POSED 2018
Tento způsob zdá se mi poněkud… aneb Svět Jindry Pevného
Na konci letošní zimy přišla nesmírně smutná zpráva. Zemřel Jindra Pevný. Tak mlád… Jindra byl náš blízký kamarád. Maloval obrazy, sochal do kamene sluneční hodiny, stavěl nezaměnitelné kytary a taky hrál divadlo. S námi v Céčku. Slona, Fialový vítr. Spolu se svou skvělou ženou Vlaďkou. A s Karlem Šefrnou vlastní bluesové písně coby Ošklivé sestry. Mnohokrát vystavoval své úžasné obrazy v Trámu.
A tak jsme se rozhodli oslavit život úžasného Jindry letošním Posedem. Vybrali jsme třicet jeho obrazů, nafotili je a poslali divadelníkům do Jaroměře, Chocně, Turnova, Žamberka, Prahy a domů do Svitav. Každý má svobodu v tom, jaký obraz si vybere a jak s ním naloží – divadlo, písnička, básnička…cokoliv. To je téma letošního Posedu. Posedu, který bude dvoudenní – zahrají na něm soubory Majto ze Žamberka Šťastného prince – inscenaci, která získala cenu na letošní Loutkářské Chrudimi a mnoho uznání na Jiráskově Hronově. Céčko zahraje Hotel – také cena za inscenaci na Chrudimi. Mladí svitavští divadelníci dvě úplně nové hry (tak nové, že ta jedna bude vlastně generálka). Mladí recitátoři z polského města Strzelin zarecitují verše polských básníků. A sobotní večer zakončí neopakovatelný, legendární Točkolotoč. Kapela, o které kdysi Michael Kocáb řekl: „Už nechci dělat nic jiného, jenom ležet a poslouchat Točkolotoč.“
P.S. A proč jsem vlastně pojmenoval letošní Posed tak podivně? Jindra miloval Vančurovo Rozmarné léto. Začátek léta vždy slavil na zahradě doma v Pomezí se svými přáteli společnou četbou této krásné knížky…
Petr Mohr