Otevřený dopis T. Liebhaberové Divadlu Kámen (k Mlejnkovi)

Otevřený dopis Divadlu Kámen (k Mlejnkovi)

Vážení divadelníci,

právě jsem dočetla novou Amatérskou scénu a hodnocení představení Divadla Kámen \"Mlejnek\" v rámci referátu o přehlídce mě přimělo k tomu, abych zašátrala v paměti svého počítače a vylovila z ní otevřený dopis, který jsem napsala na sklonku loňského roku po shlédnutí uvedeného představení na Karlínském jevišti 2004.
Onen otevřený dopis jsem tehdy neodeslala, posílám jej až dnes, a to laskavostí tohoto webu ADA.
Nevím, nakolik se představení změnilo, ale má zkušenost s Kamenem mi doposud říká, že pan Macháček si své představení tak snadno zubem času rozrušit nenechá...

Díky za silný zážitek, naposledy jsem něco podobného zažila při dvojaktovce souboru Tyrš Lány (Babinec, Entrtajneři) a před několika lety u českolipského \"Odyssea\".

T. L.

Milý Kameni,

po skončení Tvého představení \"Mlejnek\" se mi vůbec nechtělo Ti zatleskat, neboť jsi mě naštval atakem světla a zvuku; ten byl tak silný, že jsem v průběhu hry ztrácela chuť dál ten prvoplánový příběh sledovat. Zčásti jsem polevila na pozornosti, ale příběh mi neutekl, neboť stereotypní zdvojování replik a akcentů (\"šéfe, šéfe, šéfe\") a situací mi to nedovolilo.

Ale zatleskala jsem - ze slušnosti - a měla velkou chuť charakterizovat shlédnuté představení peprným odsudkem ve stylu poručíka Mlejnka: \"debilně intelektuální experimentálně zhovadilá provokace\".

Ale pak jsem seděla půl hodiny v metru a začala to Tvoje představení v klidu analyzovat.

A odsudek se začal najednou rozplývat, až klady postupně převážily nad zápory. K svému poněkud chabému potlesku teď dodatečně přidávám smeknutí pomyslného klobouku, a to od dámy\". Díky za chytré představení Kameni Macháčku! Přibude k tomu málu představení, která mi nadlouho utkví v paměti!

Nebudu se pokoušet o nějakou analýzu hry, teď po půlnoci, a proto přináším jen tříšť úvah, postřehů a asociací vyprovokovaných Tvým představením.

Zápory (?), z nichž některé by šly (proč?) odstranit:

* atakování diváka světlem a zvukem, faul na něho - porušení jednoho z nejzákladnějších pravidel divadla, totiž že divadlo nesmí fyzicky diváka atakovat;

* v souvislosti s výše uvedeným porušením nepsané divadelní dohody jeviště s hledištěm chybějící upozornění (v programu, na plakátech apod.) na to, že přeexponovaná hudba a oslňující reflektor mohou i poškodit divákovo zdraví;

* značná pravděpodobnost kontraproduktivity onoho formálního akcentování obsahu atakováním diváka (popuzení diváka proti představení, nebo dokonce jeho případný předčasný odchod);

* méně pečlivá mluva Mlejnkových podřízených a rezervy i u ostatních;

* použití nevhodného způsobu \"zneviditelnění\" přestaveb atakujícím protisvětlem;

* nevojácké označení \"helma\" místo správného \"přilba\";

ale je otázkou, co by odstraněním oněch záporů z toho vzešlo, aneb Jak se mi divadelní kus Mlejnek začal postupně jevit:

* jako docela zdařilý formální experiment se stavbou hry v podobě kriminálního příběhu proloženě vedeného ve dvou časových vrstvách, vzájemně časově posunutých, a to se zpožděním vrstvy spáchání zločinu oproti vrstvě jeho vyšetřování;

* jako parodie na krimiseriály a filmy (americké, a zejména francouzské typu Julie Lescautová a Navarro - písně Edith Piaf a některá jména protagonistů), v nichž policisté berou spravedlnost do svých rukou, a na drsňácké policajty (dvojjedinost asociace ke jménu Jan Pavel: 1. Jean Paul Belmondo - muž na motorce a v kožené bundě, 2. papež Jan Pavel - Mlejnek je svatým a neomylným pro jeho podřízené), a významová mnohoznačnost příjmení Mlejnek (komisař Moulin, opět muž na motorce v kožené bundě, a obecně mlýnek meloucí nás všechny, mašinérie);

* jako obžaloba nepostižitelnosti zločinnosti (našich) policistů a fungování policie (výmluvná adresa kriminální ústředny; falešná kolegialita, krytí prohřešků nadřízeným a jeho vydíráním rezignací - \"já jdu domů\"),

* jako bezútěšný pohled na poměry u policie (převálcování naivně čestného kriminalistického začátečníka Ferdinanda policejní realitou - jeho semletí policejní mašinérií-mlejnkem výmluvně symbolizovanou postavou a jménem poručíka Mlejnka; zavraždění prokurátora jdoucího tvrdě za dodržováním práva);

* jako obžaloba devalvace pravdy, cti a spravedlnosti (přísahy Mlejnkovy při vyšetřování, závěrečné znění výsledků vyšetřování po zavraždění prokurátora devalvované dvěma mrtvolami); devalvace jazyka (vulgarita, beztrestnost nadávek na veřejnosti - Mlejnek prokurátorovi);

* jako rezignace na psychologickou motivaci jednání postav a její nahrazení vyjevením charakteru postav tvrdě demonstrovaným jednáním (nápadné zjihnutí drsňáka Mlejnka při setkání s Luisou) a v jednotlivých situacích opakováním replik a významotvornými pauzami poskytujícími prostor pro divákovy úvahy o příčinách jednání postav;

* upozornění na bezvýchodnost a zhoubnost zapletení se s feťákem-včelí královnou (Mlejnek-Luisa);

* pokus o provokativní akcentování závažného společenského obsahu (kriminalita a mafiánství u policie) formálními prostředky, a to drsným atakováním a burcováním diváka hlasitou hudbou pohybující se kolem prahu bolestivosti a oslepujícím reflektorem při přestavbách - to všechno s podtextem: necháte si to líbit stejně (jako v životě) jako ta lživá vyřešení případů korunovaná povýšením viníka, přestože tu vidíte ty dvě mrtvoly?

* poskytnutí možnosti nalézt mnohé \"přidané hodnoty\" hry při divákových úvahách po jejím skončení.

Ještě jednou Ti, Kameni, děkuji za zážitek ve dvou časových vrstvách - nejdříve odpuzující a pak veskrze kladný!

Ale na ty Vaše řeči, pane Macháčku, že experimentujete s formou na úkor obsahu, na ty Vám, s prominutím, už neskočím - alespoň v případě Mlejnka jde o dokonalý soulad formy a obsahu, byť Vaše kamufláž je téměř dokonalá!
Silné, velmi silné, chytré, promyšlené představení (přes jisté herecké nedostatky), představení výjimečné v kontextu divadelní produkce, kterou mám možnost sledovat!!!

Psáno o půlnoci po představení \"Mlejnka\" na Karlínském jevišti 2004.

Vaše Táňa Liebhaberová

(původně publikováno na webu ADA, poté blog.cz)