PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE
HRADEC KRÁLOVÉ, DIVADLO JESLIČKY JOSEFA
TEJKLA, 16.–19. 4. 2018
Krajské kolo dětských recitátorů, které proběhlo v hradeckém Divadle Jesličky Josefa Tejkla, přineslo nejen úžasnou atmosféru, ale především celou řadu zajímavých, inspirativních výkonů a hlavně příjemných setkání.
Krajskému kolu pochopitelně předcházela kola okresní s účastí 359 recitátorů vybraných z původních 2211 recitátorů, kteří prošli koly školními.
Ve třech okresech našeho kraje se konaly přehlídky recitátorů ještě před vlastními okresními koly. Organizovaly je různé subjekty – Dům dětí a mládeže Rychnov nad Kněžnou – Rychnovský zvoneček, ZŠ Libčany – Libčanská básnička, Městské kulturní středisko a Studio Šrámkova domu – Nezakřiknutí. Tato setkání byla nesmírně milá, rodinná (včetně domácích buchet a laskomin od maminek), ale také především pracovní. Recitátoři a jejich pedagogové si mohli s porotou zkonzultovat jak výběr, tak i zvolený přístup k textům. Nikomu nevadilo, že recitátor ještě občas nahlédl do textu, či text nedokončil, ale bylo o čem mluvit, bylo se na co ptát a hlavně nikdo „neplakal“, protože všichni si „něco“ odvezli. Bylo poté zajímavé sledovat, jak se výkony od ledna do dubna, kdy proběhlo krajské kolo, „usazovaly“, zpřesňovaly, ale i „uvadaly“. Nejmarkantnější posun k ucelenějšímu výkonu byl jednoznačně a zcela logicky u recitátorů čtvrté kategorie, postupný sestup v napětí a zaujetí zase u dětí první kategorie.
Obecně je možné u všech kategorií konstatovat: největší záludností je dramaturgie – 1. výběr přiměřený věku, 2. výběr umožňující ztotožnění se, 3. výběr umožňující osobitou interpretaci.
Zároveň při rozborových seminářích většinou zjistíme, že řada dětí nemůže do výběru textu vůbec „mluvit“ – text vybere paní učitelka nebo maminka, protože se jí líbí.
Dalším problémem byla ve všech kategoriích technika mluvy. Nejen artikulace, správná výslovnost hlásek, posazení hlasu, ale především práce s dechem, bránicí, dechová ekonomie.
Největší předností první kategorie byla spontánnost a radost (především v okresních kolech, v krajském kole už té radosti ubylo). U oceněných interpretů (Gabriela Hejčová – O.Dudek: Jak pan Burda a Dorota Repová – J.Kahoun: U babičky) jsme ocenili především autentičnost, schopnost navázat kontakt s divákem, chuť sdělovat. Čestné uznání získali Miriam Boudová, Lola Lokayová, Miroslav Šeps a Šimon Kulvait. V porotě zasedli Tereza Vodochodská, Jaroslav Pokorný, Jana Portyková.
Ve druhé kategorii byly výkony vyrovnanější. Obě postupující interpretky (Sheila Havrdová – M.Kratochvíl: Puntičkáři, Kateřina Badová – I.Hurník: Herci) se představily jako osobité vypravěčky se smyslem pro humor, technicky dobře vybavené, Sheila s jasně strukturovanou výstavbou přímých řečí, Kateřina s pokusem o citlivou stylizaci postav. čestná uznání byla udělena Adéle Pilgrové, Kristiánu Hejdánkovi, Jaroslavu Horkému a Anně Šturmové. V lektorském sboru pracovali Josef Jan Kopecký, Jaroslav Pokorný a Hana Kostrhunová.
Nejrozpačitěji se jevila kategorie třetí. Určitá osobnostní nevyhraněnost a tápání se odrážely na mnohdy ne zcela adekvátním výběru textů. Objevily se případy, kdy zvolená předloha byla značně pod možnostmi recitátora a naopak tu byly texty, k jejichž věrohodnému zpracování je zapotřebí velká míra nadhledu a životních zkušeností. S tím pochopitelně souvisely i problémy s výstavbou textu a volbou interpretačních prostředků. Postupující Anna Burdová zvládá přirozené ztotožnění se s hlavní představitelkou v textu Kouzelný atlas (V.Válková), dokáže dílčím způsobem pointovat, aniž by se jí rozpadl celek, vědomě a logicky pracuje s pauzou. V textu o Nespokojeném dromedárovi (J. Prevért) předvedla i svůj osobitý smysl pro humor. U Nicol Plachetkové jsme u textu Svatba (L. Aškenázy) ocenili osobitou výpověď s nadhledem a porozuměním k jednajícím postavám a u druhého textu (J. Prevért: Jak namalovat podobiznu ptáka) její přesnou práci s veršem a veršovým přesahem, aniž by forma potlačila sdělení. Čestné uznání: Adam Kokrda, Alžběta Dvorská, Věra Bočková a Markéta Dítětová. Lektorský sbor: Josef Jan Kopecký, Jaroslav Pokorný, Jana Portyková.
O tom, že k textům lze přistupovat velmi různorodě, přesvědčili všechny přítomné účastníci čtvrté kategorie. Ta překvapila velkou pestrostí v dramaturgii a vyrovnanou úrovní výkonů. Zároveň byla také pozoruhodnou přehlídkou různých přístupů k samotné interpretaci textu. Od vystoupení jasně založeného na formě, přes osobitou výpověď až po naprostou převahu interpreta. Vedle sebe zde najednou stáli recitátoři sloužící autorům i ti, kteří „využili cizích textů“ pro možnost prezentace vlastních názorů a pocitů. Postupující Matěj Neumann (P. Tomeš: A pak mi to přestalo vadit, R.Tagoore: Detektivka v továrně) i Jakub Syrovátka (Šimek, Grosmann: Jak jsme chovali užitečné zvíře, J.Tuwim: O Řehoři
lháři a jeho tetě) předvedli vyrovnané výkony v obou textech, schopnost logicky a osobitě vyprávět, smysl pro nadhled a humor. Matějovi umožňuje výběr textů ztotožnění a kritický nadhled k daným situacím, má smysl pro detail i dílčí pointování, dokáže si na diváka počkat a vzít ho “do hry“. Jen čerstvě nasazená rovnátka zkomplikovala Matějovi bezchybnou artikulaci. Jakub je technicky výborně vybavený interpret s jasně vyloženými texty, které sděluje s obrovskou radostí, baví diváky i sebe a je velmi autentický ve svém projevu. Čestná uznání: Pavlína Tichá a Jan Kosejk. Porota: Josef Jan Kopecký, Jaroslav Pokorný, Jana Portyková.
Jana Portyková