Bibliografie: Divadlo v Šárce

Autor: DIVIŠOVÁ, Jana, NACHTIGALOVÁ, René, SOUČKOVÁ, Taťána
Název: Divadlo v Šárce

Praha, 2013, 178 s.

Sté výročí Divadla v Šárce připomíná kniha i výstava v Praze 6

Sté výročí založení pražského Divadla v Šárce, kdysi největší přírodní divadelní scény v Evropě s 10.000 místy k sezení a 8000 k stání, připomíná výstava, kterou včera ve venkovních vitrínách Skleněného paláce v Praze otevřela starostka šesté městské části Marie Kousalíková. Vernisáž doplnil křest knihy Jany Divišové, Renée Nachtigallové a Taťány Součkové, z jejichž iniciativy byla činnost divadla v roce 2005 obnovena každoročním jedním operním představením o prvním zářijovém víkendu.

Na výstavě, která potrvá do 24. června, jsou čtyři desítky exponátů, mezi nimi málo známé dokumenty a dobové kostýmy. Mezi nimi autentické kostýmy ze Smetanovy Prodané nevěsty, Purkrabího a Julie z Dvořákova Jakobína nebo Cizí kněžny a Prince z jeho opery Rusalka.
"Jsem šťastná, že jsme mohli být nápomocni znovuzrození zázraku této scény, která nepotřebuje předplatné a bonusové programy, aby nalákala tisíce lidí. Byla tehdy inspirací pro letní divadla na dalších místech v Čechách, na Moravě a i na Slovensku," řekla Kousalíková.

Divadlo v Šárce, kde vystupovaly tisícihlavé komparsy a zpívala i Ema Destinnová, upadlo během let v zapomnění. V roce 1913 stáli u jeho zrodu podnikatel Antonín Fencl, sólista opery Národního divadla v Praze Emil Pollert a dramatik a režisér Jaroslav Kvapil, kteří svažitý pozemek v Liboci velkoryse upravili. Do obdélníkové jámy nad srázem vestavěla tesařská firma konstrukci pro skladiště kulis a šatny pod jevištěm, výše byl vyhlouben prostor pro orchestr. Na "jevišti" o ploše 4000 metrů čtverečních se nezřídka pohybovala až tisícovka aktérů včetně statistů.
Provoz zahájila Prodaná nevěsta, která tam bude uvedena i letos 1. září. Kromě oper se do Šárky chodilo i na operety a dramata Františka Langra a Karla Čapka. Ten tu po premiéře v Národním divadle představil svého Loupežníka. Poslední představení tu bylo 6. července 1922. O tom, zda se vzhledem k počasí hraje, se dozvídali diváci kuriózně - vyvěšením praporu na dvou místech v Praze, z nichž jedním byla kavárna Slávie.
Pochopitelně současný vzhled bývalého divadelního areálu je úplně jiný. Někdejší jeviště i hlediště pokrývají vzrostlé stromy a keře, organizátoři každoročního zářijového představení z něj odstraňují jen křoví a kopřivy.

Fotografie a dokumenty ať již na výstavě, či v knize nabízejí ohlédnutí za kulturním i vlasteneckým děním v metropoli na počátku 20. století. "Shromažďování archivního materiálu trvalo řadu let. Ty nejzásadnější dokumenty, dobové fotografie a texty jsme v knize 'zabalili' do 178 stran. Věříme, že se stanou vyhledávaným zdrojem informací," řekla ČTK spoluautorka knihy Jana Divišová.
vydáno: 17.5.2013 12:34 | autor: ČTK: Jiří Borovička, mha