Bludov, DrKr Sokola, ex www Stanislav Balík st.
Bludov DrKr Sokola, ex www Stanislav Balík st.
Byl založen pěvecký a divadelní kroužek, jehož členové sehráli první sokolské divadlo – v sále na Nové. Toto divadlo s názvem „Modlitba na hřbitově“ se hrálo 9. ledna 1898. Jeviště postavil Kordas ze sudů a rozebraného žebřiňáku, na což navěsil plátna a oponu vypůjčenou v Rovensku. V zápise se dochovalo, že hráli Hynek Směšný, Petr Plod, Jan Beneš, Josef Zatloukal (z čp. 39), Marie Jánětová (později provdaná za Kordase), Marie Kočířová. Učitelé hrát nesměli. Čistý výnos 20 zl. 56 kr.
Před hraním tohoto divadla vznikl spor o jeviště (kulisy), který skončil soudním rozsudkem a který jsem popsal v článku o spolku Svatopluk. Sokol rozsudek uznal, jeviště si však od faráře Ermise nepronajímal a po čase si pořídil jeviště vlastní. Ve spolkové místnosti byla zřízena sokolská knihovna, do které věnovali knihy Kordas, Valenta, Tempír a Josef Zatloukal. Začali odebírat časopisy Sokol a Věstník (za skříň na knihy utratili 9 zl.). Za půjčování knih se platilo.
Herci Sokola Bludov sehráli od Stroupežnického Furianti 3. a 4. května 1952.
Hraní divadel byla druhou hlavní činností Sokola, zcela určitě také proto, že ze sehraných divadelních představení byl vždy zaručený příjem do spolkové pokladny. Divadla hrály i ostatní spolky v obci – Svatopluk s Orly, sociální demokraté, Matice školská. Konkurence zajišťovala téměř vždy vyprodaný sál – členové pro sokoly konkurenčních spolků se přicházeli podívat na to, co se povedlo či nepovedlo, aby mohli zasvěceně kritizovat.
Prvním divadlem, které v nové sokolovně sehráli, byla Vrchlického Noc na Karlštejně – hrála se v červenci 1906. Divadelní jeviště, které si pořídili do sálu v Krčmě (1. února 1903 zde sehráli hru „Pan inženýr a jeho figurant“, 13. listopadu 1904 „Mlynář a jeho dítě“), po postavení do sokolovny vypadalo jako pro loutkové divadlo nebo jako ptačí klec postavená na stole. Proto postavili jeviště nové, pro sál vyhovující. Pro každé divadlo se znovu stavělo a druhý den po představení rozebíralo. Stavělo se na osm dřevěných koz vysokých 120 cm, opona byla z jednoho kusu plátna 6 x 4 m, které bylo na zakázku vyrobeno v Šumperku. Nahoru se vytahovala klikou. Jeviště stavěli R. Kordas a stolař Hauk. Při stavbě překročil Kordas výborem povolený rozpočet – byl za to jedním členem napaden a označen za marnotratníka. Kulisy pro Noc na Karlštejně vymaloval malíř Špička podle vzoru získaného z Národního divadla v Praze. Historické kostýmy se zapůjčily v Olomouci. Hra se několikrát opakovala, sešlo se na ni podívat široké bludovské okolí. Velké pochvaly se dostalo ochotníkům v Moravském Severu.
Divadla Sokol hrál i za první světové války – každoročně nejméně jednu hru. Po roce 1920 se divadelní činnost ještě zvýšila. Do souboru přišel nový režisér – učitel Václav Blažek, kterého 18. ledna 1920 valná hromada sokolské jednoty zvolila vzdělavatelem.
Nové jeviště
Peníze získané z provozu kina byly postupně investovány do nákupu pozemků na severní straně sokolovny. Od souseda Stona pozemek koupili, se sousedem Matějčkem vyměnili. Získali tak plochu, na které postupně postavili „šupňu“ a k sokolovně přistavěli záchody. Na východní straně koupili část zahrady od Juřinů a v roce 1930 se pustili do stavby stálého jeviště. Inspirací bylo jeviště u Národního domu. Projekty vypracoval stavitel Čunderle ze Šumperka, který provádění stavebních prací svou firmou zaštítil. Stavěli však sokolští zedníci a tesaři, pod dozorem políra Fr. Turečka z čp. 275. Pokladník Sokola každý týden dělníky vyplácel, nemocenské poplatky se předávaly staviteli Čunderlemu. Nejdříve se rozebral přístavek sloužící jako šatna, zasypala se studna, ze které některé roky přetékala voda ven, neboť ji napájel blízký potok. Štěrk na betonování základů daroval Kordas ze starého koryta řeky Moravy.
