Obrázky: Karlovy Vary, portál

Gustav a Ernst Klimtovi, Franz Matsch: Apoteóza básnického umění

Kolektivní dílo – opona, složitá figurální kompozice pod názvem „Apoteóza básnického umění“. Opona ( 8,70 m x 10,80 m) je alegorickým obrazem divadelního umění, kde význam alegorie je akcentován postavami devíti Múz, komponovaných v prvním plánu v podobách krásných žen. V levé části obrazu sedí mladý muž, kterého obklopují tři Múzy: je básník, jenž od Múz „dostává“ inspiraci pro dojímavou milostnou scénu, která se „odehrává“ uprostřed obrazu (tři mladí muži jsou na námluvách u třech dívek). Za básníkem stojí personifikovaná Múza Thaleia (patronka komedie), která gestem přímo mladého umělce „navádí k inspiraci“; za zády básníka sedí, s rukou opřenou o píšťaly dud, Euterpé (Múza hudby); s tamburínou v ruce, v průsvitné říze stojí zády k nám Tepsichoré (patronka tance).
Tyto tři múzy tedy bezprostředně inspirují básníka. Ostatní Múzy – jak jsou situovány dále od postavy umělce, tak symbolicky klesá inspirativní vliv na básnickou (divadelní) tvorbu. Ležící mladá dívka s amoretem představuje Erató (patronku milostné poezie). Čelně stojící žena s dýkou v levé ruce je Melpomené (ochránkyně tragédie), napravo od ní sedí plavovlasá Polyhymnia (patronka hymnických zpěvů). Nejvíce v pozadí (a nejhůře viditelná) je bočně stojící Kleió (patronka dějepisectví), z velké části ji kryje postava patronky eposu – Múza Kallioppé, vyobrazená v kostýmu Amazonky. Na nejzasším postě vpravo pak sedí nejvíce „vědecká“ Múza Úraniá (hvězdářství).
Modely pro ženské postavy byly patrně tři sestry Klimtovy, nestylizované podoby těchto modelek nalézáme přímo na oponě, v levé spodní části, jako kompozice tří sedících dívek. Protipólem k nim jsou v kompozici opony tři mladí muži v podobách renesančních hudebníků: v těchto podobách malovali malíři sami sebe. Hráč na violu je Franz Matsch, muž s bradkou hrající na příčnou flétnu je Gustav Klimt a nejmladší z kolektivu je Ernst Klimt, hraje na loutnu.
Začínající umělci Match a bratři Klimtové vytvořili už za studií společnost, aby společně zvládli náročné zakázky. Divadelní opona představuje složitou alegorii: Básník čerpá inspiraci od devíti Múz (kolem něj tři): Thaleia – Múza komedie, Euterpé – Múza hudby a Terpsichoré – Múza tance), aby mohl zachytit výjevy ze života, které se odehrávají v zadním plánu. Vzorem byla opona vídeňského městského divadla z roku 1871 od Hanse Makarta, která shořela roku 1884. Tři hudebníci v renesančních kostýmech (vpravo dole) jsou autoportréty malířů opony.
Milan Kreuzzieger, komentář z výstavy fotografií divadelních opon Múzám, městu, národu (2003)

Zdroj: Výstava fotografií divadelních opon Múzám, městu, národu (Státní opera Praha 2003)
Foto pořídil: Státní opera Praha