Osobnosti: HUBAČÍKOVÁ, Slávka, Vysoké nad Jizerou

Datum narození: 2.12.1936

Slávku Hubačíkovou k divadlu přivedli její rodiče, nadšení ochotníci DS Krakonoš,
proto první krůčky na divadelních prknech zkusila ve školních letech.
Pak ji čas odvál do Semil, kde s manželem nadšeně tančili v souboru lidových tanců. Po návratu do Vysokého nad Jizerou se začala věnovat ochotnickému divadlu a šla z jedné role do druhé.
Největších úspěchů dosahovala v operetách, kde se uplatnilo její pěvecké a pohybové nadání. Desítky a desítky rozličných rolí, které vždy ztvárnila celým svým srdcem, ji dovedly nejen na soutěže monologů, ale i na druhou stranu divadla k režisérskému „pultíku“.
Vždycky ráda zpívala, a tak svá vystoupení s dechovými orchestry (i v zahraničí) musela skloubit s divadlem.

Při výročí 200 let divadla ve Vysokém založila dětský soubor Vrabčáci a celých dvacet let vede ty nejmladší k radosti z tance a mluveného projevu. Stála také u zrodu tanečního souboru Krakonoše dospělých.

Za poslední roky doslova projezdila republiku jako vypravěčka malým i velkým především krkonošských poudaček autorů Buchara, Háska a Kubátové.

Připomenout je třeba i její velikou lásku – dřevěné herce, vysocké marionety. Svůj hlas po mnoho let propůjčila postavičce dětmi milované – Kašpárkovi. Díky své malé postavě se pak lehce převlékla za živého „nafouknutého“ Kašpárka a s dětmi si povídala i zpívala.

Její osobnost je téměř čtyřicet let spjata s národní přehlídkou Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou. Stovky ochotníků z celé republiky na ni vzpomínají jako na „svou hostesku Slávinku“, která uměla tak báječně vyprávět a nikdy nezkazila žádnou legraci.

2007 - získala Zlatého Tyla SČDO,
2024 - získala Čestné uznání Matěje Kopeckého.

Bibliografie:
AS 1985/2, s. 10-názory

Hromada, podzim 2006: Theatrum mundi Slávky Hubačíkové viz Texty

Ocenění udělená členům DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou. Čestné uznání Matěje Kopeckého. Slávka Hubačíková. Větrník, zpravodaj výročí 100 let loutkového divadla ve Vysokém nad Jizerou, 2024, 12. 7., s. 5 - viz Texty