry. V polovině dvacátých let se snaží po Mahenově vzoru obnovit provoz komorních her, usiluje o vytvoření pobočné experimentální scény divadla. Jako herec se uplatňuje nadále v široké škále repertoáru. Z jeho významných postav ze dvacátých let jmenujme alespoň Shylocka v Shakespearově Kupci benátském, profesora Higginse v Shawově Pygmalionu, titulního hrdinu v Ibsenově Peer Gyntovi. V legendárním prvním uvedení hry bratří Čapků ze života hmyzu v roce 1922 hrál Parazita. I v této době zpívá v opeře a hlavně režíruje. V centru jeho pozorností stojí především klasika, díla Shakespearova, Moliérova, Calderónova či italských autorů Goldoniho a Gozziho, ale stejně tak dramatika konce devatenáctého století (Ibsen, Wedekind, Shaw, Hugo von Hoffmanstahl) a soudobá dramatika včetně díla Jiřího Mahena. V jeho hereckém projevu začíná převažovat péče o mluvené slova, ústící až do sklonu k deklamátorství. V letech 1925-29 zastává funkci šéfa činohry.
Se změnou poměrů, kterou přineslo pozemštění divadla v roce 1930, nástup mladé generace a s tím spjaté proměny hereckého stylu, se postupně Rudolf Walter poněkud stáhl do pozadí, což vyvrcholilo jeho přechodem do svazku opery v roce 1935. Zde vytváří řadu velmi zdařilých inscenací především českého repertoáru. Jeho doménou jsou tituly Smetanovy či Janáčkovy, česká tvorba klasická i soudobá. Jako první uvedl ve světové premiéře Hry o Marii Bohuslava Martinů. Velkou pozornost věnoval žánru melodramatu, jmenujme alespoň jeho průkopnickou inscenaci díla Josef Suka a Julia Zeyera Pod jabloní.
Významná byla jeho pedagogická činnost na Konzervatoři. Z více jak dvou stovek jeho úspěšných žáků jmenujme alespoň Zdenku Gräfovou, Karla Högera. Ladislava Peška či Bohumíra Šmerala. Jeho někdejší studenti se vesměs rovněž výrazně uplatnili jako výborní recitátoři a rozhlasoví herci.
Po uzavření českých divadel v roce 1941 zakládá Rudolf Walter v budově Nového domova na tehdejší Falkensteinerově ulici (dnes ulice Gorkého) soubor Komorní hry, který měl nesmírný význam pro udržení českého divadla v Brně v době okupace. Tento soubor se stal v roce 1945 základem dlouho očekávané druhé brněnské činoherní scény - Svobodného divadla (pozdější Divadlo bratří Mrštíků a nynější Městské divadlo Brno). Rudolf Walter stál v jeho čele od 1. září 1945 do 31. ledna 1948.
Jako ředitel Svobodného divadla režíroval řadu úspěšných inscenací (Plautův Lišák Pseudolus, Shakespearův Kupec benátský. Moliérův Zdravý nemocný, svou vlastní hru Pana Dačického trest a kšaft, Dykova Posla, Čapkovu Věc Makropulos, Ibsenovu Paní z námoří, Šrámkův Měsíc nad řekou, hru polského autora Jerzego Szaniawského Dvě divadla. Jeho poslední inscenací v tomto souboru byla Morálka paní Dulské Gabriely Zapolské. V řadě z nich ztvárnil také hlavní role, znovu si například zahrál Shylocka v Kupci benátském, výtečnou komediální roli vytvořil v Hynštově inscenaci Moliérova Žorže Dandina (Chudák manžel), kde hrál titulní roli.
Rudolf Walter poté režíroval v Loutkovém divadle Radost, působil také v tehdejším Divadle Julia Fučíka na Výstavišti, v roce 1954 si u příležitosti svých šedesátin zahrál v Mahenově činohře roli dědečka Dubského ve Stroupežnického Našich furiantech. V sezóně 1954-55 zastával funkci ředitele Beskydského divadla v Novém Jičíně.
V době ředitelování prof. Antonína Kurše v Divadle bratří Mrštíků si několikrát úspěšně zahostoval na této scéně, například v roli profesora v Karvašově Meteoru, Sangfaze ve hře německého autora Günthera Weisenborna Muž, který se směje či v postavě Gennara v italské komedii Neapol, město milionů Eduarda de Filippa. Ještě jednou si zahrál i Shylocka v Kupci benátském.
Soustavně se věnoval uměleckému přednesu a činnosti v rozhlasovém studiu. Výsledkem jeho soustavného zájmu o přednes bylo jeho Divadlo jednoho herce, v němž se poprvé představil v Šolochovově Osudu člověka. Vítaným pomocníkem mu byla v této aktivitě jeho fenomenální paměť. Na sklonku života vytvořil řadu programů, s nimiž rovněž úspěšně účinkoval i v pražské Viole. Posledním byla Holanova Terezka Planetová v roce 1965.
Ve filmu se Rudolf Walter mihnul pouze v drobnějších úkolech ve snímcích Václava Kršky Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr, Z mého života a několika dalších.
Pregnantní charakteristiku složité osobnosti Rudolfa Waltra podal Zdeněk Srna ve své vynikající studii Půlstoletí Městského divadla v Brně. … Tento mimořádně pracovitý s všestranně talentovaný umělec se nesporně zasloužil o vzrůstající podíl divadla na kulturním životě Brna stejně jako přispěl ke zřízení a existenci druhé zdejší činoherní scény,, ale jeho složitá povaha jako by mu nedovolovala setrvávat déle na některém ze svých významných postů a dokončit to, co kde započal. Jeho častokrát přerušovaná umělecké dráha nepostrádá tragických rysů.
Rudolf Walter zemřel 27. února 1966 v Brně.
Mojmír Weimann
Bibliografie:
WEIMANN, Mojmír: Rudof Walter - http://www.ndbrno.cz/o-divadle/walter-rudolf, citace 2.12.2014 VŠ
AS 1981/6, s. 15; 1984/6, s. 15-medailon
WEIMANN, Mojmír: Rudof Walter - http://www.ndbrno.cz/o-divadle/walter-rudolf, citace 2.12.2014 VŠ
AS 1981/6, s. 15; 1984/6, s. 15-medailon
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
(c) NIPOS, Databáze českého amatérského divadla.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
