Osobnosti: SLUNEČKOVÁ, Emilie, Praha

Datum narození: XXXX
Datum úmrtí: 2.9.1984
Místo úmrtí: Praha

Ve 30. letech se Emílie Slunečková spolu se svým manželem Jindřichem stala členkou Lidového divadla, které působilo v kobyliském Dělnickém domě.
Zde se uplatnila především v charakterních rolích klasického českého repertoáru (Paní Marjánka matka pluku, Zamilovaný školní mládenec, Kolébka) a dále v mladokomických rolích operet a operetek (Perle panny Serafinky, Na tý louce zelený, Děvčátko z kolonie).

Dohledané role a režie v inscenacích Lidového divadla:
1939 ‒ Jiří Verner: U pokladny stál. Role Heda, dcera poslance Pěny.
1939 ‒ Slávka Grohmannová, Kvido Nossberger: V trojském zámečku. Role Lenka, dcera Důchodního.
1940 ‒ Vladimír Jirousek: U panského dvora. Role Betka.
1940 ‒ Luděk Pacák: Česká beseda. Role Barča, služebná.
1940 ‒ Karel Kesl podle filmu Walta Disneye: Sněhurka a 7 trapaslíků. Role Královna.
1941 ‒ Emanuel Brožík, Jiří Balda, Rudolf Piskáček podle J. K. Tyla: Perle panny Serafinky. Role Baruška, služebná u pí Záleské.
1941 ‒ Jiří Balda, Jaroslav Jankovec, Karel Melíšek, Josef Chlumecký, V. Sýkora: Děvče z přístavu. Role Aneta, dcera kuchařky Karoliny.
1942 ‒ Josef Stelibský, Jaroslav Mottl: Petříček a Pavlíček. Nezjištěná role.
1942 ‒ Marie Voříšková: Tonča komediantka. Premiéra 1942. Nezjištěná role.
1942 ‒ Karel Rudolf Krpata: Mistr ostrého meče. Nezjištěná role.
1942 ‒ Jiří Verner: Souboj talárů. Nezjištěná role.
1942 ‒ Josef Chlumecký, Eduard Ingriš: Melodie srdcí. Role Mabel, septimánka.
1943 ‒ Jaroslav Beneš, Tobis (Rohan, Mírovský, Špilar): Na tý louce zelený. Role Hanči, dcera hajného Štětivce).
1943 ‒ Paul Schurek: Ulice zpívá. Nezjištěná role.
1943 ‒ Jan Drda: Jakož i my odpouštíme. Nezjištěná role.
1943 ‒ Bohumír Polách: Vrah jsem já! Nezjištěná role.
1943 ‒ Josef Stelibský, Jaroslav Mottl, Karel Melíšek: Ostrov Milování. Role Karolina Hardtová, sekretářka a ošetřovatelka Prospera Goldena.
1944 ‒ Fr. Linhart: Můj pan syn. Nezjištěná role.
1944 ‒ Ruda Nížkovský: Falešný náhrdelník. Role Mína.
194x – Nezjištěná hra a role.
1946 ‒ 4 doby českého kabaretu – Silvestr 1946. Různé role.
1947 ‒ Josef Hais Týnecký: Sestřičky u sv. Panny Kláry. Role Sestra Magdalena.
1947 ‒ Inka Lašková: Byli jsme a budem (Pravda vítězí). Nezjištěná role.
1947 ‒ Karel Poláček: Otec svého syna. Nezjištěná role.
1947 Hašlerův večer.
1948 ‒ Ruda Nížkovský: Pytel neštěstí. Role Zdeňka, dcera továrníka Havleny.
1948 ‒ Marie Slavíková: Tajemství lesní samoty (Srnka fořta Souhrady). Nezjištěná role.
1948 ‒ Slávka Grohmannová: Valčík panny Apolenky. Nezjištěná role.
1948 ‒ Rudolf Piskáček, Evžen Novotný, Kalmán Mikszáth: Slovácká princezka. Nezjištěná role.
1948 ‒ László Bús-Fekete: Jean. Role Melanie.
1949 ‒ Konstantin Isajev, Alexandr Arkaďjevič Galič, Otto Haas, Marta Haasová: Volá vás Tajmyr! Nezjištěná role.
1949 ‒ Luděk Pacák: Poslední zvonění – Honba za sádlem. Nezjištěná role.
1949 ‒ Jan Říha: Polibek královský. Režie Emilie Slunečková, též role Johana, choť krále Václava IV.
1949 ‒ František Ferdinand Šamberk: Podskalák. Nezjištěná role.
1950 ‒ Leonìd Aronovyč Juchvìd, Boris Aleksandrovič Aleksandrov: Svatba v Malinovce. Režie Emilie Slunečková, též role Sofia.
1950 ‒ Václav Jelínek: A kdo je víc? Role Miládka, žena krejčího Čipery.
1951 ‒ Nezjištěná hra, Nezjištěná role.
1952 ‒ Arnaud d´Usseau, James Gow, (překlad Jiří Taufer): Hluboké kořeny. Režie Emilie Slunečková, též role Alice Langdonová.
1952 ‒ Václav Ruml, Václav Poláček, Jan Pacl, Rudolf Kubín, Karel Melichar Skoumal: Děvčátko z kolonie. Režie Emilie Slunečková, též role Štfka, dcera havíře Šimona.
1952 ‒ Carlo Goldoni (překlad Rudolf Souček): Komedie o vějíři. Režie Emilie Slunečková, též role Giannina, selská dívka.

V polovině 50. let stihla soubor pohroma. Podstatná část budovy divadla byla zbourána, aby udělala místo silnici do severních Čech. Z bývalého divadla zůstala jen část, v níž je dnes herna. I když uvedená událost soubor zle zasáhla, přesto nezanikl. Hrál po hospodách, na zájezdech, všude, kam byl pozván. Emílie Slunečková, která v té době byla již vedoucí souboru, se pustila do další velké práce. V Kobylisích bylo ještě jedno divadlo. Bez jakékoliv činnosti spalo v bývalém klášteře Salesiánů, který byl církví odebrán a kam byla umístěna vojenská posádka. Stal se malý zázrak a z části kláštera se stalo Klicperovo divadlo, které pro potřeby amatérských dramatických aktivit bylo otevřeno na konci 50. let.
Dne 15.11.1957 byla činnost zahájena, veselohrou na mostě V.K.Klicpery. Leč myšlenka amatérské divadelní scény v té době nebyla nosná, a tak postupně divadlo zabíralo televize a její pravidelné estrády, nebo se scéna stávala dočasným útulkem divadel, která svá působiště ztratila. Na tomto místě je třeba jmenovat především Semafor. I když soubor se za těchto podmínek snažil v divadle stále hrát, bylo vše mnohem těžší.

Soubor se rozešel a první ředitelka Klicperova divadla (nyní Salesiánské divadlo) Emílie Slunečková se stala správkyní objektu Loutkového divadla v Kobylisích.

Emílie Slunečková se zapojila do činnosti v Jiskře především jako mluvička. Vynikajícím způsobem vytvořila postavy Babičky v Míčkovi Flíčkovi, Manky v Rumcajsovi a Královny v Pohádce o hadí královně.
Za svou činnost byla oceněna Zlatým odznakem J.K. Tyla 1959, Zlatým odznakem Josefa Skupy 1978.

Bibliografie:
AS 1985/8, s. 13; 1985/12, s. 22-medailon

Kniha o Praze 8, MILPO, 1996, 1. tři díly Almanachu LD Jiskra

SLUNEČKO, Petr: Informace pro Databázi českého amatérského divadla. Rkp. únor 2005. kART.