Osobnosti: KUČERA, Miloslav, Pardubice, MgA.

Datum narození: 4.3.1942
Místo narození: Hradec Králové
Datum úmrtí: 31.7.2018
Místo úmrtí: Pardubice

Vystudoval režii na DAMU.
1963 nastoupil do angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, kde tako začal spolupracovat s rozhlasem.
1967-1969 pracoval v Čs. rozhlase v Hradci Králové,
1968-1970 jako metodik pro divadlo a umělecký přednes (po odchodu Josefa Vavřičky do důchodu) Krajského osvětového střediska.
1970 po vyloučení z KSČ musel z tohoto místa odejít.

1971-1990 učitel, později vedoucí literárně dramatického odd. LŠU Pardubice-Polabiny.
Působil v oblasti dětského divadla (Divadélko v cihelně) a dětského a středoškolského přednesu (umělecký vedoucí Studia uměleckého přednesu, jednoho z předních recitačních souborů a divadel poezie východních Čech).

SUP se mnohokrát zúčastnil Wolkrova Prostějova a několikrát tu získal ocenění.
Kučera v souboru vychoval řadu vynikajících recitátorů, osobností, které se posléze uplatnily v profesionálním divadle, rozhlase a televizi - např. Ninu Vančatovou/Martínkovou, Jolanu Voldánovou, Martinu Delišovou, Martina Polácha, Petra Dohnala ad.
1972 Jevtušenko: Takzvaná naše generace, zkušená dramaturgie a režie M. Kučera, ŠP: Neotřelé a bez vnějšího patosu. Čestné uznání.
1973 Arťom Vesjolyj: Rus krví umytá, WP (mezi 12 vystoupeními získal jednu ze tří cen („Mírovou“),
1974 V. Nezval: Diabolo,
1975 voicebandové nastudování Hrubínovy Jobovy noci
1981 V. Majakovskij: Velevážení soudruzi potomci, na WP získal Cenu diváka,
1986 K. Havlíček-Borovský: Král Lávra, WP
1987 M. Macourek: Zurangor, WP Cena České mírové rady
SUP uvedl dále v Prostějově rozhlasovou hru Komenského-Nezvala Do učení aneb Labyrint světa, verše V. Solouchina, montáž pohádky a veršů J. Wolkera Jony a pásmo z textů písniček V W.

Nelehké podmínky, v nichž za normalizace soubory pracovaly, připomíná tato vzpomínka režiséra Jiřího Hraše:
"Třeba když přijal můj scénář z poemy „Slovo“ Miroslava Válka. V duchu autorových odkazů byl rozšířen o citace z K. Marxe a W. Shakespeara a jinde zas přiměřeně krácen. To podstatné tam ovšem zůstalo (např. „Ne. Řády ne. Lesk kovu, hedváb stužky.../ A potom doma vzlykat do podušky/ ze studu?“). Nastudovaly to tenkrát čtyři kolektivy: v Ústí n. L. (R. Felzmann), v Praze (L. Marešová), v Pardubicích (M. Kučera) a v Čelákovicích (já). Bez komplikací inscenace prošla pouze v Pardubicích. Míla totiž poslal pozvání na premiéru autorovi (tehdy ministru kultury) do Bratislavy. Samozřejmě se nezmínil o tom, že pan ministr má ve scénáři spoluautory. A ministr samozřejmě nepřijel, ale samozřejmě se dopisem omluvil s přáním úspěchu. A Míla dopis samozřejmě přečetl před premiérou z podia."

Působil jako člen porot ÚKVČ. (Kart. ÚKVČ 1972)

1974 KDL: Divadélko v cihelně: M. Macourek: Jedničky má papoušek (ved. M. Kučera).

Jako člen OV SČDO (později i ÚV SČDO) byl jedním ze zakladatelů soutěže divadelních monologů a dialogů O pohárek SČDO).
Založil též recitační soutěž O stuhu 7. istopadu:
"Recitovala se tam přeložená tvorba autorů územně pocházejících ze Sovětského svazu, to znamená revolučních, porevolučních až současných, ale i předrevolučních. A viněta soutěže kryla mnoho myšlenek, které od českých autorů nebylo možné (nebo nebylo tak snadné) uvést." (Hraše)
Konferoval koncertní a tematické večery.
1990-1991 vedl odbor kultury Magistrátu města Pardubice,

MgA. Miloslav Kučera (* 4.3.1942); režisér, pedagog, porotce a lektor vzdělávání amatérského divadla, začátkem 90. let 20.st. ředitel Východočeského divadla v Pardubicích, poslanec parlamentu, dlouholetý spolupracovník VSVD. Zlatý odznak J. K. Tyla.
1991-1996 Východočeské divadlo Pardubice, ředitel.
Na to byl dva roky uměleckým šéfem jihlavského divadla,
1994-1998 byl členem Zastupitelstva a Rady města Pardubic.

Dále působil především jako politik ČSSD (poslanec).

Bibliografie:
ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava: Co potřebuje amatérská kultura. Rozhovor s M.K. AS 1996, č. 5, s. 12.

AS 2002/1, s. 28-rozhovor

BČAD č. 485, 788, 1039/96

Hromada 1991, č. IV, s. 102; 1997, č.18, s. 25.