Stavba jeviště sokolovny v roce 1930.
Ani tato stavba se neobešla bez mrzutostí. Když se na vyzděný přístavek dávaly krovy, spadlo uvnitř stavby špatně zajištěné lešení. K žádnému úrazu však nedošlo. Pod trámy a cihlami hledali jednu členku, která v té chvíli na stavbě pomáhala a která nebyla k nalezení. Ta však, když lešení padalo, zpanikařila a utekla domů, kde ji po dlouhém hledání našli.
Přesto, že v sále i na jevišti bylo několik kamen, nedal se sál uspokojivě vytopit. Jakmile se otevřela opona, byl v prvních řadách sedadel velký chlad. První hrou, kterou na novém jevišti sehráli, byla hra Václav první. Po velkých divadelních úspěších v letech 1920-1930 uveřejňuje Moravský Sever 24. března 1933 recenzi na hru Poslední muž sehranou pár dnů předtím. V recenzi se volá po obnovení staré slávy divadelní bludovského Sokola a velmi podrobně jsou rozebrány výkony jednotlivých herců. Všem pak vytýká nekolegiálnost a nesokolský přístup. Zřejmě to zapůsobilo – 19. listopadu 1937 opět tento týdeník velmi kladně hodnotí hru „Lidé na kře“ a chválí, že bludovští ochotníci vracejí dobrou pověst svému divadelnímu odboru.
Stavba střechy jeviště sokolovny v roce 1930.
Jako první divadlo po válce byla sehrána stejná hra, jako při otevření sokolovny v roce 1905 – Vrchlického Noc na Karlštejně. V r. 1945 následovaly ještě „Na vlastním gruntě“ a „Vesnička pod horami“. Aby mohla být divadla hrána, muselo se koupit mimo jiné 150 m2 plátna k vytvoření horizontu na jevišti a nových kulis – vše bylo za války zničeno.
Průvod žen v bludovských krojích při sokolské slavnosti v roce 1949 (1).
Divadelní odbor sehrál v roce 1946 8 divadelních představení – z nich dvě v Rudě nad Moravou.
V roce 1947 uspořádal Sokol mj. 12 divadel (6 veseloher a 6 činoher),
Po Únoru 1948
Bezohledně bez jakýchkoli zábran jsou likvidovány ostatní spolky. Orel a Svatopluk jako první – již 17. března 1948 jsou vyhnáni z Národního domu.
Stanislav Balík st.
Byl založen pěvecký a divadelní kroužek, jehož členové sehráli první sokolské divadlo – v sále na Nové. Toto divadlo s názvem „Modlitba na hřbitově“ se hrálo 9. ledna 1898. Jeviště postavil Kordas ze sudů a rozebraného žebřiňáku, na což navěsil plátna a oponu vypůjčenou v Rovensku. V zápise se dochovalo, že hráli Hynek Směšný, Petr Plod, Jan Beneš, Josef Zatloukal (z čp. 39), Marie Jánětová (později provdaná za Kordase), Marie Kočířová. Učitelé hrát nesměli. Čistý výnos 20 zl. 56 kr.
Před hraním tohoto divadla vznikl spor o jeviště (kulisy), který skončil soudním rozsudkem a který jsem popsal v článku o spolku Svatopluk. Sokol rozsudek uznal, jeviště si však od faráře Ermise nepronajímal a po čase si pořídil jeviště vlastní. Ve spolkové místnosti byla zřízena sokolská knihovna, do které věnovali knihy Kordas, Valenta, Tempír a Josef Zatloukal. Začali odebírat časopisy Sokol a Věstník (za skříň na knihy utratili 9 zl.). Za půjčování knih se platilo.
Herci Sokola Bludov sehráli od Stroupežnického Furianti 3. a 4. května 1952.
Hraní divadel byla druhou hlavní činností Sokola, zcela určitě také proto, že ze sehraných divadelních představení byl vždy zaručený příjem do spolkové pokladny. Divadla hrály i ostatní spolky v obci – Svatopluk s Orly, sociální demokraté, Matice školská. Konkurence zajišťovala téměř vždy vyprodaný sál – členové pro sokoly konkurenčních spolků se přicházeli podívat na to, co se povedlo či nepovedlo, aby mohli zasvěceně kritizovat.
