Divadelní soubor Filigrán vznikl v Litomyšli se silnou vazbou na zdejší restaurátorskou školu a nakladatelství a knihkupectví Paseka. V roce 1997 nastudoval a v dalších letech postupně rozšiřoval původní operu na motivy Krvavého románu – knihy, kterou stejně jako jiné napsal, vyryl, vysázel a vlastním nákladem v roce 1924 vydal Josef Váchal (1884–1969). Opona vznikla během letního soustředění souboru už po předpremiéře vybraných částí opery. Autorky opony a členky souboru byly v té době čerstvé absolventky restaurátorské školy; Jana Waisserová měla kromě toho hlavní podíl na malbě všech ostatních dekorací.
Dvoudílná rozhrnovací opona se pochopitelně inspiruje Váchalovými motivy. Nápis na levé straně – parafráze titulu krváku, který ve Váchalově knize tiskne dřevorytec a knihvazač Paseka – je až na jméno souboru vyvedený písmem, kterým Váchal svůj román vysázel: „Podepsanému ochotnickému spolku podařilo se ucpati povážlivou trhlinu v českém divadelnictví a vyplniti citelnou mezeru na naší operní scéně, nastudováním zhuštěného, takořka v kostce, sensačního Krvavého románu pod názvem Mordýřská katovna aneb peleš lotrovská u hraběcí krypty, atd. atd. atd. Filigrán“. Otevřenými dveřmi na pravé části vystupují z opony figury z Váchalových nástěnných maleb v litomyšlském domě Josefa Portmana, kde bylo v roce 1993 otevřeno Váchalovo muzeum – Portmoneum. To mělo důležitou úlohu také v jednom z dějství Krvavého románu, v pozdější verzi ovšem vypuštěném.
Oponu bylo podle potřeby možné při exteriérových produkcích navléci na lanko upevněné mezi stromy nebo naopak přišpendlit na samet některého váženého divadelního domu – při několika desítkách repríz opery takto posloužily např. stromy v litomyšlském autokempu nebo rozhrnovací opony pražského Divadla Járy Cimrmana, Divadla U Hasičů nebo litomyšlského Smetanova domu v rámci operního festivalu Smetanova Litomyšl. Divadelní soubor Filigrán vznikl v Litomyšli se silnou vazbou na zdejší restaurátorskou školu a nakladatelství a knihkupectví Paseka. V roce 1997 nastudoval a v dalších letech postupně rozšiřoval původní operu na motivy Krvavého románu – knihy, kterou stejně jako jiné napsal, vyryl, vysázel a vlastním nákladem v roce 1924 vydal Josef Váchal (1884–1969). Opona vznikla během letního soustředění souboru už po předpremiéře vybraných částí opery. Autorky opony a členky souboru byly v té době čerstvé absolventky restaurátorské školy; Jana Waisserová měla kromě toho hlavní podíl na malbě všech ostatních dekorací.
Dvoudílná rozhrnovací opona se pochopitelně inspiruje Váchalovými motivy. Nápis na levé straně – parafráze titulu krváku, který ve Váchalově knize tiskne dřevorytec a knihvazač Paseka – je až na jméno souboru vyvedený písmem, kterým Váchal svůj román vysázel: „Podepsanému ochotnickému spolku podařilo se ucpati povážlivou trhlinu v českém divadelnictví a vyplniti citelnou mezeru na naší operní scéně, nastudováním zhuštěného, takořka v kostce, sensačního Krvavého románu pod názvem Mordýřská katovna aneb peleš lotrovská u hraběcí krypty, atd. atd. atd. Filigrán“. Otevřenými dveřmi na pravé části vystupují z opony figury z Váchalových nástěnných maleb v litomyšlském domě Josefa Portmana, kde bylo v roce 1993 otevřeno Váchalovo muzeum – Portmoneum. To mělo důležitou úlohu také v jednom z dějství Krvavého románu, v pozdější verzi ovšem vypuštěném.
Oponu o rozměrech 239 x 616 cm bylo podle potřeby možné při exteriérových produkcích navléci na lanko upevněné mezi stromy nebo naopak přišpendlit na samet některého váženého divadelního domu – při několika desítkách repríz opery takto posloužily např. stromy v litomyšlském autokempu nebo rozhrnovací opony pražského Divadla Járy Cimrmana, Divadla U Hasičů nebo litomyšlského Smetanova domu v rámci operního festivalu Smetanova Litomyšl. Soubor se s inscenací Krvavého románu představil i na Jiráskově Hronově v r. 1998. Poslední představení se uskutečnilo v červnu 2013.
(Mgr. Jiří Bláha, září 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)