Osobnosti: HALŠKA, Čeněk, Ostrava-Vítkovice

Datum narození: 27.6.1914
Místo narození: Ostrava-Vítkovice
Datum úmrtí: 18.1.2000
Místo úmrtí: Ostrava-Vítkovice

Čeněk Halška
Po roce 1929 se vyučil soustružníkem u soukromé zámečnické firmy v Ostravě-Přívoze.
Od poloviny 30. let sloužil u pevnostního pluku na pevnůstkách rozmístěných mezi Opavou a Hlučínem,
během 2. světové války pracoval jako topič na dole Louis (později důl Jeremenko) v Ostravě-Vítkovicích,
po válce nastoupil jako strojník do Nové ocelárny ve Vítkovických železárnách.

Divadlo pro něj bylo skutečnou životní realizací. Dočkal se i nabídky k profesionální herecké práci v ostravské činohře, nabídku nepřijal v přesvědčení, že jeho herecké schopnosti přece jen na profesionální hereckou dráhu nestačí. Že to patrně bylo přesvědčení mylné, dokládá Halškovo téměř celoživotní působení na ochotnické scéně.

„Divadlo, divadlo a zase divadlo, to bylo to hlavní, čím otec žil,“ vzpomíná syn Břetislav Halška, pedagog ve výslužbě. „Na svátek Všech svatých šla celá rodina na hřbitov ke hrobu tátova otce, ale táta zůstal doma s tím, že se musí učit roli. Aspoň budu mít klid – řekl, a zapalte za mne svíčku, dodal.“

Čeněk Halška poprvé vstoupil na ochotnické jeviště v jako malý chlapec v jednoaktovkách,
které ve 20. letech secvičovali členové ostravské Dělnické tělovýchovné jednoty v Luisově kolonii v Ostravě.

Během války, po zákazu tělovýchovných jednot, pokračoval v ochotnické činnosti ve vítkovickém divadelním souboru Havlíček. Po roce 1945 se stal členem nově založeného divadelního souboru, který byl posléze nazván IMPULS, divadelní soubor Domu kultury ROH Vítkovice. V tomto souboru působil čtyřicet let, během kterých ho na jevišti vidělo přibližně čtvrt milionu diváků.
Účinkoval v padesáti inscenacích, sehrál 665 představení, působil i jako jednatel a později jako organizační vedoucí divadelního souboru IMPULS.

Začátky ochotnického divadelního života Čeňka Halšky byly poznamenány atmosférou po roce 1945.
V prvních letech po porážce nacistického Německa a osvobození Československa se hromadně zakládaly nejrůznější recitační kolektivy a soubory zájmové umělecké činnosti.
Ve vítkovických železárnách byly postupně založeny Zábavný kroužek při ROH Vítkovických železáren, jehož členové vystupovali jako recitátoři na oslavách a schůzích, dále Zábavný kroužek šroubárny VŽ, Zábavný kroužek ocelárny a strojírny VŽ a Mládežnický klub učňovského domova Vítkovických železáren.
Činnost všech těchto souborů brzy přesáhla možnosti ochotnického divadla, a tak byl vedením Vítkovických železáren angažován profesionální herec Miroslav Holub, aby vytvořil, jak stojí v historických dokumentech, „…kulturně-výchovné těleso, reprezentující kulturu pracujících Vítkovických železáren…“. I tento fakt dokládá charakter doby, ve které se ochotnické divadlo stávalo nástrojem prosazování oficiální ideologie a politiky. Přes všechny tyto vlivy si však Čeněk Halška s oficiální propagandou nezadal, a prosazoval divadlo zaměřené hlavně na umělecké hodnoty.
Inscenace DS Domu kultury ROH Vítkovice (DS Impuls Ostrava), ve kterých Čeněk Halška účinkoval:
1948 – Eugen Brieux: Utajované zlo
1948 – František Spitzer: Sklárna
1949 – G.Preissová: Její pastorkyňa
1949 – Alois Jirásek: Jan Žižka
1949 – Ladislav Stroupežnický: Václav Hrobnický z Hrobnic
1950 – Václav Káňa: Parta brusiče Karhana
1951 – F. X. Svoboda: Čekanky
1951 – J. K. Tyl: Fidlovačka
1952 – Alois Jirásek: Lucerna
1952 – Oscar Wilde: Jak je důležité mít Filipa
1952 – Frank Tetauer: Maršál Kutuzov
1953 – Moliѐre: Chudák manžel
1954 – K. V. Rais, Bedřich Vrbský – Kalibův zločin
1954 – Ladislav Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník
1955 – Miloslav Stehlík: Nositelé řádů
1956 – J. K. Tyl: Krvavé křtiny
1957 – Jiří Procházka: Svítání nad vodami
1957 – Sergej Michalkov: Revisorem proti své vůli
1958 – K. M. Valló: Princezna se zlatou hvězdou na čele
1958 – F. G. Lorca: Mariana Pinedová
1959 – Vratislav Blažek: Třetí přání
1959 – Václav Kliment Klicpera: Zlý jelen
1960 – Beaumarchais: Lazebník sevilský
1961 – J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena
1962 – Karel Čapek: Bílá nemoc
1962 – J. Hašek – F. Fencl: Dobrý voják Švejk
1963 – B. Becher, J. Gregor: Případ Denzinger
1964 – Bratři F. a P. ze Schöntanu: Únos Sabinek
1965 – Heinrich Kleist: Rozbitý džbán
1966 – Karel Čapek: Bílá nemoc (obnovená inscenace)
1966 – J. Hašek, F. Fencl: Dobrý voják Švejk (obnovená inscenace)
1967 – František Langer: Periferie
1968 – Carlo Goldoni: Tcháni
1968 – Gabriela Preissová: Její pastorkyňa
1969 – Marie Holková: Královnin prsten
1970 – A. N. Ostrovskij: Vrána vráně oči nevyklove
1971 – Ivan Stodola: Král Svatopluk
1972 – J. N. Nestroy: Talisman
1973 – J. K. Tyl: Kutnohorští havíři
1974 – J. G. Tajovský: Ženský zákon
1975 – Osvald Zahradník: Překroč svůj stín
1976 – B. Křanovský: Růže a oheň
1977 – A. Jirásek: Maryla
1978 – Alexandr Fredro: Dámy a husaři
1978 – D. Ivanov: Ukřižovaní
1980 – N. V. Gogol: Ženitba
1981 – G.Preissová: Gazdina roba
1982 – Alois Miller: Kapka rosy
1984 – Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů

Nejvýraznější role Čeňka Halšky: Mincmistr Beneš v Kutnohorských havířích, Maršál v Bílé Nemoci, Krivuljak ve Svítání nad vodami, Strážník Flanderka v Dobrém vojáku Švejkovi, Maršál v Maršálu Kutuzovovi, Kalib v Kalibově Zločinu, Vrchní v Lucerně.

Čeněk Halška si zahrál i roli Hanyse ve slavné operetě Děvčátko z kolonie po boku Josefa Kobra. Právě od tohoto ostravského herce dostal pak nabídku ke vstupu na profesionální hereckou dráhu, kterou, možná i ke škodě českého divadla, odmítl.

Bibliografie:
VRCHOVSKÝ, Ladislav: Heslo pro DČAD. Rkp. prosinec 2011.

(vp): Cirkus vzhůru nohama aneb Klauni, Amatérská scéna 1985, č. 1, 4. s. obálky