Prvním divadlem, které v nové sokolovně sehráli, byla Vrchlického Noc na Karlštejně – hrála se v červenci 1906. Divadelní jeviště, které si pořídili do sálu v Krčmě (1. února 1903 zde sehráli hru „Pan inženýr a jeho figurant“, 13. listopadu 1904 „Mlynář a jeho dítě“), po postavení do sokolovny vypadalo jako pro loutkové divadlo nebo jako ptačí klec postavená na stole. Proto postavili jeviště nové, pro sál vyhovující. Pro každé divadlo se znovu stavělo a druhý den po představení rozebíralo. Stavělo se na osm dřevěných koz vysokých 120 cm, opona byla z jednoho kusu plátna 6 x 4 m, které bylo na zakázku vyrobeno v Šumperku. Nahoru se vytahovala klikou. Jeviště stavěli R. Kordas a stolař Hauk. Při stavbě překročil Kordas výborem povolený rozpočet – byl za to jedním členem napaden a označen za marnotratníka. Kulisy pro Noc na Karlštejně vymaloval malíř Špička podle vzoru získaného z Národního divadla v Praze. Historické kostýmy se zapůjčily v Olomouci. Hra se několikrát opakovala, sešlo se na ni podívat široké bludovské okolí. Velké pochvaly se dostalo ochotníkům v Moravském Severu.
Divadla Sokol hrál i za první světové války – každoročně nejméně jednu hru. Po roce 1920 se divadelní činnost ještě zvýšila. Do souboru přišel nový režisér – učitel Václav Blažek, kterého 18. ledna 1920 valná hromada sokolské jednoty zvolila vzdělavatelem.
Nové jeviště
Peníze získané z provozu kina byly postupně investovány do nákupu pozemků na severní straně sokolovny. Od souseda Stona pozemek koupili, se sousedem Matějčkem vyměnili. Získali tak plochu, na které postupně postavili „šupňu“ a k sokolovně přistavěli záchody. Na východní straně koupili část zahrady od Juřinů a v roce 1930 se pustili do stavby stálého jeviště. Inspirací bylo jeviště u Národního domu. Projekty vypracoval stavitel Čunderle ze Šumperka, který provádění stavebních prací svou firmou zaštítil. Stavěli však sokolští zedníci a tesaři, pod dozorem políra Fr. Turečka z čp. 275. Pokladník Sokola každý týden dělníky vyplácel, nemocenské poplatky se předávaly staviteli Čunderlemu. Nejdříve se rozebral přístavek sloužící jako šatna, zasypala se studna, ze které některé roky přetékala voda ven, neboť ji napájel blízký potok. Štěrk na betonování základů daroval Kordas ze starého koryta řeky Moravy.
Stavba jeviště sokolovny v roce 1930.
Ani tato stavba se neobešla bez mrzutostí. Když se na vyzděný přístavek dávaly krovy, spadlo uvnitř stavby špatně zajištěné lešení. K žádnému úrazu však nedošlo. Pod trámy a cihlami hledali jednu členku, která v té chvíli na stavbě pomáhala a která nebyla k nalezení. Ta však, když lešení padalo, zpanikařila a utekla domů, kde ji po dlouhém hledání našli.
Přesto, že v sále i na jevišti bylo několik kamen, nedal se sál uspokojivě vytopit. Jakmile se otevřela opona, byl v prvních řadách sedadel velký chlad. První hrou, kterou na novém jevišti sehráli, byla hra Václav první. Po velkých divadelních úspěších v letech 1920-1930 uveřejňuje Moravský Sever 24. března 1933 recenzi na hru Poslední muž sehranou pár dnů předtím. V recenzi se volá po obnovení staré slávy divadelní bludovského Sokola a velmi podrobně jsou rozebrány výkony jednotlivých herců. Všem pak vytýká nekolegiálnost a nesokolský přístup. Zřejmě to zapůsobilo – 19. listopadu 1937 opět tento týdeník velmi kladně hodnotí hru „Lidé na kře“ a chválí, že bludovští ochotníci vracejí dobrou pověst svému divadelnímu odboru.
Stavba střechy jeviště sokolovny v roce 1930.
Jako první divadlo po válce byla sehrána stejná hra, jako při otevření sokolovny v roce 1905 – Vrchlického Noc na Karlštejně. V r. 1945 následovaly ještě „Na vlastním gruntě“ a „Vesnička pod horami“. Aby mohla být divadla hrána, muselo se koupit mimo jiné 150 m2 plátna k vytvoření horizontu na jevišti a nových kulis – vše bylo za války zničeno.
Průvod žen v bludovských krojích při sokolské slavnosti v roce 1949 (1).
Divadelní odbor sehrál v roce 1946 8 divadelních představení – z nich dvě v Rudě nad Moravou.
V roce 1947 uspořádal Sokol mj. 12 divadel (6 veseloher a 6 činoher),
Po Únoru 1948
Bezohledně bez jakýchkoli zábran jsou likvidovány ostatní spolky. Orel a Svatopluk jako první – již 17. března 1948 jsou vyhnáni z Národního domu.
Stanislav Balík st.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.