DS bratří Mrštíků Boleradice přivezl do Vysokého komedii Dámská šatna Arnošta Goldflama. Protože jde o divadelní dámskou šatnu, je jasné, že se jedná o herecké příležitosti pro dámskou část souborů a konkrétně v tomto případě o čtyři herečky různého věku a různých hereckých i životních zkušeností.
Vydal jsem se na obě boleradická představení, neboť jsem byl informován, že půjde o alternace. Nejprve se ale zastavím u odpolední reprízy. Všechny čtyři dámy byly dobře obsazeny, všem bylo velmi slušně rozumět – snad jen ve chvílích, kdy se převlékají za paravánem, by bylo lepší přidat na hlase, protože i když jsem seděl ve čtvrté řadě, byla srozumitelnost trochu snížená, takže vzdálenější část publika, jak jsem se doslechl po představení, byla o některé repliky trochu ochuzena.
Dekorace i kostýmy jsou evidentně vytvářeny poučenými divadelníky, i směrování divadelních stolků do hlediště, jakoby za imaginární zrcadla, je divácky atraktivní, bohužel však ne vždy maximálně využívané. A tady mám pocit, že se měla daleko víc projevit vlastní invence jednotlivých hereček, protože příležitost předvést své zejména mimické schopnosti se tu přímo nabízí. Rovněž tak řada replik nemusí být vždy směřována na tu kterou konkrétní kolegyni, ale přes zrcadlo. A právě s výstižnou mimikou a ironií, v kontrastu s obdivným, nebo naopak kritickým textem, bude u diváků vyvolávat daleko vstřícnější reakce, protože uvidí něco, co před oslovenými kolegyněmi má zůstat ukryto.
S tím pak souvisí průběžné jednání každé z hereček. A tady spatřuji asi největší problém a největší resty – a to platí pro všechny aktérky odpoledního představení. Samozřejmě musí jít o kolektivní souhru, ale i když se každá z představitelek tu a tam snaží „vyplnit“ čekání na svou repliku jakousi činností, výsledek je bohužel nepříliš jasný a pochopitelný.
A nyní k večernímu, soutěžnímu představení. S radostí jsem zjistil, že jde o absolutní alternaci – tedy o všechny čtyři herečky. A hned úvodem bych chtěl říct, že reakce publika daly jasně najevo, že toto obsazení je sehranější a největší nedostatek odpoledního představení – tedy souhra a průběžné jednání – je v podání této čtveřice na mnohem vyšší úrovni. Ostatně vzpomínky na některá minulá představení boleradického souboru – například Rok na vsi, Maryša a další jsou jasným dokladem, že tento soubor patří k těm nejvyspělejším.
O to víc nás překvapil výběr právě této hry. Evidentně zkušené a vyhrané herečky sice dostaly příležitost předvést celou řadu svých schopností, ale bohužel charaktery jednotlivých postav kloužou po povrchu a ani režie si s touto textovou neujasněností nedokázala poradit natolik, aby objasnila, o co těmto herečkám vlastně jde a co nám má inscenace přinést?
Asi největší překážkou jsou vložené texty a hudební čísla jednotlivých postav, které nejsou koncipované ani jako ukázka divadelních schopností té které herečky a nepřinášejí ani žádný další rozměr, který by nám poskytl nějaký nový pohled na jejich životy. Jsou to, bohužel, jen jakési poněkud deklamativní a svým způsobem až sentimentální vsuvky bez jakéhokoli divadelního ztvárnění.
Jestliže jsem ale zmínil, že publikum reagovalo na jednotlivé vtipy a situace příznivě, rád ještě dodám, že zejména zkušenější dvojici – tedy Líze a Trudy – vycházelo průběžné jednání a z něj vyplývající pohybové jednání i textové pointy o něco lépe, než jak se to dařilo Marii a Kláře. Ale celá tato čtveřice působila věrohodněji než odpolední alternace.
Přiznávám ale, že mi přišlo líto všech osmi hereckých kolegyň, neboť je mi jasné a umím si představit to množství práce, které do této inscenace vložily, a výsledek je takto rozpačitý a zejména ve srovnání s jiným inscenacemi souboru s Boleradic, tak málo inspirativní.
Málo platné, na takto kvalitní a zkušený soubor jsou kladeny i vyšší nároky. A k nim patří i kvalitní a vhodný výběr textové předlohy.
SVOBODA, Petr Jan. Arnošt Goldflam: Dámská šatna. DS bratří Mrštíků Boleradice. Online. Web Krakonošův divadelní podzim 6. 10. 2024 [cit. 2024-10-06]. Dostupné z: https://www.kdpvysoke.cz/clanky/ Také Vysoké nad Jizerou, Krakonošův divadelní podzim, Větrník, 2024, č. 3, s. 2