Opony: Jeviště putujících loutkářů, uživatel neznámý, opona Sněhurka a trpaslíci, autor Antonín Kilian podle Walta Disneye, 1939, depozitář NM v Praze

Autor: Antonín Kilian
Rozměr: 240 x 155
Vročení: 1939

Motiv: Sněhurka a trpaslíci

V první polovině 20. století se na oponách českých ochotnických souborů postupně prosazovaly pohádkové motivy, které nahrazovaly ty dřívější symbolické a alegorické. Posléze se začaly objevovat i na oponách lidových kočujících loutkářů, pro které už rozhodující částí publika tvořily také děti. Nelze se proto divit, že po mimořádném úspěchu animovaného filmu Walta Disneye Sněhurka a sedm trpaslíků, jenž byl po svém vzniku v roce 1937 uveden následujícího roku i u nás, byli tímto vděčným námětem a pro Disneyho typickým sentimentálně komickým zpracováním inspirováni i někteří tvůrci loutkářských opon. Příkladem je opona Sněhurka a trpaslíci, uložena dnes ve sbírkách Divadelního oddělení Národního muzea v Praze. Na oponě s postranními tmavými závěsy je zobrazena Sněhurka uprostřed smějících se trpaslíků, jsou tam pouze čtyři, ale lze předpokládat, že další byli namalováni na postranicích. Oblečení Sněhurky i její účes se světlou mašličkou kolem hlavy věrně kopíruje celkový vzhled Disneyho pohádkové hrdinky a také trpaslíci přesně napodobují své filmové protějšky, především jejích karikaturní pojetí. Zajímavé je, že zatímco střih Sněhurčiných šatů i trpaslíků věrně odpovídají filmové předloze, barevně respektuje autor spíše tmavé a světlé odstíny, takže se zdá, že se inspiroval nějakou černobílou reklamou k filmu. Je zřejmé, že se snažil záměrně připomenout dětem Disneyho film a těžit z jeho popularity. V pravém spodním rohu je autograf tvůrce opony: „Maloval Ant. Kilian, vnuk po Ant. Kopeckým, 1939.“ Na otázku kdo byl Antonín Kilian se lze dopátrat odpovědi odkazem na jeho děda Ant. Kopeckého, ke kterému se autor hrdě hlásil. Antonín Kopecký (1856-1919) pravnuk loutkáře Matěje Kopeckého (1775-1847), byl významným lidovým loutkářem na rozhraní 19. a 20. stol. V roce 1895 byl pozván k prezentaci lidového loutkového divadla na Národopisné výstavě českoslovanské. Jeho každodenní vystoupení po dobu trvání výstavy se těšilo mimořádnému zájmu. Byl to inteligentní, herecky nadaný loutkář, který se hrdě hlásil k rodinné loutkářské tradici, jejíž hlavní rysy se snažil udržovat, zároveň si uvědomoval nutnost přizpůsobit se požadavkům proměněného publika, zejména v rozšíření původního repertoáru a jazykové čistotě uváděných her. Tyto zásady vštěpoval i svým dětem. Po jeho smrti vedla divadlo jeho dcera Anna, užívající po sňatku s Ladislavem Kiliánem příjmení Kiliánová Kopecká. Po její smrti v roce 1941 převzaly divadlo, pod vedením jejího nejstaršího syna Františka Kiliána Kopeckého, její děti: Matěj, Antonín, Anna, Zdena. Pod názvem Loutkářská pětka hrály ve východních Čechách do konce 2. světové války. Pro jaké divadlo namaloval Antonín Kilian uváděnou oponu, není známo. Podle jejích rozměrů (240 x 155cm) nelze předpokládat, že by byla využívaná na rozměrném divadle Antonína Kopeckého. Spíše se zdá, že mohla byt vytvořena na zakázku pro nějakou ochotnickou scénu, nebo sloužila pro menší scénu Loutkářské pětky, používanou pro příležitostné zájezdy do okolí momentálního působení souboru, jak to bývalo zvykem u některých kočovných loutkářů.

Antonín Kilian, (psán též Kilián, Killian) loutkář, nar. 6. 11. 1913 v Horním Jelení byl v šesté generaci přímým potomkem obrozeneckého loutkáře Matěje Kopeckého (1775-1847), jeho dědečkem byl významný lidový loutkář konce 19. a začátku 20. století Antonín Kopecký (1856-1919). V linii své babičky Julie Kopecké, rozené Finkové, byl také potomkem významného východočeského loutkáře Josefa Finka. Byl třetím synem Ladislava Kiliána, loutkáře a provozovatele zábavných letních atrakcí z Dobrušky a Anny Kiliánové, roz. Kopecké. Matka po smrti svého otce 1919 provozovala rodinnou loutkovou scénu i se svými pěti dětmi. Po její smrti r. 1941 její děti, pod vedením nejstaršího syna Františka, scénu dále provozovaly pod názvem Loutkářská pětka až do konce okupace. Antonín Kilian nejen hrál, ale protože měl zřejmě výtvarné nadání, věnoval se i dekoracím. Zachovala se malovaná opona s námětem Sněhurka a trpaslíci s jeho podpisem.

(doc. Mgr. Alice Dubská, CSc., srpen 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)

Uložení dokumentace:
2009 foto Ivo Mičkal pro Databázi českého amatérského divadla, č. CD 18970, 27611
© Ivo Mičkal, 602 404 513, e-mail: mickal.ivo@iol.cz

Historické užití:
neznámo

Současné užití:
depozitář Terezín (2009)

Majitel/umístění:
Národní muzeum, Historické muzeum, Divadelní odd., i. č. sine