Osobnosti: KRPATA, Karel R., dramatik, Pardubice

Datum narození: 18.10.1900
Místo narození: Pardubice
Datum úmrtí: 27.9.1973
Místo úmrtí: Pardubice

JUDr. Karel Krpata, advokát, novinář, spisovatel, dramatik.
Pocházel z pardubické ochotnické generace, která v letech 1916-1925 vygenerovala řadu významných divadelníků (Jiří Plachý, Vojta Plachý-Tůma, Franta Paul, starosta ÚMDOČ Julius Mitlöhner aj.).
Od gymnaziálních let se věnoval ochotnickému divadlu - v Akademickém spolku pardubickém, v souboru Arbesova okrsku ÚMDOČ a nedlouho i v ochotnickém spolku Jirásek v Novém Bydžově.
1917 jako student hrál poprvé na ochotnické scéně v Novákově aktovce Žárlivci.
Kratší dobu působil i v profesionálním divadle u Východočeské společnosti (postava Bedřicha ve Strinbergově hře Pelikán).
Jednou z jeho nejoblíbenějších divadelních rolí tu byl Stanhope v Sheriffově hře Konec cesty.
O profesionální divadelní dráhu se pokusil dvakrát - vcelku neúspěšně,
pak už se věnoval jen ochotnickému divadlu jako herec a především jako režisér, jenž se poučil a vzdělal na té podobě režie, kterou představoval K. H. Hilar.
1931 se rozloučil s jevištěm jako herec rolí Kopeckého v Jiráskově Otci při slavnostech I. Jiráskova Hronova.
Jeho výsledky režiséra v Pardubicích s uznáním kvitovala kladná hodnocení na Jiráskových Hronovech i pražská divadelní kritika.
Uvedl např. scénické provedení Seifertových veršů Osm dní, Zeyerovy hry Doňa Sanča a Libušin soud (Zeyer mu ze všech dramatiků nejvíc vyhovoval), režíroval i hru Lope de Vegy Fuente Ovejuna.
Zabýval se i vzděláváním divadelníků - působil jako docent na hronovské vyšší divadelní škole.
Manželka Karla Krpatová, rovněž členka SDO, režírovala a navrhovala kostýmy.

Krpatovou dramatickou doménou byla historická hra, převážně veselohra, v níž se pokoušel navázat na veseloherní odkaz L. Stroupežnického, na tu větev Jiráskovy tvorby, kterou tvoří Lucerna, Kolébka, Pan Johanes. Vážné historické drama je v Krpatově tvorbě zastoupeno hrou Ďábel v nás.

1940 debutoval jako dramatik hrou Mistr ostrého meče z domácího pardubického prostředí, kterou napsal k oslavám 600 let Pardubic. Po pardubické premiéře na ochotnické scéně se dostala na jeviště Vinohradského divadla v Praze. Autor za ni získal Svatoborovu cenu z Randova fondu. Ze všech jeho her se dočkala největšího ohlasu, byla také zfilmována pod názvem Počestné paní pardubické.
Komedie Hvězdy nad hradem měla premiéru v divadle v Moravské Ostravě a získala druhou cenu v dramatické soutěži Melantricha. V pražském Nezávislém divadle dosáhla 60 repríz.
Historickou hru Zámecká fortuna realizovalo Pražské divadlo Urania, komedie Poslední výstup (epizoda ze života legendárního tragéda kočovných společnosté Fr. Krumlovského) získala 2. cenu v dramatické soutěži Máje. Z dalších her: Světlo ze Safedu, Amalia della Rocca, Talár v městečku. Vydal román Tři dny tammuz, nedokončil romány Výlet k pradědečkům a Berlioz opus 3.
Byl členem italské učené společnostiTorriceliana (přenáška Dante a Čechy).

Bibliografie:
O jeho práci.
VE SLUŽBÁCH Thalie II, kap. Tomu věnec budiž dán, Soubor dokladových statí. Liberec, V. Talík za spolupráce ÚMDOČ, JUDr, Karel Krpata, Pardubice, str. 87 - 88.

CÍSAŘ, Jan - MOHYLOVÁ, Věra: Historie divadelní Pardubic a okolí. Východočeské divadlo Pardubice, Pradubice 2002, str.68-69, 71-72,74, 76, 84.

LITERÁRNÍ lexikon 2/II, K-L. Praha, Academia 1993, s. 1002-1003.


Ochotnické divadlo 1960, č. 12, s. 300-studie

THEIN, Pavel: Příspěvek k dějinám ochotnického divadla v Pardubicích (do r. 1948), opis rkp., 69 s., nepublikováno.

Archivy:
Hradec Králové, Státní okresní archiv, Nový Bydžov, Jirásek, Korespondence souboru, nezpracováno

Praha, Literární archiv Památníku národního písemnictví,zámek Staré Hrady: pozůstalost, neuspořádáno.

Praha, Národní muzeum, DNM:
217/61 Dopis z 23. 7. 1937 Maxu Ledererovi o přípravách pardubických ochotníků na VII. JH.