KRŠKA, Václav, divadelní režisér – Písek, Heřmaň; významný český filmový režisér

Se studiem začal na písecké reálce,
1915 po provdání matky za bohatého mlynáře a statkáře se přestěhovali do Heřmaně.

1927 po smrti otčíma sám spravoval celý mlýn;
1937 po smrti matky ho pronajal a pak i prodal. Nato žil střídavě v Písku a v Praze.
Od dětství ho zajímalo loutkové divadlo. Jako student vedl v Heřmani Kroužek divadelních ochotníků Heyduk, kam zval i známé herce (např. Eduarda Kohouta), aktivně se účastnil společenského života; psal básně, povídky i romány. Byl velmi vzdělaný, sečtělý a kultivovaný.
Byl inspirátorem a režisérem nejvýznamnějších píseckých amatérských spolků první republiky.
Nejdříve tíhl ke spisovatelské činnosti a jako velký romantik a lyrik miloval dílo a styl spisovatele a anarchistického buřiče Fráni Šrámka, se kterým se přátelil a nechával si od něj posuzovat svá díla.
-------

Václav Krška byl významným představitelem lyrického až erotizujícího filmu. Romanopisec (Země hovoří) a básník-senzualista přešel od literatury k filmu. Začínal po boku režiséra Františka Čápa (film Ohnivé léto podle vlastního románu Odcházeti s podzimem, 1938). Přihlásil se k mladé tradici poetického filmu, v české kinematografii zatím reprezentované filmem K. Antona Cikáni (1921) a Řekou J. Rovenského (1933) a za okupace rozvinuté zejména Vávrovou Pohádkou máje (1940). Poté byl opět jen scenáristou (Kluci na řece, Noční motýl). Teprve po válce se filmové režii začal věnovat systematicky. Natočil podle cizích scénářů řadu životopisných filmů o osobnostech českých dějin: revolucionář Josef Václav Frič (Revoluční rok 1848, 1949), vynálezce Josef Božek (Posel úsvitu, 1950), malíř Aleš (Mikoláš Aleš, 1951), spisovatel Alois Jirásek (Mladá léta, 1952), skladatel Bedřich Smetana (Z mého života, 1955). Postavy byly ovšem prezentované podle komunistického výkladu historie, představovaného názory Zdeňka Nejedlého.

Krška jako filmový režisér však byl mistrem ve vytvoření atmosféry a věrohodně působícího historického prostředí. V tom mu pomáhal jeho dlouholetý spolupracovník kameraman F. Pečenka a Jiří Srnka, hudební skladatel a specialista na filmovou hudbu. Krška se opíral o vynikající herecké představitele (Karel Höger, Jiřina Šejbalová, Eduard Kohout, Dana Medřická, Zdeněk Štěpánek). V mladém Eduardu Cupákovi našel ideálního představitele citově vzrušených hrdinů dospívání pro své skrytou erotikou jiskřící filmové přepisy děl Fráni Šrámka Měsíc nad řekou (1953) a Stříbrný vítr (1954).

Orientální pohádkou Labakan (1956) zahájil období výpravných snímků (Legenda o lásce, 1957, podle hry Nazima Hikmeta; opera Dalibor, 1956), které stejně jako pokus o satirickou veselohru ze současnosti (Zde jsou lvi, 1958) nepatří k nejzdařilejším. O deset let později filmem Jarní vody (1968, v hlavních rolích Květa Fialová a Vít Olmer), natočeným podle Turgeněvovy povídky, své filmové hledání a zobrazování dramatické atmosféry citů a vášní zakončil.
---
Václav Krška je pochován na heřmaňském hřbitově, na jeho hrobce se nachází busta, jejímž autorem je český sochař Jan Kodet.