Poslední premiérou neprofesionálního divadelního souboru Amceth na prknech plzeňského Divadla Dialog se stala „komedie o peripetiích lásky v neobvyklém trojúhelníku“, jak charakterizoval svou autorskou hru Past na milence režisér inscenace Jiří Č. Ulrich. S titulem téhož názvu se diváci měli možnost setkat již v 80. letech minulého století v Divadle pod lampou. Tam tehdy Ulrich uvedl spolu s dalšími hříčkami stejnojmennou aktovku polského prozaika, herce, režiséra a autora divadelních scének Karola Obidniaka. Nyní na některé motivy této jednoaktové hry napsal a ve spolupráci s Jindřichem Koutem i zrežíroval vlastní verzi tohoto příběhu se zcela odlišným vyzněním. Zatímco Obidniak akcentoval osvobozování protagonistů děje z pout konvencí, Ulrich předkládá značně složitý propletenec vzájemných vztahů čtyř postav fungující na základě přetvářky a vynucených úsluh.
Jednotlivé výstupy hry důmyslně předznamenávají úryvky ze známých árií či kvarteta Smetanovy Prodané nevěsty, které vtipně kontrastují s postupně se na jevišti vyjevující falší v konání postav. Jednající postavy nejsou napsány jako figurky či typy ale jako „charaktery“, které se stále vyvíjejí. Každá z postav může mít i několik výkladů ospravedlňující její chování. Ale je zřejmé, že láska je něco, co se nedá „pojistit“, že čistý cit lze zažít v životě možná i několikrát. Hranice mezi upřímností a cynismem při ujasňování si situace je však velice křehká.
Komedie se odvíjí v bystrém tempu a schopnost nenucené konverzace hned v několika výrazových polohách osvědčuje především Pavla Škubalová v roli Pavly Maškové, které dobře sekunduje Roman Gerhát v úloze jejího nápadníka Romana Krále. Méně zkušení představitelé profesora Maška (Zdeněk Čermák) a jeho mladičké milenky Lucie (Lucie Chlustinová) jsou sice typově vhodně obsazeni, působí věrohodně, v jevištní řeči se jim však ještě objevují nepříjemné odchylky oproti výslovnostní normě. Chytrý Ulrichův dialog se ale přesto dobře prosazuje a během celé hry nezačíná nudit.